STUDENTSKÝ OSCAR

Neměli jsme žádné peníze, jen nápad. A nakonec je z toho studentský Oscar, říká spolurežisér Horák

STUDENTSKÝ OSCAR
Neměli jsme žádné peníze, jen nápad. A nakonec je z toho studentský Oscar, říká spolurežisér Horák

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Filmu režisérů Pavla Sýkory a Viktora Horáka se podařil nebývalý úspěch, po letech získal pro český film ocenění americké Akademie filmového umění a věd. Snímek Krajan porazil řadu zahraničních konkurentů a vyhrál studentského Oscara v kategorii hraných filmů. „Chtěli jsme poukázat na to, že každý pohled a každá strana má nějakým způsobem svůj názor, který pro ně může být relevantní,“ popisuje v rozhovoru s deníkem Echo24 jeden z režisérů a zároveň náš redakční kolega Viktor Horák.

Prý jste o vítězství věděli už několik dní, jak těžké to bylo utajit?

O našem vítězství jsme se dozvěděli během online rozhovoru s dalšími oceněnými a zástupci Akademie, tudíž jsme měli informační embargo. Novinku jsme mohli sdělit pouze rodině, nejbližším přátelům a škole. Utajit tuto skvělou zprávu samozřejmě nebylo nic jednoduchého, jelikož vaše okolí se neustále ptá a čeká na to, jak tento souboj dopadne. Na druhou stranu to ale nebylo moc dlouho a hlavně je důležité se tímto úspěchem zbytečně moc neopájet a neusnout na vavřínech.

Proč zrovna téma, které se vrací ke druhé světové válce?

Prvotní nápad přišel při dotočení filmu Doupě, bylo 24. února 2022 a vypukla válka na Ukrajině. Při dotočné jsme s mým spolurežisérem Pavlem Sýkorou začali přemýšlet o našem absolventském filmu a jelikož celý svět žil válkou na Ukrajině, říkali jsme si, že by bylo zajímavé z toho vyjít. Československo má podobnou zkušenost s okupací, kdy jsme byli jako malá země napadeni větším nepřítelem.

Ten nápad samotný je strašně jednoduchý. Neměli jsme totiž žádné peníze, rozhodli jsme se tak natočit co nejjednodušší film – konverzační drama, které se odehrává v jedné chalupě, se dvěma herci a jedním vedlejším hercem. Zároveň jsme si chtěli zkusit válečnou žánrovku či dobový snímek, ale opět jsme to museli přizpůsobit tomu, aby to bylo jednoduché, levné a snad i emočně silné.

Snímek tedy vznikal skutečně „studentsky“?

Je to náš absolventský magisterský film, který ale vznikal trochu antisystémově, Pavel ani já nejsme vystudovaní režiséři, on je kameraman, já hlavně scenárista. Už jsme za sebou ale společnou režii měli, když jsme natočili snímek Mému budoucímu já, a chtěli si to zopakovat. Všechno vznikalo v rukou studentů, nebyl tam žádný profesionál, štáb čítal asi dvacet lidí složených z našich kamarádů a z velké části spolužáků.

Zmiňuješ emoční sílu, dá se říct, že jde o typ dramatu malého člověka v soukolí velkých dějin?

Krajan není pouze o jednom člověku a jeho pohledu, ba naopak. Snažili jsme se ukázat, že svět není černobílý, jak se někdy lidé domnívají. Chtěli jsme poukázat na to, že každý pohled a každá strana má nějakým způsobem svůj názor, který pro ně může být relevantní. Naše hlavní postavy, starý sudetský vdovec a důstojník SS, mají více společného než je na první pohled zřejmé. Dějiny a historie jsou pouze pozadím, kde vyniknou ony pohledy na svět a prolínající se charaktery.

Proč podle tebe film u poroty uspěl?

Tato otázka asi není cílena přímo na mě, nejsem jeden z akademiků z poroty, který by to měl obhajovat. Myslím si ale, že je mohlo zaujmout válečné téma našeho snímku, jedná se o konverzační drama ze Sudet, v kterém řešíme sudetskou i židovskou otázku. Dění z posledních let – válka mezi Ruskem a Ukrajinou či konflikt na Blízkém východě nám k tomu mohla pomoct.

Pracovat v režijní dvojici není nevídané, ale stále ne zrovna tradiční, jakým způsobem jste si dokázali rozdělit role?

U nás to bylo jednoduché, už před snímkem Krajan jsme natočili společný film Mému budoucímu já, kde jsme si tyto role dvojrežisérů vyzkoušeli. Společně jsme dělali padesát na padesát přípravu i postprodukci, dramaturgii scénáře, který napsal náš kamarád a spolupracovník Petr Pelech, následně i střih, barvení, postprodukci. Jelikož je Pavel zároveň i hlavní kameraman, v průběhu natáčení se staral hlavně o kameru a já si vzal na starost více práci s herci, s kostýmními výtvarníky, scénografií a tak dále.

Co teď bude následovat?

Poté, co jsme se o vítězství dozvěděli skrze společný online rozhovor se zástupci Akademie a dalšími vítězi, jsme natáčeli propagační medailonky o nás i filmu, který tam jedeme reprezentovat. Následovat bude několik dní v Londýně, předávání cen bude předcházet večeře i networking.

 

 

19. září 2024