Komiksové nakladatelství Crew letos vydalo titul Komiks pro Ukrajinu s podtitulem Věnováno statečnému lidu Ukrajiny. Je to patnáct krátkých povídek plus plakáty, obálky a politické kresby zámořských kreslířů, které vyšly ve Spojených státech jako reakce na ruskou invazi na Ukrajinu. České vydání je převod amerického, jež vyšlo ovšem před dvěma lety, tedy v době nejvíc zjitřené světové reakce na ruské barbarství, kdy kreslíři zastoupení v této knize měli pochopitelnou zvýšenou potřebu na převratné události reagovat a případně nějak pomoci jejich obětem.

To znamená, že knize nechybí několik předmluv s tradičními americkými proprietami: srdceryvnými vyznáními válečným obětem i dojemnými (a přiznejme si, že zrovna tak sebestřednými a pyšnými) sděleními, o jak unikátní počin, o jak výjimečnou knihu tady běží, jelikož na vyzvání osvíceného editora do ní obratem a bez zaváhání přispěla řada významných tvůrců, jejichž jména – a to je jediná věc, kterou české vydání k překladu dodává – tuzemskému čtenáři většinou mnoho neřeknou, protože jde o jejich premiérové české uvedení.

Zaprvé k prvnímu uvedení několika tvůrců slouží titul v podstatě charitativní, u něhož se ale jistě předpokládá, že také vydělá. Působí to tak, že nakladatel přes srozumitelné téma testuje, jaké budou ohlasy na jednotlivé styly kresby a jestli se u nás některý tvůrce ujme, případně bude-li možné vydat jeho velká díla (tedy zda se vyplatí investovat do koupě autorských práv a výroby, jež je u komiksu samozřejmě násobně dražší než u jiných knih). Je těžko se rozhodnout, zda je to ještě strategie řádná, anebo zda nešťastný ukrajinský osud přece jen maličko zneužívá. Přitom do kontrapunktu k tomuto dohadování klade české vydání ještě jinou otázku, tu skutečně stěžejní: má smysl vydávat takovéto překlady s poměrně dlouhým časovým odstupem?

Nikde v knize není uvedeno, jak dlouho se český nakladatel o vydání snažil a kdy o něm začal uvažovat. Ale fakt je, že titul vstupuje do poněkud jiného kontextu, než kdyby vyšel před dvěma lety. Tehdy by byl nakladatel zajisté chválen, s jakou rychlostí se zorientoval na trhu a přinesl českému čtenáři pohled na reakci jiné a ukrajinskému dění vzdálenější kultury, než je ta naše. Nehledělo by se ani na kvalitu povídek, byla by zřejmá jejich symbolika a snáz by se jistě dala omlouvat jejich nedokonalost a povrchní analogie. Po dvou letech se však z takovéto knihy stal dokument, vlastně záležitost neživá – opak toho, čím chtěla být.

Vynikají v ní povídky, jejich autoři se obešli beze slov a spolehli se pouze na obrazy – vždyť co po dvou letech hrůz a hnusu ještě říkat? K takovým počinům patří třeba Semínka naděje Marka Waida a Gabriela Rodrígueze neboli zachycení manželčina niterného rozpoložení, s nímž vzpomíná na svého muže, který před domem zasadil slunečnici a jenž je už tak dlouho pryč, že květinami je dávno porostlá celá louka. Stejně silné jsou Kyjevské květiny Colleen Doranové, expresivnější, nápaditější až secesní kresba představující Ukrajinky různého věku a povolání, odhodlané čelit ruským samopalům, tankům a houfnicím za jakoukoli cenu. Muži útočí, ženy se nevzdávají a stojí při sobě bok po boku – ne nepodstatnou roli v obrazech opět mají slunečnice.

Žánrově obsahuje hodnocená kniha pestrou směs: nabízí dětský komiks, superhrdinský, sci-fi, horor, naivní kresbu, černobílou, klasickou americkou školu, aluze na Joshe Korbyho i Alfonse Muchu. Jenže co je to platné, když z rozpovídaných příběhů obstál v čase jediný: Cena války Lousie Simonsonové a June Brigmanové, která se na konflikt dívá z jeho útrob očima těch, kteří jsou jím postiženi nejvíc – dětí. To je vlastně hlavní potíž této knihy: autoři s válkou nemají osobní zkušenost, až na výjimky jim proto slouží jen jako pentle na pozadí k vyprávěním, jež ji zachycují, ale vzdáleně, bez citů, bez emocí, bez účasti...

Komiks pro Ukrajinu. Vydalo Nakladatelství Crew v roce 2024. Překlad Ľudovít Plaza. 120 str.