„Všichni jsme se smířili s druhým Trumpovým prezidentstvím,“ řekl zpravodajskému webu Axios nejmenovaný „vysoce postavený“ demokrat. Zatímco komentátoři v médiích tiší spekulace, že po sobotním neúspěšném atentátu na Trumpa jsou volby již rozhodnuty, v Demokratické straně už přešli z první fáze smutku (popírání) rovnou k páté (smíření). Do voleb stále zbývají čtyři měsíce a tento rok dokazuje, že se může stát celkem cokoli. Nicméně Trump je nyní zřejmým favoritem.

Kdyby tento atentát zfilmoval Hollywood, kritici ho ztrhají, že jde o neuvěřitelný americký kýč. Trump přežil jen díky tomu, že na poslední chvíli otočil hlavu. Kulka mu jen proletěla ušním boltcem, nepronikla do spánku. Jen krátce po střelbě Trump vzdorně zdvihl zaťatou pěst a zakřičel: „Bojujte, bojujte, bojujte!“ Dav mu odpověděl skandováním „USA, USA, USA“. Fotografie tohoto momentu, kdy navíc nad Trumpem vlají „hvězdy a pruhy“, zabetonovala Trumpa jako nesmrtelnou americkou ikonu a jednou bude ve všech učebnicích dějepisu.

Demokraté mají aspoň jednu útěchu. Přestalo se mluvit o špatném zdravotním stavu Joea Bidena. Jenže tento okamžik zároveň zdůraznil rozdíl v kondici obou kandidátů. Biden má pomalu problém vylézt na pódium. Trump nejen po střelbě ihned vstal, ale měl tolik duchapřítomnosti, aby učinil legendární gesto. Také mu nelze upřít velkou míru odvahy. Vystrčil hlavu nad kordon svých bodyguardů, aby pronesl svá bojovná slova. Sice v tu chvíli ochranka měla zprávy, že atentátník je již zlikvidován, ale Trump nemohl tušit, jestli třeba neměl komplice.

Republikánský analytik Frank Luntz napsal, že atentát nejspíš nepřesměruje mnoho voličů od Bidena k Trumpovi. „Nakonec se uklidní a vrátí se ke kandidátovi, kterého si vybrali. Lidé, kteří se k Trumpovi přiklonili ze sympatií, se pravděpodobně vrátí zpět.“ Roli to ale může hrát v případě mobilizace voličů. Republikáni budou nabuzeni přijít v co největších počtech. To může platit obzvlášť v Pensylvánii, kde se atentát odehrál a která patří mezi klíčové přelétavé státy, které oba kandidáti potřebují v listopadu získat. Trump tedy volby nemá v kapse, ale atentát jeho šance rozhodně nepoškodil, spíš naopak.

To samozřejmě vedlo k řadě konspiračních teorií. Na jedné straně tu máme šílené levičáky tvrdící, že celá střelba byla zinscenovaná právě proto, aby z ní Trump politicky těžil. Na druhé straně někteří Trumpovi fanoušci pokládají zřejmé selhání ochranky za důkaz spiknutí s cílem Trumpa odstranit. Vrah (nesmíme zapomínat, že zemřel jeden účastník mítinku a další dva jsou těžce zraněni) pálil ze střechy nedaleké budovy, jež správně měla být obsazená federálními agenty, aby přesně k tomu nedošlo. Lidé policii opakovaně upozorňovali na muže s puškou. Zde platí ale poučka známá jako Hanlonova břitva: „Nikdy nepřipisujte zlý úmysl tomu, co je dostatečně vysvětlitelné hloupostí.“

Tajnou službu, jak zní název agentury zodpovědné za ochranu prezidenta a dalších významných představitelů, již několik let provází řada skandálů vrhajících stín na její profesionalitu. V roce 2012 suspendovala jedenáct agentů přidělených k ochrance Baracka Obamy za vodění si prostitutek na hotelové pokoje. Pravidla agentury zakazují návštěvu „nevěrohodných zařízení“ a pití alkoholu 10 hodin před nástupem do služby. Agenti se také pohádali s jednou z dam kvůli placení. V roce 2017 byl kvůli návštěvě prostitutky suspendován agent přidělený k ochrance viceprezidenta Mikea Pence. V roce 2015 dva opilí agenti narazili do bariéry na pozemku Bílého domu. V roce 2014 jeden muž přeskočil plot Bílého domu a dostal se do soukromých prostor prezidenta, než ho zpacifikovala ochranka. Střelba na Trumpa je posledním důkazem, že Tajná služba je zralá na hlubokou reformu až rozpuštění.

Konspirační teorie jsou hlavně symptomem rozdělené Ameriky. V posledních letech napětí stoupá. V roce 2017 šílený střelec zahájil palbu na baseballový trénink republikánských kongresmanů. Těžce zranil Stevea Scalise, člena republikánského vedení v Kongresu. Jen pár ulic od domu soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha byl zadržen muž, jenž ho chtěl zavraždit. Před domy soudců, ale třeba i ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, táboří aktivisté. V roce 2022 útočník vnikl do domu demokratické předsedkyně Kongresu Nancy Pelosiové a zaútočil tam na jejího manžela Paula. Nepokoje v Charlottesville, rabování po zabití George Floyda, vniknutí rozzuřeného davu do Kapitolu, protiizraelské protesty na univerzitách. Polarizace je ve Spojených státech opravdu velká.

Pomáhají tomu obě strany. Trump slíbil, že zaplatí soudní náklady lidem, kteří zbijí demonstranty na jednom z jeho mítinků. Republikáni si po útoku dělali legraci z Paula Pelosiho. Od demokratů zas běžně slýcháme, že Trump je existenčním ohrožením pro demokracii a je třeba ho zastavit za každou cenu.

Tento narativ ale narušuje sám vrah, kterého FBI identifikovala jako dvacetiletého Thomase Matthewa Crookse. Byl registrován jako republikán. V USA to ale o politické orientaci nemusí nic svědčit. Není nijak neobvyklé, že se lidé registrují jako přívrženci strany, kterou ve skutečnosti nepodporují. Nejobvyklejším důvodem je možnost hlasovat v primárkách a ovlivnit dění u svých protivníků. V sedmnácti letech Crooks daroval 15 dolarů organizaci podporující demokraty. Otec byl registrovaný libertarián, matka demokratka. Výpovědi od bývalých spolužáků, které kontaktoval deník The Philadephia Inquirer, jsou rovněž rozporuplné. Shodují se na tom, že byl tichý a nevýrazný. Někteří řekli, že byl šikanován, jiní, že naopak nikoho nezajímal. Jeden tvrdí, že se politicky příliš nevyjadřoval, další naopak, že byl konzervativní. Při střelbě měl na sobě tričko YouTube kanálu pro fanoušky zbraní. Prý byl dobrý v matematice.

Inteligentní samotář, bez přátel a nejspíš i neúspěšný u dívek. To je typický profil šílených střelců, kteří nevraždí ani tak z nějakých konkrétních politických pohnutek, spíš z naštvanosti na celý svět. Bylo by velmi americké, kdyby se nakonec ukázalo, že Crooks neměl politický motiv. Když John Hinckley v roce 1981 postřelil Ronalda Reagana, tvrdil, že to udělal, jelikož chtěl zapůsobit na herečku Jodie Fosterovou. Jared Lee Loughner, který v roce 2011 postřelil kongresmanku Gabby Giffordsovou a zabil šest lidí, byl paranoidní schizofrenik věřící, že vláda využívá gramatiku jako prostředek k ovládání mysli. Prvním prezidentem, na kterého byl spáchán atentát, neúspěšný, byl Andrew Jackson v roce 1835. Porota shledala atentátníka Richarda Lawrence nevinným z důvodu šílenství. Zbytek života strávil v blázincích.

To ale nezabránilo tomu, aby někteří republikáni z morální odpovědnosti za atentát obvinili média a Demokratickou stranu. „Dnešní den není ojedinělým incidentem. Hlavní premisou Bidenovy kampaně je, že prezident Donald Trump je autoritářský fašista, kterého je třeba za každou cenu zastavit. Tato rétorika vedla přímo k pokusu o atentát na prezidenta Trumpa,“ tweetoval senátor J. D. Vance. „MÉDIÍM: JE TO VAŠE CHYBA. Démonizovali nás, nazývali nás nacisty a posledních deset let proti nám podněcovali násilí. Dělají to každý den a včera dosáhli toho, co chtěli, atentátu na prezidenta Trumpa a zavraždění jednoho z jeho příznivců,“ napsala kongresmanka Marjorie Taylorová Greeneová. Demokraté by se ale za podobných okolností nejspíš zachovali podobně. Po střelbě na Giffordsovou tvrdili, že za atentát může kampaň republikánů. Ti totiž tehdy publikovali mapu okrsků, kde hodlali vyhrát nad demokraty. Na mapě byly okrsky zvýrazněny hledáčkem ostřelovače, jeden z nich patřil Giffordsové.

Povzbudivě a překvapivě atentát k politickým útokům zatím nevyužil sám Trump. Ten v posledních týdnech prokazuje velkou sebekontrolu. Když se rozpoutal spor ohledně Bidenovy schopnosti vykonávat prezidentský úřad, nezvykle mlčel a nechal demokraty zabřednout do občanské války. Po atentátu opakovaně vyzval k jednotě. Ve svém prvním vyjádření na sociální síti Truth zdůraznil, že „o střelci, který je nyní mrtev, není v tuto chvíli nic známo“. V následném postu psal: „ ... je důležitější než kdy jindy, abychom se sjednotili a ukázali svůj skutečný charakter jako Američané, zůstali silní a odhodlaní a nedovolili zlu zvítězit.“ Deníku The Washington Examiner se Trump svěřil, že přepsal svůj nominační projev, aby nebyl tolik partajní a víc sjednocoval. „Je to šance, jak sjednotit zemi. Já jsem tu šanci dostal,“ řekl.

Bývalý americký prezident projevil více státnosti než slovenský premiér Robert Fico a jeho spolustraníci, kteří tamější neúspěšný atentát okamžitě využili k útokům na opozici a média.

Taktéž Joe Biden v projevu z oválné pracovny vyzval k jednotě a respektování politických protivníků. Bohužel pro něj znovu upozornil na své upadající mentální kapacity. Dopustil se dvou významných přeřeknutí. Na začátku prohlásil cosi o „bývalém Trumpovi“ místo o „bývalém prezidentovi“. Druhá chyba byla obzvlášť nešťastná vzhledem k okolnostem. Biden chtěl říct, že v „Americe řešíme své problémy u volebních uren“ (ballot box), ale místo toho prohlásil, že problémy je třeba řešit v „bitevních arénách“ (battle box).

Nakonec ale Biden může být vedle Trumpa druhým velkým vítězem celé události. Naprosto utichly spekulace o jeho způsobilosti vykonávat úřad. Vnitrostranický puč je pozastaven, demokraté přiznávají, že nyní není čas řešit, kdo povede stranu do voleb. Nepovedený atentát na Trumpa také může být dobrou výmluvou, pokud Biden či jiný demokrat v listopadu volby prohraje.

Pokud se kulka, jež minula Trumpovu hlavu, stane ve skutečnosti předzvěstí nové americké jednoty, bude to neočekávaně pozitivní výsledek celé tragédie. Na druhém konci spektra je opakování událostí po roce 1963, kdy byl zavražděn John Kennedy. Byl to počátek téměř dvou desetiletí násilností, teroristických útoků a politických vražd. Teprve v roce 1984 mohl Ronald Reagan optimisticky prohlásit „ráno v Americe“. Člověk by chtěl věřit tomu prvnímu, zkušenost naznačuje to druhé.