Holka, co ji Danny potkal v Praze
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Josefa Škvoreckého vždycky těšilo, když někdo nebyl hulvát a patřičnou pozornost věnoval jeho ženě Zdeně. Protože se na ni zapomínalo. Protože se třeba často říkalo: nakladatelství Josefa Škvoreckého ’68 Publishers… A ono to bylo spíš nakladatelství Zdeny Salivarové. To ona totiž doslova na koleně a v garáži vydupala ze země „podnik“, který se stal nejdůležitější kulturní institucí českého exilu a dalo by se říct, že po roce 1968 zachraňoval českou literaturu.
To ona dělala všechnu tu úmornou práci, která obvykle není vidět, ale je nutná, aby knížky vyšly a pak je někdo četl. Přitom je uměla psát sama, jak to dokládá jeden z nejlepších poválečných románů české literatury, Honzlová, která je o ní, o té, jak říkal Škvorecký, „holce“, která to neměla v životě jednoduché, ale zcela jistě měla štěstí, že kdysi potkala Dannyho, který zase měl štěstí na ni.
Za pár dní mi opravdu přišel text o tom, jak redaktorovala Kunderovy texty, jak příjemná to vlastně byla práce, protože Milan rozhodně se nechoval tak, jakou má pověst, a jakou měla radost, když se z Nesnesitelné lehkosti stal světový bestseller, takže si ji objednalo i hodně Čechů (v exilu), což vůbec nebylo zvykem, a oni mohli za ty peníze zase chvíli vydávat knížky, které museli dotovat, což byla naprostá většina.
Já jsem to víceméně všechno znal, protože jsem četl její knihu Hnůj země a také Samožerbuch, což je kniha, kterou si sepsali pro radost – a aby se vědělo, že to nebylo jen tak, vydávat v Kanadě nějaké knihy v jazyce, jímž mluví lidé, kteří se nepředají, a když můžou, tak raději za knihu nezaplatí, a když už, tak dělají, že u toho strašně trpí. Ale ti dva, kteří ten podnik rozjeli, velmi dobře věděli, že i když to bude dřina a určitě z toho nezbohatnou, smysl to má, protože možná se tím zachraňuje něco, bez čeho by ten národ ztratil smysl a co ho bude držet, i když bude rozptýlený do všech možných stran. Aspoň tehdy se tomu věřilo.
Zdena Salivarová zemřela včera v Torontu ve věku jednadevadesáti let. Od smrti Josefa Škvoreckého před patnácti lety už do vlasti nepřijela.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.