Ceny potravin v České republice i nadále rostou a podle analytiků se trend může v nadcházejících měsících ještě zrychlit. Zdražování podle dostupných statistik ovlivňují především růst cen zemědělských a potravinářských výrobců. Jsou to ale i externí faktory, jako je geopolitická situace a náklady na energie. Přímou odpovědnost za růst cen potravin podle expertů nelze jednoznačně přičíst jednomu článku dodavatelského řetězce, obchodní řetězce a právě velkopotravináři se nicméně navzájem obviňují, že za to můžou právě oni.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) ceny zemědělských výrobců v říjnu meziročně vzrostly o 2,4 procenta, což je první růst po 17 měsících. Meziměsíčně pak vzrostly o výrazných 6,9 procenta, což je podle analytiků zcela mimo dlouhodobý říjnový průměr.

Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek upozorňuje na zastavení poklesu cen u rostlinných produktů a pokračující růst cen živočišné výroby. „V zemědělství prozatím skončila doba zlevňování, což už dříve potvrzoval vývoj cen masa. Nyní dochází k zastavení poklesu i u rostlinných produktů. To se nevyhnutelně odrazí na cenách potravin v obchodech,“ uvedl Dufek.

Podle Jakuba Seidlera, hlavního ekonoma České bankovní asociace, je letošní říjnový růst zcela mimo sezónní normy. „Meziměsíční vývoj cen zemědělských výrobců je mimo dlouhodobý průměr v letech 2010–2019, kdy ceny vesměs stagnovaly,“ zdůraznil.

Růst cen je patrný především v živočišné výrobě, kde ceny mléka meziročně vzrostly o 15,8 procenta a ceny skotu o 10,5 procenta. Na druhou stranu došlo k poklesu cen vajec (-8,9 procenta) a prasat (-7,8 procenta).

U rostlinné výroby jsou trendy různorodé: například ceny brambor klesly o 12,8 procenta, zatímco ceny ovoce vzrostly o 35,1 procenta. Podle analytiků Raiffeisenbank tento nárůst odráží externí nákladové tlaky. „Potenciální výraznější zvýšení cen by nebylo opodstatněné, a jak potravináři, tak obchodníci by se měli chovat umírněně a nenavyšovat nadměrně své marže,“ uvedli analytici banky.

Hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč upozorňuje, že růst cen potravin bude pravděpodobně jedním z hlavních tahounů inflace ke konci roku. „Vývoj cen v potravinářském průmyslu podporuje očekávání, že bude pokračovat meziroční nárůst cen potravin pro konečné spotřebitele. V závěru roku se tento růst může mírně zrychlit,“ uvedl Jáč.

Marže pod drobnohledem

Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zastupuje obchodní řetězce, nedávno podal podnět k antimonopolnímu úřadu, ze zdražování především másla viní producenty.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) už vloni trh zkoumal. Podle něj nebyly růsty cen způsobeny protisoutěžním jednáním. Analýza cen a marží odhalila, že všechny články dodavatelského řetězce – zemědělci, zpracovatelé i maloobchodníci – úspěšně přenášejí zvýšené náklady na konečného spotřebitele. „Zvýšené náklady jsou schopny všechny články vertikály přenášet až na konečné spotřebitele, přičemž si udržují obchodní přirážku. Toto jednání, pokud se děje nekoordinovaně, však není porušením hospodářské soutěže,“ uvedl ÚOHS ve své zprávě.

Z analýzy dále vyplývá, že nejvyšší podíl na ceně potravin připadá prvovýrobcům, kteří zároveň nesou nejvyšší náklady. Současně ale konstatoval, že trhy s mléčnými výrobky nebo drůbeží mají být mírně oligopolní. Například Madeta, jeden z největších mlékárenských podniků v České republice, předloni při čistém obratu 7,37 miliardy korun vykázala zisk po zdanění 212,9 milionu korun.

Geopolitika, energie a dlouhodobé kontrakty

Analytici se shodují, že růst cen potravin je výsledkem kombinace externích faktorů, včetně dopadů války na Ukrajině, ekonomických dozvuků pandemie covid-19 a nákladů na energie. Tyto faktory ovlivňují celý dodavatelský řetězec, od zemědělské výroby po maloobchod.

Vidí to tak i agrární analytik Petr Havel. „Ukázat prstem na jednoho viníka je dlouhodobě spíše nemožné,“ řekl redakci. Podle něj je to souhra více faktorů, protože všem článkům řetězce rostou náklady.

„U zemědělců jde o to, že k výrobě jednoho kilogramu másla je třeba 20 až 22 kilogramů mléka, a tato položka zdražila v poslední době třeba o 30 korun,“ říká. Výrobci potravin podle něj zase řeší nedostatek mléčného tuku, který chybí po celé Evropě.

U obchodních řetězců se marže počítá v desítkách procent, míní. „To ale není totéž co zisk. Teprve když se do tohoto rozdílu započítají náklady, zisk se najednou pohybuje do 5 procent. Zrovna u másla navíc řetězce v rámci svých marketingových akcí dobrovolně prodělávají, čímž českému spotřebiteli citlivému na cenu spíše pomáhají,“ vysvětluje.

Podle Potravinářské komory se vyšší ceny mléka významně promítají do nákladů mlékáren. Evropský trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem mléčného tuku, což ovlivňuje i Českou republiku. Komora tvrdí, že je to změnou struktury stáda a šlechtěním dojnic na vyšší užitkovost s nižší tučností mléka. Česko tak patří mezi země s nejnižší průměrnou tučností mléka v EU. Výrobci jsou proto nuceni dovážet smetanu ze zahraničí, a to za výrazně vyšší ceny. „Zatímco v lednu výrobci nakupovali smetanu za 60 Kč/kg, v září se tato cena vyšplhala na více než 100 Kč/kg,“ uvádí Potravinářská komora.

Výroba másla je podle vyjádření komory energeticky náročná, a právě rostoucí ceny elektřiny představují pro české výrobce velkou zátěž. Česko má podle Eurostatu čtvrtou nejdražší elektřinu v Evropě, což negativně dopadá na náklady mlékáren, tvrdí. K tomu se přidávají vyšší náklady na lidskou práci. „Pokud podniky nezaplatí odborné pracovníky, riskují odliv zaměstnanců do jiných odvětví,“ upozorňuje Potravinářská komora.

Další růst cen potravin ale bude pravděpodobně pokračovat, dokud se nevyřeší klíčové problémy spojené s výrobními náklady a geopolitickými vlivy. Přesto analytici očekávají, že inflace jako celek zůstane pod kontrolou, což dává určitou naději na stabilizaci cen v příštích letech.