Včera byl Den památky obětí holocaustu. Nesl se v tradičním slibování „nikdy více“, že nejhorší zločin dějin se již nikdy nesmí opakovat, že antisemitismus je příšerné zlo, proti kterému je třeba bojovat na každém kroku. Otázkou je, nakolik jsou tyto pamětní akty efektivní, zda už nejsou prostě povinnou součástí ročního cyklu výročí, pietních aktů a připomínek. Zejména když antisemitismus v posledních letech sílí.

Antisemitismus měl minimálně od 19. století dvě formy. První byl intelektuální antisemitismus vyšších vrstev. Jednalo se o pokus postavit nenávist k Židům na nějakém „logickém“ či „vědeckém“ základě. Sem patří nejrůznější nacistické rasové teorie o údajné židovské podřadnosti nebo moderní antisionismus, který tvrdí, že nejde o nenávist k Židům, ale o politický nesouhlas s určitou ideologií. Že tento nesouhlas ve své podstatě znamená odmítání existence jediného židovského státu, je jen nedopatření.

Ani intelektuální antisemitismus není prostý konspiračních teorií, často je to totiž jediný způsob, jak vysvětlit zřejmé kontradikce v jejich uvažování. Pro nacisty byly teorie o židovském spiknutí i vysvětlením, proč je ve společnosti tolik úspěšných Židů, přestože podle jejich rasových teorií by měli být podřadní. Vliv „izraelské lobby“ má zase vysvětlovat pokračující podporu Státu Izrael v politice, i když podle antisionistů přece nikdo soudný tento stát podporovat nemůže.

Ve společnosti je časté, že nižší vrstvy přebírají myšlenky, chování a zvyklosti těch vyšších. Platí to i v případě antisemitismu, kdy se lidoví antisemité snaží přebírat argumenty a názory těch intelektuálních. Často jim ale chybí právě intelektuální výbava, a tak tyto myšlenky opakují vlastně v čiré podobě, oproštěné od nánosu, jenž má maskovat jejich pravou podstatu.

Příkladem takovéto lidové antisemitky se před více než týdnem stala influencerka Sugar Denny, vlastním jménem Denisa Kouřílková, jež před volbami spolupracovala s Piráty. Na YouTube publikovala video s titulkem ZIONISMUS: Jak vzniklo nejkontroverznější politické hnutí moderní historie.

Sugar Denny si evidentně uvědomuje, že by měla rozlišovat mezi Židy a sionisty, a tím pádem udržovat iluzi, že nejde o kritiku Židů obecně. Sama se nepříliš přesvědčivě snaží tento rozdíl vysvětlit. „Sionismus je v podstatě jakoby politické hnutí nebo politická ideologie. Nemá to jakoby nic společného s tím náboženstvím,“ říká. Zároveň se na obrazovce objeví její poznámka „obviously to má spolu něco společného, ale je nutno to vnímat jako dvě odlišné věci“. Právě toto rozlišování jí ale dělá problém. Mimochodem, užívání anglicismů se line celým videem. Sugar Denny také většinou vyslovuje sionismus jako „zájonismus“.

V úvodu například rozvíjí typické konspirační teorie o tom, jak vše ovládají sionisté. Omlouvá se za to, že jí to došlo teprve nedávno. „Minimálně moje máma vykládá už několik let, jak Židi…,“ pak si uvědomí, že má rozlišovat mezi Židy a sionisty, rychle dodá „sionističtí Židé“ a dokončí myšlenku... „jsou v podstatě úplně za vším“. V jiném momentě zase obhajuje antisemitské výroky amerického rappera Kanyeho Westa tím, že určitě místo „Židé“ chtěl napsat „sionisté“ a za záměnu může jeho bipolární porucha.

Tvrdí, že „sionisti jsou úplně všude“ a mají například kontrolu nad médii. K zájmu o tuto problematiku ji dovedla vražda Charlieho Kirka, kterou prý „nikdo neprošetřuje“, ale podle Sugar Denny je jisté, že ho zabil Izrael. Jediný, kdo se tím prý zabývá, je americká podcasterka Candace Owensová. Jestli je toto hlavní zdroj Sugar Denny, tak to mnohé vysvětluje. Není snad konspirační teorie, které by Owensová nevěřila, od zpochybňování přistání na Měsíci až po tvrzení, že manželka francouzského prezidenta Brigitte Macronová je ve skutečnosti muž. Antisemitské konspirační teorie jsou u ní ale obzvláště oblíbené. Toto vše zabere zhruba prvních deset minut videa.

Zbytek téměř hodinové stopáže zabírá tendenční přednáška o založení Izraele, plná nepřesností, ale je třeba uznat, že na mnohem vyšší úrovni než úvod. Video končí slibem Sugar Denny natočit celou sérii o sionistech, ve které ukáže, „co všechno ovládají, co všechno mají pod kontrolou“.

Věcná kritika Izraele či debata o způsobu jeho založení samozřejmě není automaticky antisemitismus. Historický sionismus byl programem založení židovského státu v místech, odkud Židé pocházejí. Moderní sionismus je především víra, že tento stát má existovat. Proto antisionismus tak jednoduše sklouzne k čistému antisemitismu, je to popírání práva na existenci židovského státu. A od neizraelských Židů často požaduje aktivní odsouzení tohoto státu, podezřívá je z dvojí loajality a vidí v nich agenty spiknutí.

Sugar Denny dobře ukázala, jak toto funguje. Za to bychom jí měli téměř poděkovat. Zároveň je ale hrozivé, že takováto osoba s takovýmto myšlením má vliv a dosah na mladší generace.