Máme tu pokračování příběhu o obrovské jaderné investici, tedy o dostavbě Dukovan. V červenci česká vláda rozhodla, že stamiliardovou zakázku získá jihokorejská firma KHNP, jejíž nabídka prý měla být po všech směrech lepší než ta od francouzské EDF. Lepší nabízené ceny (mluví se o 200 miliardách za jeden blok, což je ovšem cena bez započtení finančních nákladů, tedy určitě není správné nazývat ji cenou konečnou), kompenzace za nedodržení plánu, tedy za časové průtahy, a závazek poskytnout vysoké finanční odškodnění v případě ohrožení zakázky. A právě druhého a třetího ze jmenovaných bodů se další vývoj týká.

Korejci mají za sebou pouze jediný atomový projekt mimo svou zemi. Tím je výstavba čtyř bloků v jaderné elektrárně Barakah ve Spojených arabských emirátech, kde výstavba začala v roce 2012 a obešla se bez zásadnějších průtahů. Poslední blok zahájil komerční provoz letos v březnu. Tato korejská vizitka určitě sehrála roli v tom, že ČEZ jakožto investor vybral a následně vláda potvrdila KHNP jako vítěze tendru. Jenže právě skutečnost, že Korejci nemají za sebou příliš zkušeností, a především nikdy nestavěli v Evropě, je stěžejní. Získání české zakázky pro ně bylo zásadní, protože by znamenalo otevření dveří na evropský trh: zájem o stavbu reaktorů už vyslovili Švédové, Finové, Nizozemci a Slovinci. Ve hře je i zakázka v Norsku a ve Walesu.

Francouzi, dlouho považovaní za skoro jistého vítěze českého tendru, jsou evropskou jadernou velmocí. Za sebou mají několik jaderných staveb v Evropě. Jenomže francouzská EDF je také zatížena problémy se stavebními průtahy. Stavba bloku v domácím Flamanville začala už v roce 2007 a spuštěn by měl být až letos. Náklady drasticky vyrostly. Problematická je i stavba dvou bloků v britské elektrárně Hinkley Point, která začala v roce 2017. V lednu bylo oznámeno, že dokončení se odsouvá o další dva roky. Původní plány počítaly se zahájením provozu v roce 2025. A zdržování se silně prodražuje. Problémy byly i s elektrárnou Olkiluoto ve Finsku. Stavěl se pouze jeden blok a místo zamýšlených pěti let trvala stavba osmnáct roků. EDF je navíc plně státní společností a v její neprospěch v tendru hrála pravděpodobně i nejistá politická a ekonomická situace Francie po červencových volbách.

A pak je tady americký Westinghouse, který byl z české zakázky už v lednu vyřazen pro „nesplnění podmínek“. Nepodal prý závaznou nabídku s konkrétní cenou a termínem dokončení projektu. Westinghouse je v Evropě také přítomný, velmi důležitá je pro něj stavba první jaderné elektrárny v Polsku. Tamní vláda s  ním už loni podepsala kontrakt bez výběrového řízení. Westinghouse je navíc dodavatelem jaderného paliva pro některé evropské země. S KHNP dlouhodobě spolupracoval, jenže Korejci teď projevili s Evropou příliš velké ambice. A to už si Američané líbit nenechají. Od začátku je tu riziko spočívající v soudním sporu o duševní vlastnictví reaktoru, který KHNP v Česku nabídla. Podle Američanů nejsou Korejci oprávněni technologii používat, respektive vyvážet ji do třetích zemí. Už od roku 2022 proto probíhá mezinárodní arbitráž. A s tím souvisí v počátku zmíněný závazek finančního odškodnění v případě ohrožení zakázky. ČEZ má od Korejců pouze slib, že své spory vyřeší a nebudou mít na českou zakázku vliv.

Jenže minulý týden Westinghouse a s ním i EDF průběh jaderného tendru napadly. Korejce v Evropě zkrátka nechtějí a jdou na to tudy. K Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podaly odvolání proti výběru KHNP a zpochybňují transparentnost celého tendru. Podivně – a především překvapivě sebejistě – zareagoval ČEZ: tendr prý má bezpečnostní výjimku, a není proto možné proti průběhu řízení podávat odvolání. To však antimonopolní úřad dost rychle uvedl na pravou míru, když kontroval, že to, zda lze, nebo nelze průběh tendru napadnout, se teprve bude řešit v rámci správního řízení. Za Američany v uplynulých dnech dorazila vyjednávat jihokorejská delegace, ovšem bez konkrétního výsledku. Korejci tvrdí, že obchodní spory se musejí vyřešit do března. Co bude, pokud se tak nestane, neví teď asi ani ČEZ, ani česká vláda.