Vláda žene právní ukotvení práce z domova do sněmovny, která dostává na stůl výrazně upravený návrh. Po původní ostře kritizované úpravě tak návrh nabízí řadu ústupků zaměstnavatelům, zároveň se však k problémům staví v některých ohledech „šalamounsky“, tedy jen formálně zakotví současný, často problematický stav. I přes ústupky však podle Hospodářské komory novela zákoníku práce stále klade zaměstnavatelům některé zbytečné překážky.

Novelu připravilo ministerstvo práce, které do ní přenáší dvě směrnice EU o předvídatelných pracovních podmínkách a o rovnováze mezi prací a rodinou. Úpravy se mimo jiné týkají pravidel práce na dohodu či zaměstnávání rodičů. Změny měly začít platit do začátku loňského srpna. ČR na úpravu legislativy a zavedení do praxe měla přes tři roky. Minulá vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) to neprovedla, za což teď Česku hrozí pokuty. Podle podkladů pro vládu může Evropská komise požadovat jednorázově minimálně 1,31 milionu eur (nyní asi 30,7 milionu korun) a za každý den až do nápravy penále od 1584 do 95 013 eur (37 114 až 2,23 milionu korun).

Původní návrh schytal ostrou kritiku a vzbudil otázky, zda právní ukotvení, které v lecčems převyšuje záměry evropské směrnice, nepovede paradoxně k útlumu práce z domova, protože na zaměstnavatele naloží přílišné nároky. Jako problematická se řešila otázka kolize práva na soukromí zaměstnanců a zároveň povinnosti zaměstnavatele kontrolovat bezpečnost pracoviště, nárok zaměstnanců pečujících o dítě až do věku 15 let, což téměř dvojnásobně převyšovalo záměr evropské směrnice, či příliš detailní povinné údaje, které by musela obsahovat smlouva. Nový návrh v některých těchto věcech kritice ustoupil, někde však podle odborníků spíše formou, kdy od problému „dal ruce pryč“.

V případě bezpečnosti práce a kontrolní povinnosti zaměstnavatele vláda ustoupila, podle experta na pracovní právo Jiřího Gorčíka z advokátní kanceláře Rada&Partner se však uchýlila k určitému „šalamounskému“ řešení. „Ačkoliv by v dohodě měl být uveden způsob zajištění BOZP, není to povinností. Tedy v této verzi návrhu to je spíš ve formě doporučení,“ řekl deníku Echo24 Jiří Gorčík. To tak podle něj neřeší situaci, kdy by se zaměstnanci stal nějaký vážný úraz na „domáckém“ pracovišti, primárně by pak taková situace ale s největší pravděpodobností šla nadále za zaměstnavatelem.

„Zatím to nikdo nejudikoval, nárůst home office se týká zhruba tří let zpátky, tedy do doby covidu. Z mého pohledu to může vést k tomu, že až se stane nějaký závažný úraz, zamíří případ k Nejvyššímu nebo i Ústavnímu soudu, který bude muset dát ,návod’ pro náležitostí takové dohody a postupu v těchto věcech. Při ne zcela jasném znění zákona často tyto případy k Nejvyššímu či Ústavnímu soudu směřují, ale v současnosti nelze výsledek takového soudního sporu odhadovat,“ dodal Jiří Gorčík.

Podobně pak nový návrh rozvolňuje zmiňovaný nárok na práci z domova, pokud to povaha zaměstnání umožňuje. Zaměstnavatel nebude muset takové žádosti vždy vyhovět. V případě péče o děti do věku 9 let dítěte, pro těhotné zaměstnankyně či při péči o osoby závislé na pomoci ve stupních závislosti II až IV pak tito zaměstnanci mohou zaměstnavatele o práci v režimu home office písemně požádat. „Zaměstnavatel ale nemusí žádostem vyhovět ani v těchto případech, nicméně při odmítnutí to musí písemně odůvodnit,“ dodal Jiří Gorčík.

Novela má ambici řešit také problematickou otázku hrazení nákladů, které zaměstnanci vznikají při práci z domova, tedy například za energie či odvoz odpadu. Zůstat má kromě paušálních plateb i druhá možnost, uhradit skutečně vynaložené a prokázané náklady ze strany zaměstnance. Podle Gorčíka by však s tímto návrhem skončila možnost nehradit zaměstnanci vůbec nic. „Prakticky je v návrhu zakotvena povinnost náklady zaměstnanci ze strany zaměstnavatele hradit, na rozdíl od nynějšího nepříliš jasného zákonného znění, kdy jsou šance zaměstnance v případě, kdy mu zaměstnavatel odmítá poskytnout náhrady, omezené“, řekl Jiří Gorčík.

Zatímco podle podnikatelů jim tak v určitých situacích vznikne kvůli minimu práce na dálku administrativa navíc, podle Jiřího Gorčíka se může nakonec forma „paušálu“ ukázat pro firmy i z hlediska komunikace například s finančními úřady jako jednodušší. Zatímco totiž návrh stanovuje určitou částku paušálně, v případě nynějšího návrhu pak ve výši 2,80 Kč za každou započatou hodinu práce, je naopak vyčíslení a prokázání konkrétních nákladů například v případech, kdy zaměstnanec sdílí domácnost s dalšími lidmi, poněkud problematické.

Způsob úhrad pak stále „leží v žaludku“ i podnikatelům. Hospodářská komora ho označuje za jeden z největších problémů, kvůli kterému s nynější podobou novely stále nesouhlasí. „V případě práce na dálku novela nijak nezohledňuje, že takový režim není vždy jen povinností zaměstnance, ale je často zaměstnaneckým benefitem, při kterém zaměstnanci sice vznikají náklady (například na elektřinu), ale na druhou stranu zaměstnanec některé své náklady šetří (například úspora času, nákladů na dopravu). Proto bychom uvítali, aby existovala možnost, že se zaměstnanec vzdá náhrady v případech, kdy je práce na dálku vykonávána v malém rozsahu (1 až 2 dny v týdnu) a zejména na základě iniciativy samotného zaměstnance,“ uvedl pro deník Echo24 mluvčí komory Miroslav Diro.

Podle komory totiž sice náhrada necelých tří korun za hodinu nemusí pro zaměstnavatele znamenat vysoký náklad, naopak ale může znamenat významné navyšování administrativy. Novela pak nadále počítá s povinnými položkami v nově povinné písemné smlouvě k provádění práce na dálku. Patří tam kromě zmiňovaného způsobu úhrady nákladů zvolení jednoho či více míst, odkud je možné práci vykonávat, způsob komunikace obou stran či doba, po kterou se dohoda uzavírá. Důležité je pak i volit, kdo bude rozvrhovat pracovní dobu zaměstnance.

„Pokud si ji bude rozvrhovat, tedy určovat, přímo zaměstnanec, nebude mít například povinnost být na začátku pracovní směny na svém pracovišti a délka denní směny nesmí přesáhnout 12 hodin, což lze brát jako ochranu zaměstnance. Zaměstnanci však nebude i nadále příslušet mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas nebo náhrada mzdy za práci ve svátek, což je naopak ustanovení ve prospěch zaměstnavatele,“ dodal Jiří Gorčík.