„Žádný mudrc z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali,“ pravil asi před sto lety polský básník a satirik Julian Tuwim. Jeho slova si můžeme připomenout v souvislosti s tím, jak se na internetu odráží masakr spáchaný studentem filozofické fakulty na jeho alma mater.

Nemůžu si pomoci, ale přijde mi to jako válka s realitou. Blbce jako by shazovali, na tom se ani represí nic nezmění a jediný rozdíl proti minulým desetiletím je v tom, že tehdy by místní blbec důležitě pronášel své kecy v hospodě a ostatní by věděli, že nad tím můžou mávnout rukou, protože Franta je známý debil. Za zdi hospody, tím méně k uším bdělých orgánů, by se nedostalo nic. Stát by si ušetřil peníze a občané nervy. Dnes nám bohužel jejich výplody lezou přímo před oči, jinak se ale nic zásadního nezměnilo.

Touha mlátit hlupáky po hlavě kladivem trestního zákoníku je sice po takové katastrofě emocionálně pochopitelná, ale stejně vede jen do slepých uliček. Ministerstvo spravedlnosti zrovna připravuje plán na změkčení trestních sazeb, protože české věznice jsou přeplněné (skoro nejhůř v Evropě), přičemž v nich sedí absurdně mnoho lidí za poměrně málo závažné přečiny; pokud je propustíme, ale vzápětí nahradíme „verbálními zločinci“, nijak jsme si nepomohli. Nedá se přehlédnout, že ve standardní české base se trestanec dostane do styku se zločinci z povolání, kteří jej dokážou vyškolit v odbornostech, se kterými by se v normálním životě nikdy nesetkal. Také drogový problém je v českých věznicích poměrně palčivý, dokonce do té míry, že někde začali zřizovat takzvané bezdrogové zóny (kde se vězni nechají pravidelně dobrovolně testovat) – což je de facto přiznání, že zbytek příslušného ústavu je přes maximální snahu dozorců vlastně zóna drogová. Nasměrovat kohokoliv do takového prostředí jen proto, že hloupě a urážlivě křápal na internetu, se České republice může v dlouhodobé perspektivě spíše vymstít.

Co bych navrhoval? Zní to staromódně, ale prosté pokárání. „Napsal jsi něco naprosto debilního, Franto, a měl by ses stydět!“ je zadarmo, a řekne-li to tomu člověku stovka lidí, může to být účinnější než dlouhý komplex vyšetřování, obvinění, obžaloby a výkonu trestu, na jehož konci si dotyčný může ještě připadat jako mučedník. Lidská společnost dokáže používat veřejnou ostudu coby trest už po celá tisíciletí – mnohem déle, než vůbec existují vězení – a policie by tím aspoň získala čas a prostor věnovat se vyšetřování činů, které opravdu někoho konkrétního poškodily.