Největším soupeřem Andreje Babiše v prezidentské volbě není jeho protikandidát Petr Pavel. Je si jím sám Andrej Babiš. Každý den, kdy promluví na veřejnosti, sám sebe likviduje. Zasazuje si ránu za ranou.

Byla to odvážná sázka. Andrej Babiš si už před několika lety nechal udělat průzkumy, jaké by měl šance v přímé prezidentské volbě. Dopadly velmi špatně. Ukazovaly velmi silnou nepřijatelnost pro více než polovinu společnosti. Proto tak dlouho hledal nějakého vhodného populárního maskota, který by v jeho dresu do prezidentské volby nastoupil. Když žádný nevyšel z průzkumů dobře, Babiš si zhodnotil situaci a rozhodl se, že se ten odpor pokusí svou urputností překonat.

V těžké době energetické krize, rekordní inflace a poklesu životní úrovně ucítil příležitost, která by ten nepřekonatelný odpor většiny společnosti mohla přerazit. Úřadující vláda Petra Fialy, které se nedařilo krizi účinně čelit, byla mimořádně nepopulární. Její obliba po roce vládnutí klesla až ke 22 procentům. To byl jeden z nejhorších výsledků úřadujících kabinetů v celé Evropě. Navzdory tomu s ní Andrej Babiš v kulminující krizi podzimu 2022 dramaticky prohrál senátní volby. Jenže o ty je zpravidla mezi voliči velmi nízký zájem.

Pak se ale atmosféra proměnila. Z referenda o vládě se stalo referendum o Babišovi. Ten měl jedinou šanci, jak ten nepřekonatelný odpor přerazit: stylizovat se do osoby, která nemá s tím skutečným, většinou společnosti nesnášeným Andrejem Babišem nic společného. Do role mírného, hodné strýce, který svým klidem, šarmem a rozvahou přesvědčuje zdánlivě nepřesvědčitelné.

Tuto roli dokonale sehrál Miloš Zeman před pěti lety. Byl milý, na každého se usmíval, nic ho nevytočilo. Moderátorce finální debaty České televize Světlaně Witowské tehdy vysekával komplimenty. Byl to Zeman k nepoznání. Proto vyhrál a stal se prezidentem. Do druhého kola šel přitom ve výrazně lepší pozici než nyní Andrej Babiš. Nikdy nevyvolával takový odpor. Měl to nesrovnatelně snazší a zároveň to zvládl nesrovnatelně lépe.

Andrej Babiš si začal hned od vyhlášení volebních výsledků prvního kola ubližovat sám. Neovládal vztek, emoce. Jako kolovrátek opakoval věty, v nichž se zaplétal a střílel se do nohy. Do včerejška už to je celá série. Začalo to tiskovkou po prvním kole, kde konspiračně vykřikoval, že na něj chtějí vytáhnout KGB a milenku. Následoval billboard, který sám označil za chybu a stáhl.

V neděli v debatě vyvolal mezinárodní rozruch a ostré odsudky v Polsku a baltských zemích, když zpochybnil, že by Česká republika přišla na pomoc napadené zemi NATO. Včera si odpudil voliče SPD, když prohlásil, že tato strana by pro něj nebyla koaličním partnerem. Právě příznivci SPD přitom byli ti, které mohl Andrej Babiš lákat. Sám si je odpudil. Ten výrok zjevně nebyl promyšlený. Klasicky babišovsky plácal páté přes deváté. Byl to proud slov, nad nímž nemá řečník kontrolu.

Všechno to provázela naštvanost, útočnost a ublíženost. Tam, kde před pěti lety Miloš Zeman hrál klid, úsměv, rozvážnost a stával se přijatelnějším Zemanem, tam Andrej Babiš ublíženě útočil a stával se ještě více nepřijatelným Andrejem Babišem.

Petr Pavel nemusel předvádět žádný velký výkon. Stačilo úsporně a klidně mluvit a sem tam ukázat na zmatek, v němž se Andrej Babiš motá.

Prezidentská prohra, které se Andrej Babiš ve středu znovu přiblížil a kterou už velmi pravděpodobně nemůže nic zvrátit, je nejspíš začátkem šikmé plochy směrem k politickému konci.

Teď se s odstupem ukazuje, jak důležité pro atmosféru ve společnosti bude, že Andreje Babiše neodstavil žádný rozsudek soudu. Ale že se politicky v disciplíně většinového systému zlikvidoval sám. Nepotřeboval k tomu ani příliš silného soupeře.

Petru Pavlovi stačí po viróze hrát na půl plynu, a stejně je pro většinu společnosti tím, kdo vyhraje referendum o Andreji Babišovi.

16. S. Ke svému velkému překvapení jsem se vedle Pražského Jezulátka stala jedním z talismanů Babišova tažení ke druhému kolu prezidentské volby. V každé debatě cituje nebo parafrázuje můj výrok pro televizi Prima CNN News. V něm jsem na otázku moderátorky, kdo byl schopný na svou stranu dostat média, odpověděla, že devadesát procent médií včetně iDNES.cz, který přes svůj svěřenský fond vlastní Andrej Babiš, podporuje Petra Pavla. Jsem komentátorka a byl to objektivní popis situace, kterou v médiích pozoruji z názorových a analytických textů. Soukromá média mají naprostou svobodu vyjadřovat svůj názor a své preference. Stejně jako voliče, musí být politik schopen přesvědčit svými argumenty, věrohodností a sympatiemi i média. Andreji Babišovi se to nepodařilo. Ani u těch, která si před deseti lety koupil. To, že svobodná média vyjadřují názor na politiku, je jejich bytostnou rolí. Komentátor není zpravodaj ani moderátor veřejnoprávního média, které má povinnost nestrannost zachovávat a inkasuje na to miliardy koncesionářských poplatků. Andreji Babišovi osobně děkuji za velkou reklamu v ostře sledované době. Zjevně i to ukazuje, že vypadl z role. Dlouhá léta mě citoval nepřímo jako pseudoanalytičku beze jména. Právě proto, aby mi nedělal reklamu.