Národní hokejová vášeň už přece jen trochu vyprchala a to znamená jediné. Ano, budeme se moudře bavit o fotbale. Za chvíli pravděpodobně budou opět plná náměstí, až slavně remizujeme s Tureckem. Řeč nebude jen o blížícím se mistrovství Evropy, pohovoříme obecně o vzrůstající úrovni tuzemské ligy, aspoň co do mohutných ekonomických injekcí od nových sponzorů a majitelů, o národním stadionu, o něco méně vábném stadionu ve vršovickém Ďolíčku, o tom, jak se samotná hra za poslední dekády proměnila (k horšímu?), a dojde i na věčnou otázku, jestli je fotbal opravdu sport pro simulující metrosexuály. Debatovat do Echa přišli: Petr Nerad, Roman Polom, Matouš Veselský.

Pánové, těšíte se na Euro? A myslíte si, že se ho nemůže dočkat ani český divák po tom, co zažil to velkolepé hokejové vítězství, nebo vlastně nic moc nečeká?

Polom: Já se na Euro těším moc, pro mě to je vždycky velká událost a myslím si, že i co se týče kvality, tak je srovnatelné s mistrovstvím světa, protože evropský fotbal je ve světě špička. V Německu jsou krásné stadiony, krásná fotbalová kultura, čeští fanoušci to mají kousek, máme se na co těšit. Nejsem až takový hokejový fanoušek, takže se těším, až fotbal převezme žezlo.

Stáhnout MP3

Veselský: Tak to já jsem velký hokejový fanoušek, byť tedy jako sociolog sportu, ale jednoznačně to Euro je vlastně druhý nejsledovanější turnaj po mistrovství světa ve fotbale a budou toho plná média, a pokud bude nějaký úspěch české reprezentace, tak se tomu nevyhneme ani v ulicích, rozhodně to bude velká věc. Kdybychom se pak podívali na ligové soutěže a na hokejového a fotbalového fanouška, tak přece jenom ty kultury jsou v něčem odlišné. Fandí se trošičku jinak, to asi sami víte, že na fotbale to často bývá divočejší, máte tam spoustu skvělých fanoušků, ale zároveň řadu lidí, kteří chodí na fotbal ne kvůli sportu, ale vyhledávají konfliktní situace. Fenomén hooligans je všem dobře znám. Nemyslím si, že by to bylo tím, že by hokejoví fanoušci byli nějak lepší nebo horší, to v žádném případě. Ale ta kultura fandovství je tam prostě jiná. A co se týče toho nároďáku, myslím, že tam to bude stejné. Kdo neskáče, není Čech.

Nerad: Koukám, že jsme odpálili hned bombu, srovnání fotbalu a hokeje. Já jsem teda taky fanoušek hokeje. Měl jsem to štěstí, že jsem se letos na mistrovství na pár zápasů dostal, a pohltilo mě to. Nicméně Euro je vždycky velký svátek fotbalu.

Viděl jsem fotbalovou kolekci v Lidlu, mají tam krásné žabky. Náš šéfredaktor psal v úvodníku, když jsme měli na obálce právě ty zlaté hokejisty, že v hokeji se méně podvádí, méně simuluje a není v něm prostor pro metrosexuály (viz K čemu je dobrý hokej, č. 22/2024 – pozn. red.). Může někdo tuhle ošklivou pomluvu, prosím, vyvrátit?

Polom: Myslím, že toto jsou předsudky, které kolují mezi fotbalem a hokejem už velmi dlouhou dobu. Říká se také, že to je takticky nudné, hokej je rychlý a fotbal je pomalý. To ale můžou říct jenom lidé, kteří to tak nesledují.

Je fakt, že když jsem letos sledoval Arsenal proti Manchesteru City, tak jsem pak přátelům marně vysvětloval, že to nebyl nudný zápas, ale taktická, geniální bitva. Ale ještě k tomu srovnávání. Hokej je třeba symbolem národní identity o něco víc než fotbal, byly tu přece ty známé zápasy s Ruskem, díky kterým je více zpolitizovaný.

Veselský: Nedávno jsem byl v Rusku na jedné konferenci a tam se právě řešilo, co to vůbec znamená, národní sport. Mám pocit, že i na Twitteru o tom byla poměrně silná diskuse. Nicméně ta debata je lichá v tom smyslu, že záleží na tom, jak si člověk národní sport definuje. Jestli to je ten sport, který je nejpraktikovanější v dané zemi, což by mohla být třeba cyklistika. Nebo sport, který má největší členskou základnu, což by samozřejmě byl fotbal. Eventuálně sport, který je nějak propojený s dějinami, a to by pak zas byl hokej. V Česku má hokej samozřejmě specifické postavení, ale fotbal je globální hra. To „metroušovství“ a faulování a tak podobně, no, já si myslím, že to taky úplně neplatí. Sociologicky je ale zajímavé, že si lidé hokej asociují s věcmi, jako je férovost, tvrdost, chlapáctví.

Jaké Euro jste vlastně viděli jako první?

Nerad: No tak 1996 horko těžko, to mi byly dva roky, a první, co jsem vnímal, bylo Euro 2000. Ale co si budeme povídat, Euro 2004, to je naše fotbalové Nagano, s hořkým koncem, bohužel (česká reprezentace pod vedením trenéra Karla Brücknera skončila na třetím místě spolu s Nizozemskem, druhým poraženým semifinalistou – pozn. red.).

Veselský: Já jsem hrozně moc prožíval Euro 2016, bydlel jsem v Braníku a tehdejší fanzóna byla ve Žlutých lázních, takže si pamatuji, že jsme furt s kamarády chodili na pivo. Euro se mi navíc spojilo se slavením bakalářky. Možná to není tak fotbalová zkušenost, to se omlouvám, je to spíš osobní vzpomínka, ale hrozně krásná.

Polom: Já na Euro 2004 nevzpomínám jen kvůli Čechům. Miloval jsem strašně moc Cristiana Ronalda, už když přišel do Manchester United, a tak jsem si ten turnaj užíval hlavně kvůli němu. Letos opět bude po dvaceti letech na Euru, těším se na něj.

Zrovna v souvislosti s Ronaldem jsem četl, že právě on je naše šance, jak porazit Portugalsko. Jestli bude v útoku, nebude se prý moc vracet zpátky.

Polom: Já v tomhle asi nebudu úplně objektivní, ale myslím si, že tohle mohou říct jen lidi, kteří tomu absolutně nerozumějí. Říkat tohle o Ronaldovi, o někom, kdo i v jeho letech (v únoru mu bylo 39 – pozn. red.) momentálně střílí tolik gólů… To prostě nikdo nestřelí ani tady v divizi. Podle mě je to úplná hloupost a předám radši slovo dál, protože bych se rozčílil. Já prošel rukama spousty trenérů a myslím si, že hrát, bránit ve stylu 1–9 není vůbec žádný problém a odjakživa to bylo ve všech sportech. Když máte někoho dominantního, tak hrajete na něj. Bavili jsme se o hokeji a Jágr byl taky ten případ. Ten tým hrál víc pro něj a on pak byl schopný udělat víc pro tým. Když si pustíte poslední zápasy Ronalda, tak uvidíte, že to není úplně o tom, že by vůbec nepracoval, ale že mu právě na úspěchu týmu záleží ještě mnohem víc, než tomu bylo dřív. Já kdybych hrál vedle něj, tak jdu do toho zápasu a řeknu si, že nemůžu prohrát, tahle vítězná mentalita je to, co přináší týmu. Je to takové čecháčkovství, už i z Ronalda bychom dělali hráče, který musí umět bránit. A to je za mě i důvod, proč nejsme schopni vychovávat top hráče. Pořád se zaměřujeme na to, že všichni musí umět všechno. Nemusí. Já vůbec nechápu, jak si někdo může něco takového dovolit.

Pěkně jste se rozvášnil. Pojďme raději od Ronalda do bezpečných vod naší země. České lize se během posledního roku enormně zvedla návštěvnost. Navíc do ní přitéká čím dál víc peněz, ať už jde o nového hlavního sponzora soutěže, novou smlouvu o televizních právech, která klubům přinese opravdu velké částky, nebo o vstup dalších miliardářů do českého fotbalu. Najednou je z fotbalu lukrativní byznys. Proč se to děje právě teď a nestalo se to už před lety?

Polom: Je to přirozený vývoj, ze Západu k nám prostě proudí myšlenky a my je přebíráme. Na Západě to už je kulturní událost, lidi se s tím identifikovali, pochlubí se tím, že jdou o víkendu na fotbal. Dřív se často chodilo, jen když přijel dobrý soupeř, dneska už je to i nějaký společenský status, že na té Spartě nebo Slavii jste. A proto to zajímá i lidi, co do toho začínají investovat. Už nevidí jenom to, že do toho ty peníze budou dávat, ale že jsou schopni je i vydělat.

Nerad: Třeba Teplice jsou jeden z týmů, které šláply do marketingu, není to jméno, které je tak zvučné, zájem o fotbal tam dlouhodobě moc nebyl. A teď mají výbornou návštěvnost. Je vidět, že peníze utracené za marketing a za propagaci toho klubu nejsou vyhozené peníze. Naopak lákají nové partnery i fanoušky. Jen škoda že to některé kluby ještě nepochopily. Jedna profi stránka je hřiště a ta druhá se musí týkat i toho mimo hřiště.

Polom: Sparta a Slavia teď hodně pracují se sociálními sítěmi. Hrozně se mi líbí třeba Sparta, že bude mít i placený exkluzivní obsah. Strašně se povedlo propojení s hudební scénou (novou hymnu klubu stvořil aktuálně velmi oblíbený raper Rohony – pozn. red.), přilákání nových mladých fanoušků. Ten zájem se opravdu měří už ve smyslu lajků a podobných věcí a je dobře, že se tady najelo na to, co je v NBA nebo NFL už dávno běžné.

Uznávám, že je asi dobře, když fotbalové písně dnes dělá Rohony, a ne František Ringo Čech.

Veselský: Ti mladí lidé se s klubem pak dokážou identifikovat a už to není jenom ten sport, ale kulturní událost. Dneska už se o sportu nepřemýšlí jen: mám klub. Přemýšlí se o sportovním průmyslu, o všech možných věcech, které se do toho nabalují. Peníze se dají vydělat různě, třeba že přitáhnete hráče do akademie, nasypete do něj peníze, bude se mu dařit, všimne si ho nějaký velký tým a ten ho pak za velké peníze koupí.

Nerad: Dřív byli majitelé povětšinou v minusu. I pan Křetínský klub dotoval půlmiliardou ročně ze svého. Pavel Tykač do toho teď vstoupil primárně z toho důvodu, že celá jeho rodina jsou slávisti. Ondřej Kania, nový majitel Liberce, má tu cestu ještě o něco zajímavější. Pokoušel se vstoupit do Zbrojovky Brno, ale po nějakých analýzách si vyhodnotil, že to je totální sebevražda.

Polom: Tykač a Křetínský, to už je úplně jiný svět, jedni z nejbohatších lidí v republice. Křetínský vstoupil i do anglického West Hamu, kde už je většinový vlastník. Pro ty menší kluby je to něco jiného, v případě Ondřeje Kanii to může být hrozně zajímavá cesta.

Nerad: Může to být právě on, kdo proklestí cestu dalším mladším bohatým lidem, kteří by mohli do fotbalu vstoupit. Fotbal musí mít rádi, musí k němu mít vztah, jinak by do toho určitě nešli. A jim samým to pak pomůže v jejich byznysu, potenciální obchodní partneři třeba vlastní kluby jinde v zahraničí, to je teď vidět na panu Křetínském i na jeho růstu, co se týče byznysu v Británii.

Veselský: Majitel může končit v červených číslech, ale když si spočítá tu značku, to, že opravdu vlastní ten klub a může své obchodní partnery pozvat do VIP na kafíčko a přitom se podívat na zápas, to je taky nějaká hodnota. Pak tam na fotbale třeba uzavřou obchod za miliardy. Pan Křetínský si určitě dobře spočítal, co všechno mu to přináší.

Co ten chystaný národní stadion na Strahově? Je dobře, že se konečně začne stavět? Stadion Sparty na Letné má teď, myslím, kapacitu kolem 18 tisíc, ten plánovaný má pojmout 35 tisíc fanoušků.

Nerad: Spartě se daří a zájem o fotbal je vyšší než v letech minulých. Viděli jsme během loňského pořádání finále Evropské konferenční ligy v Edenu, jaký byl zájem fanoušků. Navíc UEFA poté změnila pravidla, takže nejnižší možná kapacita na pořádání takových evropských finále je teď přes 30 tisíc. Nám to může otevřít obzory, nejenom fotbalové, můžou tam být i koncertní akce, můžeme sem dotáhnout daleko větší kapely, takže to může být víceúčelový stadion.

Polom: O2 arena byla kdysi brána jako megalomanský a šílený projekt, a podívejte se teď. Vůbec nepochybuji o tom, že se ten stadion vyplatí. Budeme si stejně jako u O2 areny říkat, jak jsme tady mohli fungovat bez toho stadionu...

Nerad: Sparta navíc řekla, že by to úplně nenazývala národním stadionem, byl by to především stadion Sparty, který bude moct propůjčit reprezentaci. Těžit z toho budou ale úplně všichni. Nemusíme si nic nalhávat, Letná už není úplně top reprezentativní stadion. Týká se to vlastně celé té revitalizace Strahova a dalších návazností, tohle je zóna investic, které by se prostě měly dělat.

Veselský: Když to postaví soukromý investor, tak s tím nemám vůbec žádný problém. Možná budu trošku kritičtější v tomhle, ale vždycky je problém, když stadion staví město, protože když se prodraží nebo se něco pokazí, tak většinou náklad zaplatíme my, daňoví poplatníci. O2 arena sice vydělala neuvěřitelné peníze, ta hala je opravdu fenomenální a souhlasím, že výrazně pomohla turismu v Praze, ale v době, kdy se stavěla, prakticky zastavila financování celého českého sportu. Pokud staví soukromý investor, tak je to bez problému, je to jeho riziko, jeho rozhodnutí.

Polom: To je jako u té Bohemky. Absolutně nesouhlasím s tím, že by Bohemka měla dělat nový stadion v Ďolíčku. Podle mě to je úplná hloupost. Dávalo by smysl, kdyby se třeba spojila s Duklou a postavila pořádný stadion někde v širším centru.

Zrovna Bohemka je svým duchem dost napojená na Vršovice, chodím téměř na každý domácí ligový zápas, a kdyby fanoušci tohle slyšeli, tak nevím… Asi by se hodně protestovalo.

Polom: Arsenal byl taky na Highbury napojený a taky odešel pryč. Bayern Mnichov taky. Pokud ty kluby chtějí fungovat i ekonomicky, tak by zrovna tohle dávalo smysl. Ty možnosti, jak pracovat se stadionem v Ďolíčku, jsou strašně omezené, prostě je to malé, nevytvoříte tam ani pořádná místa na parkování. Nějaká nostalgie, jako že prostě Bohemka patří do Ďolíčku, to je strašně fajn, ale kdybych byl fanoušek, tak bych přece radši měl fakt hezký moderní stadion. Ty jsi, Petře, za Bohemku hrál. Byl jsi tam v hostující kabině někdy? Není to moc příjemné, a to si nemyslím, že bych byl nějak rozmazlený. Někde v divizi se mají líp.

Veselský: No ale tady hrozně narážíte na tu fanouškovskou identitu. Dává to logiku z ekonomických důvodů, ze sportovních důvodů, lepší tribuny a lepší všechno, ale ztratíš kus sebe sama. Vy jste fanoušek, kdyby se Bohemka přestěhovala, co byste dělal?

Přestěhoval bych se taky. A začal bych fandit Liberci! Já ten stadion mám fakt rád a chci si ho užít, než se rozpadne. Taky nejsem nadšený z vizualizací nového stadionu, není to moc pěkné, působí to jako udělané dost narychlo, takový kočkopes. Chápu, že doba si to žádá a že je to věc, která může budoucí generace fanoušků odrazovat… Ale stejně. Ďolíček nedáme! Co jiného fanoušky ještě může od fotbalu odrazovat?

Nerad: Na konci téhle ligové sezony jsme se obrovsky střelili do nohy. Ty incidenty, ať už v Boleslavi, nebo v Plzni (nejprve fanouškům Sparty přehnaně bránila ve vstupu na hřiště a slavení titulu policie se zbraněmi, o pár dnů později bezpečností služba pro změnu nefungovala vůbec, fanoušci Plzně vtrhli na hřiště a chtěli bít fanoušky Sparty – pozn. red.)… Přijde mi to strašná škoda a zas to jen dá náboje pochybovačům a lidem, kteří proti fotbalu brojí obecně. Samozřejmě nechci házet všechny do jednou pytle, policii ani fanoušky, ono je to strašně složité. To, že jeden policajt začal nesmyslně stříkat slzák do lidí, s tím samozřejmě nesouhlasím, ale furt to má i nějaké to B. Tohle jde vyloženě za tím klubem, kde se zápas odehrává. Člověk, který na fotbal nikdy nechodí, uvidí ve zprávách s prominutím tahle hovada, jak tam lítají, dva frajeři mlátí jednoho, co leží na zemi, tak co si asi řekne? Samozřejmě si řekne, že fotbal je zábava pro idioty.

A to není žádná pravda. Byl jsem až v šoku, když jsem zjistil, kolik lidí z akademické sféry je milovníky fotbalu. Za všechny zmiňme třeba doc. PhDr. Dina Numerata, Ph.D.! Když se koukám s pětaosmdesátiletým dědečkem mé přítelkyně na fotbal a on vidí, jak neohroženě dnes brankáři rozehrávají a jsou vlastně dalším hráčem týmu, tak v zoufalství křičí na televizi. Pro tuhle generaci dnešní fotbal asi vypadá jako úplně jiný sport, než na jaký byli zvyklí. Jak moc se podle vás za poslední dekády proměnil?

Polom: Asi to bude trochu kontroverzní názor, ale já si myslím, že my jsme vlastně posledních dvacet let zažívali zlatou éru fotbalu a teď nás čeká jako malinko pokles. Máme v průměru mnohem víc lepších hráčů, než jaké jsme měli v minulosti, ale prostě tu chybí ti top hráči. Výrazných osobností bylo dřív víc. Dnešní hráči jsou si všichni podobní. I malí kluci mají pořád nejradši Ronalda a Messiho, i když už jsou oba trochu za zenitem. Chybějí mi větší individuality. Samozřejmě existují fantastičtí hráči, když si vezmete Manchester City, tak Kevin De Bruyne a Erling Haaland jsou top, ale fungují spíš v rámci toho týmu. Je to i tím, jakým způsobem se za posledních dvacet let posunula data o fotbale. Dneska máte opravdu neuvěřitelné množství dat o každém jednotlivém hráči. A ono to bohužel i trošičku zabíjí kreativitu. Na takového hráče se dnes můžete mnohem víc připravit, daleko víc ho týmovou taktikou svázat tak, aby se vlastně neprosadil.

Veselský: Je to víc o týmu a o značce, v podstatě ten fotbal kapitalizujeme. Pro nespoutanou individualitu už dnes není takový prostor.

Mě třeba rozčiluje, že z týmů začíná mizet taková ta typická desítka, ten tvořivý hráč. Já bych byl pro to, aby příští trend byl, že se zahodí drony, roztrhají se taktické plány a ti kluci si budu hrát, jak sami chtějí!

Polom: Nejenom desítka, ale i třeba křídla. Dneska je fotbal víc přímočarý, víc fyzický. Platí to i pro trenéry. Musíte mnohem víc fungovat v jejich systému a musí v něm fungovat i technicky kvalitní hráči. To je právě to, o čem mluvím, v Manchesteru City máte dneska deset top hráčů, kteří jsou na mnohem vyšším levelu, než byli hráči dřív, ale není tam úplně ta jedna dominantní individualita, která by převyšovala všechny ostatní.

Nerad: Uvidíme to i teď na Euru. Úplně nepředpokládám, že by to byly nějaké gólové hody, jaké byly v letech minulých. Zas to bude takticky svázaný turnaj, čekání na chybu. V některých zápasech budeme muset být dominantní i my, třeba v tom s Gruzií.

Pojďme si zatipovat. Jak dopadne Česká republika na Euru? A kdo Euro vyhraje?

Nerad: Věřím v postup. S ohledem na to, jaký je teď systém turnaje, tak si myslím, že postup ze skupiny by měl být primární cíl a jakýkoli jiný výsledek by byl neúspěch. Věřím, že čtvrtfinále a klidně i semifinále jsme schopni udělat. A Euro vyhraje Anglie.

Veselský: Vidím to asi podobně, očekávám, že Češi postoupí do play-off. To je jednoznačně v jejich silách. Ale myslím, že na víc než čtvrtfinále to nebude.

Polom: Anglie bude patřit k velkým favoritům, povedlo se jim teď vygenerovat fakt zajímavou generaci, Bellingham, Foden, Rice a Palmer a samozřejmě Kane.

Nerad: Anebo bude pokračovat prokletí Harryho Kanea, o kterém se říká, že nikdy nic nevyhraje.

Veselský: A neporazí se Anglie sama?

Tak já vám moc děkuji, pánové, byli jste skvělí, ani jsem to nemusel moc koučovat, byl jsem vlastně něco jako Ivan Hašek a vy jste byli jako moji asistenti Köstl s Veselým a odvedli tu těžkou práci za mě. Užijte si mistrovství!