Spolu s fenoménem návratu kvetoucích záhonů do měst se pojí otázka tzv. „dokončovací péče“. Ta nás čeká nejen ve veřejném prostoru, ale i doma na zahradě u nově založených záhonů. Podstatný rozdíl je v tom, že zatímco profesionální zahradníci zakládají záhony na podzim a od jarních špumprnáklů se až na výjimky upustilo, v rodinných zahradách se často řádí zejména zjara pod vlivem zakořenělé představy, že je to nejlepší doba. Není.

Vedle mnohých technických i ekonomických výhod je nejdůležitější zakořenění. To probíhá u rostlin vytrvalých obvykle až do poklesu teploty pod pět stupňů. Řeknete si: „To je ale první říjnový šedivák.“ Omyl. Stav nadzemní části není pro kořenění celkem podstatný a pod zemí vládnou docela jiné teploty. Panuje tu velká teplotní stabilita a setrvačnost nakumulované energie. Krátké přízemní mrazíky nemají tudíž vliv a teprve delší výrazné poklesy teploty půdní profil postupně „vychladí“. Stačí slunný podzimní den a půda si zase „nabere“. Z tohoto důvodu se například pozdě zakládané záhony v kritické noci přikrývají. Obyčejná netkaná textilie chytí dva stupně a hlavně zdrží teplotní výkyv v ranních hodinách. To obvykle stačí.

Investoři mají často za to, že zhotovení zahrady a domu je totéž. Stavba se předá a hotovo. Nikoli. Dílo je hotové až po dokončení. Od toho je tu ten výše uvedený pojem „dokončovací péče“, jež smrtelníkům vysvětlí pojem „ujmutí“. Možná s ním nejste obeznámeni, ale zasadit neznamená ujmout. Co to jako je? Ach ano, o vysazenou rostlinu je třeba se starat, jinak může bídně zhynout. Někdy se tak děje poměrně snadno a rychle. Ujmutí rostliny je proces, který je pro nás zdaleka nejdůležitější a popravdě teprve za něj by se mělo platit. Zhusta se tak již děje a každý, kdo vysadí, se má starat o rostliny až do ujmutí. Vlastně se divím těm, kteří platí za neujmuté. To je jako platit za postavení zdi před postavením. Proč dělat hlouposti.
Projevem ujmutí je prodlužovací růst, a to po celém obvodu rostliny. Trávníky seté na podzim předáváme obvykle v červnu spolu s květinovými záhony. U části dřevin se dočkáme nových bujných výhonů v průběhu prvního roku, u těch konzervativnějších v druhém roce na jaře. U stromů musíme vzít v potaz druh. Obecně ale při řádné péči očekávám v druhém roce po výsadbě projevy růstu. Podzimní výsadba se bere jako rok nula, protože se počítají celé vegetační sezony. Tudíž pokud budu sázet stromy letos na podzim (2023), očekávám projevy růstu zjara 2025. Mezi lidmi a bohužel i mezi zahradníky je ovšem dost silný zvyk „stromy potřebují čas, aby zakořenily“, který vede k nedbalé péči a zlehčování jejího významu. Bohužel. Jenže ujmutí a čas je právě to, co je cílem našeho očekávání.

Záhony chceme mít zapojené co nejdřív. To je smyslem jejich výsadby. Jde o to, aby se rostliny dotýkaly a jejich listy překrývaly zem. Funkční je záhon při pokryvu 85 % a víc, čehož při kvalitním rostlinném materiálu a podzimním založení dosáhneme zjara během šesti týdnů od začátku vegetace. Musíme pro to ale hodně udělat. Hlídat úhrny srážek, adresně dohnojovat slabší kusy, dosadit uhynulé po zmrzlých. Nutná je zejména doplňková zálivka na kořenových talířích starých stromů. Velkým úkolem je samozřejmě pletí v prvním roce. Tzv. školkařský plevel roste uvnitř kulturních rostlin a musíme ho vystřihávat. To platí přednostně i pro ostatní plevele. Mimo jiné proto je pletí a zálivka jednou z nejhodnotnějších odborných prací. Přináší totiž nejvýraznější zhodnocení díla v nejkratším čase. Nezvládnutí dokončovací péče vede často k úplnému znehodnocení investice.