Dnes slavíme svobodu a demokracii, kterých se nám zázračně dostalo před 34 lety. Předáci pětikoalice se zcela upřímně považují za kustody listopadu ’89 a jeho hodnot – a je paradox, že ty hodnoty trpí nejvíc za vlády pětikoalice.

Nahnutě to vypadalo, už když šel do politiky Andrej Babiš. Jeho necitlivost vůči svobodě projevu se projevila nákupem soukromých novin a soukromého rádia. Novum pětikoaliční vlády, úpadek od Babiše k Fialovi, je v tom, že teprve dnes svobodu projevu a atmosféru svobodomyslnosti okusuje stát. Babiš by to možná dělal taky, ostatně Centrum proti hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra, tento první v řadě směšných útvarů pro autoritativní výklad světa občanům, vzniklo za Sobotkovy vlády, v níž byl vicepremiérem.

Za Babišovy vlády byl pak do funkce nejvyššího státního zástupce uveden Igor Stříž. Pětikoalice tohoto bývalého vojenského prokurátora nejenže neodvolala, naopak Střížovy výhrůžky z února 2023, že v debatách o rusko-ukrajinské válce si lidé mohou přivodit stíhání za podporu genocidy, konvenovaly s názorem vlády. Je trochu zvláštní muset za vlády liberálních demokratů připomínat takovou samozřejmost, že názor na mezinárodněpolitickou událost, jakkoliv zvrácený, nespadá pod trestní právo. To by dnes musel Stříž stíhat Petra Fialu pro jeho bezpodmínečnou podporu Izraeli v Gaze, kde podle palestinských údajů za jeden měsíc zemřelo srovnatelně nebo víc civilistů než za dvacet měsíců ruské války na Ukrajině.

Střížovy instrukce orgánům činným v trestním řízení vedly k několika desítkám trestních stíhání, z nichž většina ještě běží. Ale máme už i pravomocné nepodmíněné rozsudky. Nejznámější je případ Tomáše Čermáka s 5,5 lety za podporu a propagaci terorismu, jichž se prý dopustil při demonstraci proti novele pandemického zákona. Tehdy z pódia navrhoval naházet členy parlamentu do Vltavy. Čermák před drakonickým trestem unikl do Polska, kde byl nedávno dopaden za vítězoslavného ryku některých českých novinářů. Čtyřiatřicet let poté novinář státního (dnes: veřejnoprávního) kanálu povzbuzuje represivní orgány ke stíhání záškodníků – a nikomu z liberální fronty to nepřijde povědomé?

Nefalšovaný „moment Jakeš“ nastal už před rokem, když skupina KRIT, kterou na ministerstvu vnitra zbudoval Vít Rakušan, uprostřed energetické krize, která byla i krizí vládnutí, navrhla zavést „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“. Ta anonymizace byla vymyšlená tak, že hned v následující větě se navrhuje „včasná identifikace osob, které mohou šířit antisystémové nálady a jejich zapojení do dialogu“.

Nenastalo žádné pobouření, po jakém by Rakušan, když už nemusí odstoupit sám, aspoň celý KRIT rozpustil a slíbil, že už to neudělá. I proto nám dnes zbývá hlavně modlitba, ať převod unijní normy DSA (Digital Services Act) do českého práva neskončí velkou cenzurou na sociálních sítích. Pro takovou cenzuru DSA státům poskytuje nástroje, což bylo ostatně důvodem vzniku celé normy.

Strany pětikoalice častou identifikací vnějších a vnitřních nepřátel maskují svou naprostou nemohoucnost v ekonomice, ale marketingově to není hloupé. Vycházejí tu vstříc náladám nezanedbatelné části z té části veřejnosti, která volila je a pak i nového prezidenta. Byl jsem v létě účastníkem veřejné diskuse na rockovém festivalu Trutnoff, kde byl o den dřív přivítán Petr Pavel. Překvapivě asi třetina osazenstva Undergroundového stanu, stejného místa, kde předtím proběhlo přijetí generála Pavla mezi volnomyšlenkáře, na otázku, jestli je správné posílat do vězení politické dezoláty typu Čermáka, spontánně přitakala. Takové nálady by v létě 1989 člověk očekával tak na Kmochově Kolíně, a to asi příznivcům dechovky křivdíme. S hodnotami Listopadu se děje něco divného.