Proč tak rádi něčemu otročíme, když toužíme po svobodě?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Jedni si stěžují na nedostatek svobody; je to trochu móda. Druzí si stěžují na ty, kteří si stěžují na nedostatek svobody; je to taky trochu móda. Začněme u druhé skupiny.
Pozdvihování obočí nad tím, že si někdo může v tak svobodné společnosti, jako je ta naše, připadat nesvobodný, není na místě. Filozofové zkoumali otázku svobody odjakživa, neboť se vždy jevilo jako zřejmé, že každá doba svým jedinečným způsobem ohrožuje svobodu. Řekové stavěli svobodu proti osudu; křesťané si pokládali otázku, zda může být vševědoucí Bůh překvapován svobodou člověka; (nejen) od novověku se filozofové zamýšlejí nad tím, jak moc můžeme být svobodní, jsme-li součástí přírody a její kauzality. V současnosti se zdá být občanská i osobní svoboda v ohrožení tváří v tvář nadnárodním institucím, ať už těm politickým či byznysovým. Novu kapitolu v dějinách svobody právě píší moderní technologie.
Těm, kteří si stýskají na nedostatek svobody, lze z druhé strany namítnout: svobodu chápete jako artikl, který vám buď někdo dává, nebo upírá. Jenže neexistuje jen občanská svoboda, která je nepochybně definována společenským uspořádáním. Existuje také cosi jako osobní pocit svobody, který je určitou podobou sebevztahu. Možná je tahle svoboda základnější než ta občanská. Osobní svoboda nezávisí na rámci, v němž žijeme. Dobře to vyjadřuje Miroslav Petříček v knize rozhovorů Všichni umřeme: filozof zde poznamenává, že si nikdy nepřipadal nesvobodný, ani v komunismu, ani v demokratické společnosti. Možná je tato svoboda především naším úkolem. Dokonce je možné, že zapomínáme na jednu podstatnou věc: že svoboda je také řemeslo.
Spíše než na občanskou svobodu se autorka podcastu Tereza Matějčková tentokrát zaměřuje na zmíněnou osobní svobodu, na pocit, že je někdo svobodný. V nějakém smyslu je asi neproblematické tvrdit, že lidé touží po svobodě. Na straně druhé je v tom případě otázka, proč tolik lidí podléhá závislostem. Stereotypní vysvětlení, že závislost je znamením slabé vůle, je nepřesvědčivé. Kolikrát se zdá být opak pravdou: Vždyť kolik až nadlidského úsilí je schopen závislý člověk vyvinout, aby se dostal ke své látce? Kolik práce dokáže workoholik odvést, co všechno si odepřít, jen aby podal další skvělý výkon? Ale hlavně, proč tak rádi něčemu otročíme, když toužíme po svobodě?
Kapitoly
I. Svoboda nepřichází; svoboda neodchází. [začátek až 12:55]
II. Zvíře je předvídatelné; od člověka čekejme cokoli. [12:55 až 18:00]
III. Svobodní, protože umíme myslet? [18:00 až 22:37]
IV. Nemáme povinnost být pro druhého srozumitelným. [22:37 až 29:09]
V. Workoholik nechce být životním umělcem. [29:09 až 37:00]
VI. Svoboda, závislost, nové (neuro)technologie [37:00 až závěr]
Bibliografie
Peter Bieri, Das Handwerk der Freiheit: Über die Entdeckung des eigenen Willens, Hamburg: Carl Hanser Verlag, 2001.
Nita Farahany, The Battle for Your Brain: Defending the Right to Think Freely in the Age of Neurotechnology, New York: St. Martin's Publishing Group, 2024.
Petr Fischer – Mirek Petříček, Všichni umřete. Hovory ze Slavie, Praha: Novela Bohemica, 2023, str. 19.
Raymond Geuss, Not Thinking Like a Liberal, Harvard: Harvard University Press, 2022.
Dimitri Verhulst, „Závislost je krajní forma lásky“, in: Týdeník Echo, str. 36–40.