KOMENTÁŘ

Nutellagate aneb teoretik naráží na praxi

KOMENTÁŘ
Nutellagate aneb teoretik naráží na praxi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Předseda vlády Petr Fiala si vyrazil na nákupy do Spolkové republiky Německo. Což o to, to dělá v okolí hranice kdekdo (a my Severomoraváci zas jezdíme do Polska). Novým prvkem bylo, že se u toho nechal natáčet a že si stěžoval na příliš drahou nutellu. Pomiňme nyní skutečnost, že nutella obsahuje více než polovinu cukru a v zemi, kde se mimo Prahu a Brno chronicky nedostává zubařů, by s ní prozíravý politik možná neměl šermovat před kamerou.

Z Fialovy sklenice nutelly se stal vizuální vjem, který bude zpětně definovat celou jeho éru. Zařadil se k Zemanovu popelníčku, ke Klausovu peru, k vajíčkům svištícím na hlavu Jiřího Paroubka a ke kelímku kávy prodávanému v pytlíku, který měl v prosinci 2020 jakýmsi záhadným způsobem přispět k potlačení epidemie covidu v kotlince. I kdyby to všechno příslušní politici stokrát vysvětlili, přetrvávajícího vjemu už se do smrti nezbaví. Jestliže vláda jiného Petra – Nečase – byla náhle a nemilosrdně zkrácena aktivitou Šlachtových vyšetřovatelů, vláda druhého Petra jako by se pomalu topila v bezedném sudu s lepkavou nutellou, ze kterého není úniku.
Problém, který má nejen vláda, ale my všichni, je v naprostém nesouladu mezi osobností premiéra a úkolem, kterému čelí. Fiala je akademik a teoretik, specializující se na politologii. Nikdy neopustil vysokoškolskou půdu, zato se podílel na napsání celkem 51 knih (uff), které mají na Databázi knih jen mizivé množství recenzí od skutečných čtenářů z masa a kostí. Nikdy nepodnikal, nikdy nebyl intenzivně zapojen do soukromého sektoru. Teď stojí v čele strany, která se tradičně opírala o malopodnikatele, a jeho vláda čelí mimořádně obtížné hospodářské situaci. Česko je poslední země EU, jejíž HDP se ještě nevrátil na předcovidovou úroveň, a je to znát na všech parametrech ekonomiky i každodenního života. Maloobchodní prodeje klesají už od května 2022 a energie jsou drahé. Dokonce ani ty knihy už se neprodávají tak, jak se prodávaly ještě v době „kávy v pytlíku“; i optimističtí jedinci v mém okolí jaksi utlumují svůj optimismus, zejména pak při pohledu na paragon z místního Lidlu, kam si zašli pro jídlo k večeři.

Kartelové chování velkých, zejména německých řetězců na evropském trhu je ve skutečnosti docela výrazný problém, který sužuje řadu dalších menších zemí EU. V rukách praktického politika, který se aspoň někdy otázkám tržní dominance a nekompetitivního chování věnoval v praxi, by to bylo docela dobré téma k nakousnutí. V rukách vysloveného populisty by to pak aspoň byl očekávatelný způsob vedení kampaně. Když Babiš hájil ve sněmovně svoje milované EET živými scénkami „kúpim vajca, dáš mi račun?“, byl aspoň ve své roli konzistentní; jeho voličům to nevadilo, odpůrci si pomysleli, že je to další šaškárna pro koncernový tisk, a pomyslná politická loď jela dál. Fiala je ale pro tento druh divadla bytostně nevhodným člověkem a skutečnost, že mu to nedošlo – nebo že jej od toho nikdo soudný neodradil –, naznačuje, že tam nahoře nemají tak úplně kontakt s realitou.

Výhodou demokracie je, že nejpozději za dva roky budeme mít šanci si zvolit jinou politickou špičku. Nevýhodou je, že není patrné, jestli nějaká lepší politická špička vůbec k dispozici bude. Člověku, který s tou realitou kontakt má a přitom ho nezaslepuje vlastní ego, se totiž v současných neradostných poměrech nemůže do přebírání vládní zodpovědnosti chtít.

15. listopadu 2023