O Janu Rejžkovi existuje povrchní mínění, že jde o člověka postiženého různými nesnášenlivostmi, povahou téměř vzteklouna, vkusem elitáře a naladěním prchlivce, který ze všeho nejraději uráží spořádané občany a občanky. Trochu bližší pohled na tohoto veterána českých společenských rubrik odhalí, že to ve skutečnosti je poněkud jinak a že za maskou zlého muže (s „provařenou fyziognomií“, jak píše) se skrývá tvář úplně odlišná. Jaká, to vysvitne při trochu pozornějším čtení jeho pamětí Jste to vy?.

To je samozřejmě základní otázka takového žánru: kdo vlastně jsem? Rejžek na to odpovídá ve druhé větě první kapitoly: „... jsem totiž parchant či panchart, obojí je správně. Nebo vznešeněji levoboček.“ A velmi záhy i oboustranný sirotek vychovávaný prarodiči. Čtenář si nemusí hrát na psychologa, aby mu pak nebylo při čtení stále víc nápadné a zjevné, s jakou odhodlaností se nadaný a nutně i nějak zraněný mladík snaží najít cosi, čím takový handicap překoná. Takže se vydá z Českých Velenic do světa a pokouší se uchytit ve světě redakcí a psaní o věcech, ke kterým přilne, ke sportu a k umění. To, co většina dostane jaksi samozřejmě, tedy zázemí a základní přijetí, o to se mladý Rejžek musí poprat a sám si vybojovat: čím je osamělejší, tím víc touží být všude přijat. Tedy ne všude a každým. Paradoxem té touhy po přijetí je snaha vyniknout, snaha na sebe upozornit, třeba i tím, že bude nesmlouvavý a nekompromisní. Bude sekat s vehemencí a bezohledností o to větší (v devadesáti procentech oprávněnou), neboť ví, že nenápadností se neprosadí. A on chce někam patřit, chce být u všeho. Má na to vlohy a inteligenci, je dobrý kumpán a nezkazí žádnou legraci.

Takové jsou i ty paměti: velmi svižně a živě napsané, vše v nich běží přehledně a bez otálení, historka střídá historku, někdy se povede, někdy je slabší a opotřebovaná jako „z natáčení“. Na nějaké úvahy či hlubší rozbory není, obvykle pálí rychle a ve stručnosti, to, co chce, napíše přímočaře, neotálí a neváhá, prostě píše tak, jak je zvyklý, černobíle a jak ho čtenáři znají. Epická linie zrození mladého novináře je podána výstižně a plasticky, brzy vpadneme do světa redakcí, nejprve sportovních a pak kulturních, pamětníkům vyvstane obraz 70. a 80. let, v nichž Rejžkovo psaní, především v Melodii a jiných kulturních časopisech, sehrálo zvláštní a výraznou roli. Pohybuje se záhy důvěrně v prostředí uměleckém a bohémském, což splývá v jedno, zdá se, že byl všude a u všeho, na každém koncertě, na každé divadelní premiéře, ještě stihne fandit Slávii. Píše o tom rychle a bez cirátů, má styl, nijak komplikovaný, ale jadrný a jaksi potměšilý, což se dobře čte a působí dráždivě. Má ale také vkus a přehled a je při všem tom natřískaném a nešetrném způsobu života neobyčejně výkonný a pracovitý. Ví, co se kde šustne, kdo co zajímavého udělal, nahrál, napsal, přitahuje ho ale nejen tvorba, ale i to kolem ní, tedy možná ještě víc než tvorba ti lidé, umělci a umělkyně. Ví tedy, koho pochválit, ale také sejmout, což v prostředí redukované kritiky působí svěže a odvážně. Velmi důležitou roli hrají přátelství a známosti, sám píše, že byl přitahován celebritami a sám se celebritou svého druhu stal. Takže na jedné straně hraje fotbal v bizarním týmu hvězd Amfora, na druhé se postupně sbližuje s předlistopadovým disentem, s nímž splyne v září 1988 slavným pozváním Václava Havla na pódium v Lipnici.

Do nových poměrů po roce 1989 vstupuje jako vítěz, pracuje krátce na Hradě, ale pak nastává dlouhý pochod více méně na volné noze, cesta bohéma ve svobodě, ve které není vždy lehké najít své místo a důstojně zestárnout. O tom píše Rejžek dosti otevřeně, ale nikoli lítostivě, ba dalo by se říct se zvláštní obnažeností, což platí i o osobním životě, ve kterém to s ním nebylo lehké, vlastně to bylo nad jakékoli síly. Desítky let bohémského života ho přivedly téměř na okraj propasti, před kterou se zastavil na poslední chvíli. Závěr vzpomínek je pak téměř happyendový. Obrozený nezmar vstupuje s novou energií do střídmého života, ve kterém mu zůstává poslední neřestí nikotin. Budiž mu přáno.

Jan Rejžek: Jste to vy? Nakladatelství Galén, 328 str.