Rocker s kapsami plnými básní, intriky a smrt v thajském ráji
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Rocker s kapsami plnými básní
Básník, spisovatel a frontman kultovní skupiny Psí vojáci Filip Topol patří k nejvýznamnějším postavám tzv. druhé generace českého undergroundu. Jeho hudební tvorba, jež v osobitém živém provedení někdy končila krví na klaviatuře, je známá dobře, trochu v jejím stínu zůstává, že Topol patřil také k nejtalentovanějším textařům své generace s mimořádným přesahem i do dalších literárních žánrů (povídky, deníky). Nová publikace, kterou vydalo nakladatelství Revolver Revue v editorské péči Edity Onuferové, je celkovým průřezem Topolovy písňové tvorby, velký důraz je ale kladen právě i na jeho prozaickou a básnickou činnost. V knize Zubama po skle najdete samozřejmě nejslavnější Topolovy písňové texty (Marilyn Monroe, Žiletky, Russian mystic pop op. IV. atd.), obsahuje ale i doposud nezveřejněné básně, část meditativního cestopisu Karla Klenotníka cesta na Korsiku, povídky Jako pes nebo syrovou básnickou sbírku Pitky beze slov, kterou Topol napsal začátkem 80. let. Výbor zdařile ilustruje, že přes všechnu až sebedestruktivní expresivnost byl Topolův jazyk vždy velice kultivovaný a sebeironický, nasáklý estetikou vysoké literatury 19. století. Je možná škoda, že autoři ho nerozšířili o převzaté texty dalších autorů (Sylvia Plath, Ladislav Novák, Jáchym Topol), které Topol především ve své rané tvorbě intenzivně zhudebňoval a jež poodkrývají inspirativní zdroje jeho pozdějších textů. Unikátní na knize je i její obrazová příloha dosud nepublikovaných fotografií, reprodukce autorových výtvarných prací nebo fotek otrhaných textů, které si Topol při koncertech nalepoval na tělo klavíru.
Filip Topol: Zubama po skle, Revolver Revue, 304 str.
Magický realismus 2.0
Hluboko v zapadlých končinách brazilského venkova vyrůstají sestry Bibiana a Belonísia, dcery porodní báby a léčitele, který je zároveň duchovním otcem místní afrobrazilské komunity. Jednoho dne najdou v kufru pod babiččinou postelí starý záhadný nůž. A už je jazyk pryč! Začínáme zostra a lépe nebude. Úchvatná příroda, spiritualita, úmorná práce, domácí násilí a otrokářské manýry. Psáno soustředěným, až úsporným jazykem, který je od typických představitelů latinskoamerické literatury (např. Mario Vargas Llosa) dost vzdálen, což je nakonec jedině dobře. Dnes už nikdo nepotřebuje ani zdařilé plagiátory. Loni se Křivý pluh dostal do prestižního výběru Mezinárodní Man Bookerovy ceny a HBO už chystá i jeho seriálovou adaptaci.
Itamar Vieira Junior: Křivý pluh, přeložila Lada Weissová, Paseka, 256 str.
Legendární Štreit
Fotograf Jindřich Štreit se od roku 1972 koncepčně věnuje sociálním tématům – životu na vesnici, zemědělství i těžké práci v továrnách. V současnosti se zaměřuje také na věznice, nemocné nebo vyloučené lokality. Jeho dílo je zastoupeno v nejvýznamnějších sbírkách na světě (MOMA v New Yorku) a teď... se dočkal i Hodonín! Soubor třiceti dosud nevystavených fotografií, jež nasnímal v roce 1980, byl vybrán z autorova archivu negativů speciálně pro tuto výstavu. Snímky byly pořízeny v Moravskoslezském kraji v místě bydliště autora Sovinci a okolí: Bruntál, Stránské, Jiříkov, Křížov, Vajglov, Horní Benešov či Těchanov. Pragocentrismus této rubriky dostává na frak.
Jindřich Štreit: Vesnice roku 1980, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, do 16. 3. 2025
Thajsko, intriky, smrt
V pondělí odstartovala nová řada seriálu Bílý lotos a já osobně jsem se tedy už nemohl dočkat. V posledních letech jsem od sledování seriálů upustil, raději trávím čas čtením, nebo alespoň usínáním u audioknih. Ovšem Bílý lotos je pro mě srdcovka, takovéto seriály se točily ve zlatém věku televizní zábavy: před patnácti až dvaceti lety. Premisa zní velmi obyčejně, až trochu idiotsky, ale v tom je právě to kouzlo, scenárista Mike White umí pokoutně ohýbat všelijaká žánrová klišé. O co ve zkratce jde? Lidé, již se neznají, se potkávají v luxusním letovisku, kam každý odjíždí s nějakým tím svým břemenem. Povídají si, pijí, spí spolu, jezdí na výlety, pijí o trochu víc, mají hysterický záchvat, pláčou, umírají. Agatha Christie na ketaminu? Mýdlová opera pro cyniky!
Bílý lotos, 3. řada, r. Mike White, HBO MAX, od 17. 2. 2025
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.