Prezident Petr Pavel už poněkolikáté v krátkém časovém sledu vzbudil pozornost svým vystoupením. Naposledy když informoval vládu o lichtenštejnském návrhu na mimosoudní vyrovnání sporu o majetek, který tamní šlechtický rod ztratil na základě Benešových dekretů. Podle některých informací by za snahou angažovat se v lichtenštejnském případu mohl být zájem prezidentova okolí a různých lobbistických skupin, kterým by se odblokování situace mohlo hodit. Pražský hrad to ale popírá.

Lichtenštejnové přišli o majetek v tehdejším Československu v roce 1945 na základě Benešových dekretů. Podle Nadace knížete z Lichtenštejna ale byla konfiskace nezákonná, a proto podala žaloby k 26 českým okresním soudům. Podle dostupných informací Lichtenštejnové zatím se žádnou z těchto žalob neuspěli, a to ani následně u Ústavního soudu. V současné době ještě jedna z žalob leží i na Evropském soudu pro lidská práva (ESLP).

Proto bylo překvapením, když se hlava státu do věci nedávno vložila a předala kabinetu Petra Fialy žádost lichtenštejnského dědičného prince Aloise při bilaterálním jednání u příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Prezident tím vyvolal spekulace, že se snaží pomáhat prosadit smírné řešení, a vstřícnými kroky vůči knížecímu rodu překvapil část vlády a opozice. Na sociálních sítích pak korigoval, že nemá v úmyslu zasahovat do rozhodování vlády.

Zájmy okolí

Vedle toho se objevily spekulace, že na prezidenta existuje tlak okolí, respektive různých zájmových skupin okolo Pražského hradu, jimž by se uvolnění majetku mohlo hodit. Takové zájmy oficiálně prosazuje i bývalý lidovecký ministr kultury Daniel Herman. „Kéž by i naše politická reprezentace co nejdříve pochopila, že spolupráce je lepší než soudní spory,“ napsal kupříkladu v září Herman s odkazem na vztahy mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem. Exministr kultury ale momentálně figuruje jako honorární konzul Lichtenštejnského knížectví v ČR, takže jeho pozici je nutné brát s rezervou.

Na rakousko-lichtenštejnských vztazích lze v praxi vidět, jakým přínosem je dobrá spolupráce dvou historicky spojených zemí. Dnešní recepce i za účasti lichtenštejnského premiéra. Kéž by i naše politická reprezentace co nejdříve pochopila, že spolupráce je lepší než soudní spory. pic.twitter.com/b5oQIsRTdb

— Daniel Herman (@DanielDherman) September 14, 2023

Externí vlivy nicméně prezidentská kancelář na dotaz deníku Echo24 odmítla. „Prezident Pavel se v otázce vyrovnání s Lichtenštejnskem neangažoval nad rámec své diplomatické role, kterou vysvětlil ve svém prohlášení. Spekulace o roli zájmových skupin můžeme jednoznačně vyloučit,“ uvedla Eva Hromádková z odboru komunikace kanceláře.

Dalším problematickým bodem je, že Pavel o případu nedávno mluvil se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou, přičemž právě ESLP má ještě o jedné z lichtenštejnských žalob rozhodnout.

2) Tento návrh jsem vzal na vědomí a po návratu z USA jsem o něm informoval vládu, jako i o dalším obsahu mých jednání v OSN. V tuto chvíli je podnět předložený k posouzení vládou a já nemám v úmyslu do jejího rozhodování nijak zasahovat ani jeho výsledek zpochybňovat.

— Petr Pavel (@prezidentpavel) November 7, 2023

Na počátku října o tom informoval sám prezident. „Potom jsem měl schůzku s naší zástupkyní u Soudu pro lidská práva doktorkou Kateřinou Šimáčkovou, se kterou jsme se bavili především o kauzách, které Soud pro lidská práva projednává, jak se vztahují k České republice a k ostatním zemím, a které se týkají například žalob na stav životního prostředí a dopad na životy občanů. Bavili jsem se také například o Istanbulské úmluvě a o soudním sporu s Lichtenštejnskem,“ píše se ve zprávě o Pavlově zahraniční cestě.

Šimáčková posléze uvedla, že jí hlava státu sdělila, že by podle něj „bylo nejlepší uzavřít dohodu“. Na dotaz, zda taková konzultace nebyla chybou, Hrad nicméně neodpověděl.

„Lichtenštejni to zkoušeli všude“

Pozdvižení v části české společnosti vyvolal pak i způsob, jakým chce Lichtenštejnsko dosáhnout dohody. Nadace knížete z Lichtenštejna uvedla, že je připravena se vzdát vlastnických nároků na majetek v Česku výměnou za vytvoření společného fondu, na který budou vlastnická práva ke spornému majetku převedena. Knížecí nadaci by v takovém případě byla svěřena povinnost odpovědně a udržitelně s majetkem ve fondu hospodařit. Lichtenštejnové u českých soudů usilují o vrácení rozsáhlého majetku, mimo jiné zámků v Lednici a ve Valticích na Břeclavsku. To by ale znamenalo prolomení takzvaných Benešových dekretů, které rozhodly o zabavení majetku těch, kteří za války podporovali nacisty.

Podle Jana Sechtera, v letech 2000 až 2002 zmocněnce ministerstva zahraničních pro otázky odškodnění obětí nacismu a druhé světové války, není šance, aby něco takového prošlo.

„Lichtenštejnsko je úplně skvostný případ toho, že v minulosti zkusili všechno možné a nemožné a bylo jim úplně jedno, na koho se obrací. Teď rozšiřují informace o tom, že se s námi nechtějí soudit. Což není pravda, soudit se chtěli vždy. Vynaložili velké peníze, jen žaloba proti Německu u Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu stála asi 115 milionů korun, což vyvolalo diskusi v parlamentu. Smutné je, že využívali právníky, které si najímaly sudetoněmecké organizace, i když věděli, že neuspěli ani v jejich prospěch,“ sdělil redakci Jan Sechter.

„Německo žalovali, protože usoudili správně, že majetek v Československu jim byl konfiskován k reparačním účelům (náhrady škody za válku a za okupaci), a proto zkoušeli požadovat kompenzaci od Německa,“ dodává.

Lichtenštejnové se mentálně chtějí vrátit před rok 1918, myslí si Jan Sechter. „Museli své majetky převést do forem společností a právnických osob. Tvrdí, že to je rodový majetek, jenže tam byly i podniky, různé majetkové podíly, cenné papíry, bankovní vklady, umělecká díla a nejrůznější právní tituly, které nelze označit jako majetek panovníka,“ vysvětluje český diplomat, který působil jako velvyslanec v Polsku nebo Rakousku.

Plán zatím naráží i u české vlády. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) nevidí důvod při pokračujícím soudu otevírat další jednání. Pozice České republiky se nezměnila, řekl novinářům při návštěvě Vídně. „Za zahraniční politiku České republiky odpovídá vláda. Stejně tak za spor, který v tuhle chvíli Lichtenštejnsko vede s Českou republikou u Evropského soudu pro lidská práva. Nad rámec toho se pozice České republiky nijak nezměnila,“ řekl Lipavský.

Mimosoudní vyrovnání nepodporují ani další členové kabinetu. Vedle šéfa diplomacie se zamítavě staví také třeba vicepremiér Vít Rakušan nebo ministryně obrany Jana Černochová. Více jsme psali zde.