Prý to je nedorozumění. Lidé se vylekali, že na ně český stát chystá Velkého bratra, a on přitom nechystá. Zaručil se za to ministr vnitra Vít Rakušan, jehož podřízení – jak minulý týden vynesl Český rozhlas – do připomínkového řízení odeslali návrh novely zákona o elektronických komunikacích. V návrhu nejde o nic menšího, než že by poskytovatelé internetu měli zachovávat a policii či tajným službám na vyžádání předávat seznamy webů, které konkrétní uživatel navštívil. Až dosud museli operátoři registrovat, „jen“ kdy a odkud uživatel vstupoval na internet a jak dlouho na něm pobýval.

Po zjištění Českého rozhlasu se od věci distancovali ministr vnitra Rakušan a ještě jednoznačněji premiér Petr Fiala. Nyní je vysoce pravděpodobné, že změna skutečně neprojde. Představa, že poskytovatelé internetu musejí archivovat přehled o stránkách, které jste navštívili, je ale skutečně jak z Velkého bratra a musíme se ptát, jak to, že došla do tak pokročilého stadia. V tomto případě můžeme skutečně věřit premiéru Fialovi, že o návrhu nevěděl. Dokonce to asi můžeme věřit i ministru Rakušanovi. Ale co jeho podřízení a co podřízení ministra průmyslu Lukáše Vlčka? Tyto dva resorty v držení hnutí STAN návrh společně předkládaly.

Návrh vznikal za zajímavých okolností. Úřad vlády provozuje elektronickou knihovnu eKlep, což je záslužný portál, který veřejnosti poskytuje „dokumenty legislativní povahy“ – chystané zákony, novely, vyhlášky – předtím, než přijdou na schůzi vlády. EKlep má veřejný a neveřejný oběh. V tomto případě byl návrh vložen do neveřejného eKlepu a teprve o týden později, když se zásluhou Českého rozhlasu strhla vřava, byl dodatečně přidán i do eKlepu veřejného. Vzniká podezření, že si sporného paragrafu neměla všimnout laická veřejnost, do níž v tomto případě počítejme i členy vlády. A kdo jsou tedy iniciátoři? Odpověď bude asi stejná, jako když jsme se nedávno sháněli po skutečných autorech vágně formulovaného trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc: iniciátory jsou i tady policejní a zpravodajské kruhy. Někdy projdou, někdy ne, jak je vidět, záleží i na veřejné diskusi. Protihráčů zpravodajců a policistů není mnoho – nečetní politici a aktivisté, tady především nevládní organizace Iuridicum Remedium, která mimochodem už dvacet roků u nás rozdává anticeny Velkého bratra.

Českým stoupencům Velkého bratra se kromě ukotvení v institucích musí nechat, že mají vytrvalost. Stávající povinnost pro poskytovatele uchovávat data o uživatelích, odkud a jak dlouho brouzdali, vychází z dávné směrnice Evropské komise, kterou mezitím zrušil Evropský soudní dvůr. Zrušil ji před deseti lety, takže už deset let máme možnost poskytovatele internetu osvobodit i od povinnosti archivace těchto metadat. Některé členské státy EU – například Nizozemsko, Slovensko, Německo – je od poskytovatelů nechtějí. Že český Velký bratr na internetu nevyklízí pozice a naopak se každých pár let snaží dobýt další území, není náhoda.

Pozoruhodná na celé věci teď byla nedůvěra, s níž byly distanc premiéra a ministra vnitra částí veřejnosti přijaty. Souvisí to s dosavadním chováním vlády, která prokazuje absenci citu pro soukromí. Na Rakušanově vnitru svého času poradcovský tým K.R.I.T. navrhoval monitorovat rozpoložení státních úředníků a úředníky „s antisystémovými náladami“ chtěl „včasně identifikovat“. Kvůli něčemu tak skandálnímu měly padat hlavy – nestalo se samozřejmě nikomu nic. Ministr práce Marian Jurečka zase při úpravě výplaty sociálních dávek pro úřady chtěl a loni dostal možnost kontrolovat zůstatky na účtech žadatelů o dávky a jejich příbuzných. Obětí je bankovní tajemství nemalé části obyvatelstva.

Na vládě tak ulpěl odér Velkého bratra, kterého se do konce svého mandátu už asi nezbaví. Vždycky když se v útrobách státu objeví nějaký čmuchalský nápad, nad vládou se rozprostře tento odér, i kdyby o daném nápadu nikdo z členů vlády nic nevěděl.