Žádný solidární aspekt nemají, je to jen podivný systém a předstírání centrálního plánování. Tak jejich kritici mluví o zaručených mzdách. Ty platí pro všechny profese a odvozením z minimální mzdy stanovují jejich nejnižší možné platové ohodnocení. V posledních letech tlakem odborů rychle rostly a průměrně dosahují už přes 17 tisíc korun. V realitě se ale vůbec nepřibližují tomu, kolik peněz pracovníci v jednotlivých profesích opravdu pobírají. Čeho se tím tedy stát snaží docílit, nevíme, reagují oslovení ekonomové.

Minimální mzda definuje zákoník práce jako nejnižší přípustnou mzdu, která se týká všech profesí a oborů. Naposledy se zvedala v letos v lednu o 1100 korun na 17 300 korun, kdy o jejím navýšení každoročně jedná tripartita. Ministerstvo práce aktuálně navrhuje, aby minimální mzda v budoucnu odpovídala 40 procentům průměrného výdělku.

Z minimální mzdy se následně odvozují zaručené mzdy, které stanovují nejnižší možnou mzdu pro jednotlivé profese.Ty jsou rozděleny do osmi pracovních skupin a seřazeny podle složitosti, namáhavosti a odpovědnosti a výší se pohybují od minimální mzdy do jejího dvojnásobku.

Jak minimální, tak zaručená mzda jsou ukázkou toho, kdy stát zasahuje do soukromé sféry a uměle nastavuje podmínky. Minimální mzda má však podle některých názorů alespoň určité opodstatnění. „Její zavedení sice určitě způsobí škody na ekonomické efektivitě, ovšem je prokazatelné, že zvýší výdělek nízkopříjmových pracovníků. S trochou zjednodušení tak lze říci, že společnost zavedením minimální mzdy vědomě obětuje část ekonomické efektivity výměnou za solidární přilepšení chudým zaměstnancům,“ řekl deníku Echo24 hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.

Za zcela nadbytečný ale Hradil považuje celý institut zaručené mzdy. Po jejím zrušení volají delší dobu firmy, kdy někteří jejich zástupci tvrdí, že je poškozuje více než zvyšování průměrné mzdy. Dlouhodobě toto téma zvedá Hospodářská komora, která usiluje o zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru a zachování pouze jedné minimální mzdy.

„Osobně považuji celý institut zaručené mzdy za poněkud nadbytečný. Státem stanovené ceny, ať již maximální nebo minimální, u jakéhokoliv zboží či služby – včetně lidské práce – vždy způsobují deformaci trhu a pojí se s nimi nežádoucí vedlejší efekty. Stát jednoduše není a nikdy nebude schopen určit správnou cenu čehokoliv, to dokáže jedině trh, kde se střetává nabídka s poptávkou,“ domnívá se Hradil.

Na rozdíl od minimální mzdy zaručená mzda necílí přímo na nejnižší příjmové skupiny, ale snaží se stanovovat cenu práce i v profesích s vyšší kvalifikací. „Odpadá zde tedy onen solidární aspekt, jelikož tyto profese obvykle chudobou netrpí. Podle mého názoru tak zde obětujeme ekonomickou efektivitu zbytečně,“ dodává Hradil.

Za přežitek existenci zaručené mzdy považuje i hlavní ekonom Roklen Pavel Peterka. „Jedná se o podivný systém, kde se stát snaží předstírat centrální plánování mezd. Seznam profesí, jejich rozdělení a výše zaručených mezd navíc ani neodpovídá současným podmínkám. Jen pro představu se můžeme podívat do sedmé nejvyšší platové skupiny, kam patří mimo jiné zubaři, finanční experti, vysokoškolští pedagogové a IT pracovníci. Jejich zaručená mzda je 29 400 korun hrubého za měsíc. Do osmé skupiny, kde činí zaručená mzda 34 600 korun hrubého měsíčně, patří odborníci na finanční a obchodní strategii a třeba makléři na finančních a kapitálových trzích. Mzdové podmínky těchto profesí jsou úplně jinde. Čeho se tím tedy stát snaží docílit, nevím,“ řekl redakci Peterka.

Výše mzdy by podle Peterky měla být vždy výsledkem vyjednávání zaměstnavatele a zaměstnance, respektive jejich zástupců. „Růst mzdy by pak měl být spojený s růstem produktivity práce. Zásah státu v podobě zaručených mezd tento vztah narušuje. Nutno dodat, že růst minimální a zaručených mezd byl v posledních letech velmi svižný a nekoresponduje s vývojem ekonomiky. Pokračováním v tomto trendu si tak můžeme založit na pořádný malér. Rozhodnutí o zvýšení zaručených mezd je ryze politické, protože je spojeno s výší minimální mzdy a dochází k němu bez ohledu na vývoj ekonomiky. Uvítal bych proto zrušení zaručené mzdy alespoň v soukromém sektoru,“ uvedl ekonom.

„Pokud má stát pocit, že vedle platových tabulek potřebuje zaručenou mzdu, ať si ji v rámci veřejného sektoru nastaví. Rozumím snaze politické reprezentace o snížení mzdových rozdílů mezi Českou republikou a západními zeměmi. Toto ale není cesta,“ uzavírá Peterka.

Odboráři naopak požadovali zvýšení minimální mzdy od července o 1000 korun na 18 300 korun a od ledna příštího roku o 1200 korun na 19 500 korun včetně navýšení zmrazené zaručené mzdy ve všech stupních, a to zpětně.