Návrh nové sjednocené sociální dávky má výrazně zjednodušit administrativu i vytvořit motivační systém, který by žadatele nutil aktivně shánět práci. A také by mohl navýšit výdaje na dávky o dalších osm miliard. Problém je, že to ministerstvo práce neví, jaký byl byl výsledek nového opatření. Návrh nabízí odhad dopadů od ušetření pěti procent současných výdajů až po jejich růst o téměř polovinu. Přesně vyčíslení podle resortu není možné, Národní rozpočtová rada však volá po tom, aby se odhad alespoň zpřesnil.

Sjednocenou „superdávku“ upravuje návrh nového zákon o státní sociální pomoci, který v úterý prošel připomínkovým řízením. Výsledná částka se má skládat ze čtyř částí – z peněz na živobytí, bydlení, děti a z bonusu za práci či její hledání. Výše by se měla odstupňovat podle příjmu a pracovní aktivity. A to je právě i kámen úrazu, kterým ministerstvo argumentuje vzhledem ke značnému rozptylu v odhadovaných dopadech do státního rozpočtu.

Návrh nové dávky tak ve vyčíslení nákladů počítá s minimální a maximální variantou. Ta minimální by znamenala, že změna bude prakticky zadarmo, lépe řečeno dokonce může téměř miliardu ve výdajích na dávky ušetřit. V této variantě by musela nastat dvojí situace: ti, kteří mají nárok na dávky na podporu bydlení a nečerpají je, si o ně nebudou žádat ani v rámci nové dávky. Zároveň ti, kteří mají nárok na dávky, mají nízké či žádné příjmy, ale zároveň o ně v současnosti nežádají s výjimkou právě příspěvků na bydlení, se nerozhodnou žádat o novou sjednocenou dávku, která obsahuje i další komponenty kromě bydlení. Právě komponenta bydlení je jediná, kterou má jít z nové sjednocené dávky oddělit.

Maximální varianta pak počítá s opakem. Ti, kteří pobírají třeba jen jednu z dávek a mají přitom nárok na další, je automaticky díky sjednocení získají. Rozptyl je zde však skutečně značný, maximální varianta počítá s prodražením dávkového systému o více než osm miliard.

„Přesné vyčíslení dopadů není vzhledem k existenci fenoménu non-take-upu (nečerpání dávek všemi oprávněnými příjemci) možné. Rozpočtové dopady lze na základě dostupných informací od příjemců odhadnout v rozptylu -4,53 % až +41,01 %. Velké rozmezí je dáno automatizací nároku na všechny složky dávky, zatímco dnešní příjemci žádají pouze o některé dávky, přestože mají nárok i na jiné,“ uvádí ministerstvo v hodnocení dopadů.

S tím však zcela nesouhlasí například Národní rozpočtová rada. „V předkládaném návrhu se celkové rozpočtové odhady dopadu návrhu pohybují v rozmezí -0,9 mld. Kč až +8,2 mld. Kč. Dle našeho názoru by však odhad dopadů bylo možné zpřesnit,“ uvedla v připomínkovém řízení rada s tím, že chybí posouzení a kvantifikace dopadů založených na informaci o majetku dotčených domácností, které by bylo možné získat například ve spolupráci s Českým statistickým úřadem.

Podle ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) ale není cílem reformy ušetřit a výdaje rozpočtu by mohly po zavedení změn vzrůst. Víc lidí by podle něj ale mohlo také díky pracovnímu bonusu začít pracovat, stát by tak získal peníze z odvodů a daní. Podle údajů ministerstva práce se na čtyři dosavadní dávky loni od ledna do konce listopadu vyplatilo 26,4 miliardy korun. V listopadu příspěvek na bydlení dostalo 215 300 domácností a doplatek 24 500, přídavků na dítě úřady poskytly 342 400 a příspěvků na živobytí 63 400.

Systém dávek má projít výraznou revizí. Odstranit se mají body zlomu, kdy člověk při překročení výdělku o korunu pomoc od státu ztrácí. Podpora by se měla lišit pro domácnosti s příjmem do 1,43násobku životního minima a nad něj. Domácnost by mohla mít dvě nemovitosti, dvě auta či úspory nejvýš 200 000 až 400 000 korun podle počtu svých členů. Část na živobytí by připadla jen rodinám s příjmem pod 1,43násobek životního minima. Vypočítala by se za všechny členy domácnosti.

U zranitelných osob, tedy dětí, lidí nad 68 let či invalidů by měla dosahovat životního minima. U ostatních dospělých by se pohybovala od existenčního do životního minima podle snahy o zlepšení vlastní situace. Podpora na bydlení by měla být dál pro lidi, kteří vydávají za byt či ubytování přes 30 procent příjmu. Při výpočtu by měla hrát roli výše výdělku. Částka by vycházela z normativních nákladů a energetického paušálu, které by se stanovily na každý rok.

Na peníze na dítě by dosáhly rodiny s příjmem pod čtyřnásobek minima místo dosavadního 3,4násobku u přídavků na děti. Podmínkou by byla práce či její hledání a školní docházka dětí. Domácnosti s příjmem do 1,43násobku minima by dostávaly na potomka 500 korun, nad tuto hranici do trojnásobku minima pak 1000 korun. Opatření má podle MPSV motivovat lidi k práci a k výdělku. U příjmu mezi trojnásobkem a čtyřnásobkem minima by částka zase postupně klesala. Celkovou dávku by navýšil pracovní bonus. Domácnostem s příjmem do 1,5násobku minima by stát přidal navíc částku, která by odpovídala dvěma pětinám výdělků členů rodiny. Při vyšším příjmu by se bonus snižoval.