V pátek začala astronomická zima. Krátce před 04:30 totiž vstoupilo Slunce do znamení Kozoroha a nastal zimní slunovrat, při kterém bude nejkratší den a nejdelší noc. Od této chvíle se však dny začnou zvolna prodlužovat až do letního slunovratu 20. června.

Slunce je v době zimního slunovratu nejníže nad obzorem a začne se od jižního obratníku zvolna vracet zpět k rovníku. Zimní slunovrat obvykle nastává 21. či 22. prosince, velmi vzácně i 20. a 23. prosince.

Noci kolem zimního slunovratu jsou velmi tmavé, protože Slunce se noří hluboko pod obzor. To v současné době ale platí jen v přírodě. Ve městech se pro přemíru světla hvězdná obloha téměř nevidí, odborníci tomu říkají světelné znečištění. Délka nejkratšího dne v roce, tedy čas od východu do západu Slunce, je v Česku kolem osmi hodin. Rozdíl v délce dne mezi nejjižnějším a nejsevernějším místem v ČR je zhruba 20 minut. O něco delší den tak prožijí lidé na Šumavě či Znojemsku než ve Šluknovském výběžku nebo na Frýdlantsku.

Pozvolné prodlužování dne po zimním slunovratu komentují pranostiky, některé se zachovaly dodnes – například Na Boží narození (25.12.) o kuří pokročení, Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále (6. ledna) o krok dále či Na Hromnice (2. února) o hodinu více. Slunce zapadá později už od svaté Lucie, tedy od 13. prosince, později však vychází, takže se doba slunečního svitu neprodlužuje. Z toho vychází i dodnes používané úsloví „Lucie noci upije, ale dni nepřidá.“

Doba slunovratu dříve bývala příležitostí k oslavám, v české kotlině ho v době předhistorické slavili už Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce – Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly hlavně zaměřené na věštění – rozkrajování jablíčka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovaly dodnes.