Mráz kosí vzpomínky z cest

Vydrží mi to?

Mráz kosí vzpomínky z cest
Vydrží mi to?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Jak se tak někteří nemohou odtrhnout od sněhového zpravodajství a ucpávají zdánlivě jedinou přístupovou cestu do našich hor, mediálně neatraktivní menšina se vydává ve stejný čas opačným směrem. Častým a relativně dosažitelným cílem zimních cest jsou ostrovy Středozemí či Atlantiku, které jsou vesměs sopečného původu. Což je ostatně všechno, ale například milovníci kanárské flóry si užijí lávového dekoru v nepřehlédnutelné podobě. Kouzlo těchto cest spočívá nejen v poněkud teplejších dnech, přičemž ani to nemusí být zcela naplněno, ale hlavně v zelenavé flóře, která je u nás pod tou bílou věcí a za tuhých mrazů jaksi nepřístupná.

Květena Středozemí pookřeje v zimě, protože je to vlastně její jediná možnost, a díky sopkám můžeme přes den dokonce snadno využít výškového gradientu a zažít si na svazích kopců trochu toho časového posunu s rostlinami nám důvěrně známými. S podvečerním chladem se sesuneme opět do údolí a přecházíme mezi vegetačními stupni, jako bychom chodili po schodech coby měsících nahoru dolů. Flóra atlantická je oproti tomu vystavena mnohem stabilnějšímu klimatu v létě i v zimě, kdy teploty zde nevystupují příliš vysoko a neklesají nijak hluboko. Je to ovšem místo vlahé, v lepším případě pravidelně sprchované náhlými přeprškami; a to je třeba vzít jako fakt. S trochou fortifikovaného vína se to ovšem dá přejít i přežít velice dobře.

Říše rostlin na těchto ostrovech bývá často sama o sobě zajímavá, a ačkoli třeba sama přirozená flóra není přímo bohatá, počasí nabízí velmi snesitelné podmínky pro mnoho druhů. Krátce řečeno, roste tu kdeco a zejména v zahradách najdete nepřebernou směsici kvítí v podstatě z celého světa. Lodě se tu po staletí proháněly a přivážely to či ono, v pestré skladbě je to znát.

I my někdy zatoužíme po nějaké té květince a donekonečna se pokoušíme tyto křehulky přemluvit k zdobení našich zahrad. Lid má stále kratší paměť, a jakmile od poslední tvrdší zimy uběhne aspoň deset let, pokusy o přesvědčování nabývají na síle. Argument „Hele, sousedovi to roste už kolik let, a hele, mně taky!“ se šíří pandemickou křivkou. Zahradníci jsou v tomhle směru poněkud progresivněji skeptičtí a hlavně odmítají hrát tyhle hry s životem rostlin. Proto jsou jednak přikovaní u předpovědí, kterým ostentativně nedůvěřují, a hlavně nic nenechávají náhodě.

Ano, ano, jsou tu přece desítky starých cedrů, fíků, ba i několik cypřišů a rozličných palem. Nepochybně. Legendou či spíš náhodou jsou granátová jablka, oleandry, kamélie či citrusy. Zóny tvrdosti (a už se nehádejme, používejme prostě ty americké) neobejdete, a pokud se vám povede v naší pětce pěstovat šestku, máte štěstí. Nebo jste pro to něco udělali. Obecně jde o tři věci. Prvním příkladem je získávání genotypů z vyšších nadmořských výšek. Všechny naše nejstarší cedry jsou z botanických sběrů vysokých hor Libanonu, případně Atlasu. A přežilo jich promile z tisíců a tisíců vysazených. Druhou věcí, kterou můžete udělat, je podpora přizpůsobivosti rostliny. Stanoviště odpovídá přirozenému, rostlina není přihnojená, je dobře zakořenělá a má dostatek draslíku. Lože dobře odvodňuje a led nemá šanci trhat tkáně. Problém mrazuvzdornosti je hlavně v odolnosti pletiv a teplotní křivce. Náhlé ochlazení a náhlé oteplení přináší největší škody. Typické jsou mrazové desky patrné někdy i na našich domácích stromech (mléče) kvůli ohřátí zimním sluncem. S tím souvisí právě zimní kryt. Chvoj s listím, sláma či různé textilie. To už musíte tu kytku opravdu chtít a myslet na ni.

 

27. února 2023