Co vypovídají výsledky prvního kola o politických náladách ve společnosti? Existuje významný společenský předěl na Česko A a Česko B, jak se traduje? Ředitel agentury STEM Martin Buchtík si myslí, že neexistuje, ale dodává, že právě druhé kolo prezidentské volby je jedním ze vzácných momentů, kdy se společnost skutečně na chvíli rozestoupí do dvou bloků. Mluvíme také o tom, jak vypadá typický volič Petra Pavla a proč Andrej Babiš i Petr Pavel v druhém kolem potřebují přidat ještě 700 tisíc, podle okolností jeden milion hlasů, a který z nich teď stojí před těžším úkolem.

Favoritem druhého kola je Petr Pavel. Má Babišův tým pravdu, když Pavla vyobrazuje jako kandidáta vládního elektorátu, ne-li přímo vlády?

Pozor, Petr Pavel má širokou voličskou základnu. Jeho kampaň byla od začátku stavěna na tom, že musí být přijatelný i pro voliče Miloše Zemana, případně ještě pro voliče hnutí ANO, pokud by nekandidoval Andrej Babiš, což před těmi třemi roky, kdy Pavel a jeho lidé svou kampaň začali stavět, nebylo jasné. Vlastně Babišova kandidatura nebyla jasná ještě loni na podzim. Tedy Pavlova kampaň musela stát na vícero pilířích.

Jaké styčné plochy nabídl světu příznivců Miloše Zemana a Andreje Babiše?

Pavel to vtělil do hesla Řád a klid. Neboli budu vzdorovat chaotickému, neustále se měnícímu světu, který přináší změny tímto typem voličů vnímané jako ohrožení. Oni mají dojem, že teď se jim sice taky nežije nijak skvěle, ale se všemi těmi změnami, které přicházejí, se jim může žít mnohem hůř. Tento tah se Pavlovi, respektive jeho týmu, do značné míry povedl. I proto nemůžeme mluvit o dvou táborech. Skupina, která v prvním kole volila Petra Pavla, se teď musí výrazně zvětšit a výrazně proměnit. On musí oslovit lidi, co ho nevolili, zejména tedy z řad neúspěšných kandidátů Danuše Nerudové, Pavla Fischera a Marka Hilšera.

Ale právě tahle nutnost ho povede zpátky do tábora takzvaných lepších lidí.

Tak se podívejme na možné volební překryvy mezi potenciálními voliči. Jsou lidé, kteří uvažují o volbě toho či onoho kandidáta, voliči, pro něž je přijatelných kandidátů víc. U stranických překryvů je množina těch, kdo by zároveň uvažovali, že budou volit buď ODS, nebo hnutí ANO, téměř prázdná. Naopak překryvy mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem nebo mezi voliči Petra Pavla a například sociální demokracie nebo i hnutí ANO jsou. Ono se tedy velmi pravděpodobně nestane, že by se voliči hnutí ANO masově zvedli a šli volit Petra Pavla, a nikoli předsedu strany, kterou běžně volí. Přesto je Pavel člověk pro ně typově vcelku přijatelný. Pavlova nepřijatelnost se formuje až potom antikampaní z dílny ANO. Uvidíme, jaká bude a nakolik zabere.

Jak velké ty překryvy mezi tábory Pavla a Babiše jsou?

Když jsme dělali poslední průzkum před prvním kolem zkraje ledna, měl Andrej Babiš celkový potenciál voličů zhruba 35 procent. Petr Pavel 42 procent. A zhruba deset procent z celkového počtu se překrývalo. Neboli jestliže dnes Babiš má 35 procent, tak 25 procent z nich by volilo jenom jeho, pro zbývajících deset procent jsou přijatelní oba dva. A znamená to, že jiných 32 procent voličů pevně preferuje Petra Pavla a Babišovi by to nehodili nikdy. Ovšem i deset procent voličů z Pavlových 42 procent o Babišovi říká, že je pro ně přijatelný a že ho budou zvažovat. Ten desetiprocentní překryv znamená v obou případech čtvrtinu nebo víc než čtvrtinu a je obousměrný. Jednosměrní jsou ve skupině podporovatelů generála Pavla voliči koalice Spolu, ti by Babiše nevolili nikdy, tečka. No a konečně zbytek do sta procent tvoří lidé, kteří nemají rádi ani jednoho z té dvojice.

Ale s elektorátem vládních stran Pavel zřejmě může počítat?

V druhém kole jednoznačně. Ostatně jeho vzestup v posledních týdnech a dnech před prvním kolem připomíná poslední fázi před sněmovními volbami předloni. V nich byla koalice Spolu tak úspěšná proto, že dokázala zvednout nerozhodnuté voliče, kteří se předtím rozhodovali mezi Spolu a PirStanem. Koalici Spolu se podařilo je přesvědčit o tom, že oni jsou Babišův hlavní vyzývatel. To je důvod, proč byl nakonec rozdíl mezi oběma koalicemi ve volbách překvapivě velký. Ve finále kampaně mezi Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem jsme sledovali úplně stejný efekt hlavního vyzývatele Andreje Babiše, hledání toho, kdo má v tomto duelu největší šanci. Tématem prezidentské volby je tedy do značné míry Babiš. Stejně jako byl v předchozí prezidentské volbě hlavním tématem Miloš Zeman.

Kdybyste měl charakterizovat typického voliče Petra Pavla, kde ho hledat?

Z prvních sond vycházejí v zásadě věci, které jsme předpokládali: voliči Petra Pavla jsou zeměpisně situováni ve větších, bohatých městech Čech plus v Brně. Dále pro něj hlasují suburbánní prstence okolo velikých měst, což je v podstatě městské voličstvo, které přes den žije velkoměstským životem a přespává za městem. Například u hlavního města je to část středních Čech, okresy Praha-východ a Praha-západ, dále pruhy v dosahu dálnic, ale jen do určité vzdálenosti. Už ne Příbramsko a druhým směrem už ne část Středočeského kraje přiléhající k Ústeckému kraji. Dále sem patří Hradec Králové, Pardubice, Plzeň, České Budějovice. Chybí samozřejmě Ostrava, typická bašta hnutí ANO.

Co okresní města, typická sídelní jednotka českého světa?

Okresní města jdou jednoznačně politicky se svým regionem. Když se například podíváme na Jičín, ten mírně favorizoval Petra Pavla, ale je to bohatý region tažený nahoru mladoboleslavskou Škodovkou. Naopak řekněme Prostějov spíš volí Babiše. Také celý ten severozápadní pruh, říkejme mu široké příhraničí, volí Andreje Babiše, někdy s výjimkou krajských měst, ale včetně svých okresních měst. Není to jev, který by teď spadl z nebe, v podstatě stejné voličské struktury vidíme posledních třicet let; a bohužel se nemění.

Proč bohužel?

Protože to ukazuje, že takové kraje jako Ústecko nebo Karlovarsko necháváme sobě napospas. Dochází odtamtud po léta k velkému odlivu vzdělaných lidí. Jsou to regiony, na které se zapomnělo. Pokud má být český sen menším bráchou amerického snu, že kdo se snaží, uspěje, na těchto regionech vidíme, že jednak se chudoba předává z generace na generaci, jednak že v těchto regionech je rozšířenější. Frustrace mnoha lidí odsud, že se s tím dlouhodobě nedaří nic dělat, je zcela oprávněná. Mnoho lidí tam možná špatně popisuje příčiny daného stavu, řekněme, že je připisují migrantům a uprchlíkům a ovšem takzvaně nepřizpůsobivým, ale od nich je to jen nepřesné pochopení příčin reálného stavu. Já jsem dalek toho hlásat, že chudí jsou duchem blahoslavení, ve skutečnosti se sociální problémy často kumulují a nemůžeme tvrdit, že všichni chudí jsou obětí nevyhovující struktury společnosti, že je zlá společnost utlačuje a odpírá jim jakoukoli šanci. Nicméně jejich šance mezigeneračně si polepšit je prostě výrazně nižší. Pokud mají vaši rodiče vysokoškolské vzdělání a vám je přes třicet, je 63procentní šance, že jste dosáhl vysokoškolského vzdělání i vy. Pokud máte rodiče vyučené, šance, že vychodíte vysokou školu, je pouhých třináct procent. Sám rodinný původ zpětinásobuje vaši šanci na vysokoškolský titul. Titul samozřejmě je do značné míry sociologický fetiš, ale pořád dost spolehlivě předpovídá, že nespadnete do chudoby.

Jsou voliči Petra Pavla v průměru bohatší lidé?

Jistě. Jen bych se chtěl vyhnout generalizacím typu: Všichni důchodci půjdou volit Andreje Babiše. Neplatí to zas tak fatálně, je to spíš tendence. Často rozhoduje, jakými lidmi jste na individuální rovině obklopený. Takže i když jste relativně chudý, ale žijete v relativně bohatém místě a ve finančních potížích kolem sebe najdete dost lidí, na které se můžete obrátit s žádostí o pomoc, budete pravděpodobně přebírat volební chování typické pro bohatší lidi. Přičemž v České republice bohatá domácnost znamená domácnost s příjmem už nad 50 tisíc korun. Nemůžeme přijímat pohled Miroslava Kalouska, když o sobě tvrdí, že on je zaručeně střední třída, a že jestli ne, tak máme špatně pojatý výzkum. To mi jednou napsal na Twitteru. Víceméně všichni se cítíme nebohatí, jen málokdo se cítí bohatý. Přijdete v Praze na Pankráci do drahé restaurace na oběd, povídáte si s lidmi a oni vám budou tvrdit, že v Praze se bez 120 tisíc čistého nedá přežít. Což jsou výkřiky úplně mimo, pro mě důkaz o tom, že různé části populace absolutně nerozumějí problémům jiné části populace, že vůbec neznají sociální realitu své země.

Babiš i Pavel dostali v prvním kolem oba těsně pod dva miliony hlasů. Kolik potřebují získat hlasů navíc? Kde je každý jeden z nich musí shánět?

Pracujeme s dvěma scénáři. Jeden počítá s volební účastí na úrovni prvního kola, tedy nějakými 69 procenty. V tomto scénáři potřebuje vítěz přidat v druhém kole ke dvěma milionům hlasů další jeden milion. Druhý scénář vychází z účasti nižší o šest procent, tedy 63procentní, což se spíš nestane, aby účast tak padla. V druhém scénáři potřebuje vítěz přidat 700 až 750 tisíc hlasů. My předpokládáme, že ne všichni voliči obou pánů z prvního kola přijdou i v druhém kole. Onemocní, odjedou pryč, zapomenou na volby... Ale není důvod předpokládat, že tento typ fluktuace by byl u jednoho vyšší a u druhého nižší. Takže pokud si zvolím optiku Andreje Babiše, odhadoval bych, že teď potřebuje sehnat 850 tisíc nových hlasů.

Kdybyste byl vedoucím jeho volebního štábu a měl omezené prostředky, kam byste je soustředil?

Z našich předběžných propočtů vychází, že k Babišovi přijde skoro 200 tisíc hlasů od ostatních neúspěšných kandidátů kromě voličů Jaroslava Bašty. Jsou to lidé, kteří se fakticky vzepřou doporučení svých kandidátů z prvního kola. Teď, ale kampaň před druhým kolem se teprve rozbíhá, se zdá, že například tábor Danuše Nerudová půjde ze dvou třetin volit Petra Pavla, z jedné šestiny Andreje Babiše a z jedné šestiny se k volbám nechystá. Začíná se hrát hra, jak pro Pavla aktivizovat víc voličů od Danuše Nerudové. Ale vy jste se ptal na Babiše. On se myslím nebude snažit přetáhnout si voliče Danuše Nerudové na svou stranu, to by bylo mnohem namáhavější než pokus je demobilizovat. Ostatně to teď předvádí prezident Zeman, který Babišovi s kampaní hodně pomáhá, kdy říká, že obojí – tedy prezident Pavel nebo prezident Babiš – bude očistec. Tím je stahuje morálně na stejnou úroveň a lidem, pro něž je Babiš nepřijatelný, Zeman jinými slovy říká, co si beztak myslí řada Babišových voličů. Řada Babišových voličů by vám potvrdila, že oni si také nemyslí, že by snad jejich favorit byl hodný, nebo dokonce svatý, ale že aspoň vědí, co od něho mohou čekat. A když k tomu dodáte, že ani Pavel není nějaká morální veličina, jakoby se nastoluje rovinka.

Babišovi jsme přičetli 200 tisíc hlasů od ostatních kandidátů. Kolik dostane od Jaroslava Bašty?

Od Bašty, pro něhož hlasovalo čtvrt milionu, přiteče 150 tisíc jistě a hraje se o dalších 100 tisíc. Bezprostředně po prvním kole jsme odhadovali, že z té stovky deset tisíc půjde volit Pavla a 90 tisíc zůstane doma. Tady vstupuje do hry síla podpory od Tomia Okamury. Ten ovšem nemůže příliš nadšeně podporovat Andreje Babiše, protože by také o své voliče mohl dlouhodobě přijít. Prostě pokud bude Babiš úspěšný v okamurovském sektoru, ke 150 tisícům, které má jisté, přesvědčí dalších 50 tisíc. Dohromady je na 400 tisících nových hlasů. Zbytek, což je ještě jednou tolik, musí sehnat od lidí, kteří v prvním kole vůbec nešli volit. A zdá se, že Andrej Babiš v prvním kole dosáhl toho, co dokázal tým Miloše Zemana před pěti lety v kole druhém, tedy aktivizovat své nevoliče. Minule v druhém kole dorazilo deset procent lidí, kteří v prvním kole nebyli. Tohoto efektu Babiš už z velké části dosáhl, tady je do značné míry už u svého stropu.

Jakým vlastně způsobem by Babiš mohl demobilizovat voliče Petra Pavla tak, aby zůstali doma?

Nepochybně se o to bude snažit, ovšem aby ta operace měla efekt, muselo by se mu podařit demobilizovat vyšší stovky tisíc lidí, tak aby se snížilo kvórum a jemu stačilo přidat řekněme 750 tisíc. Pokud bude vyostřená atmosféra, demobilizace se spíš nepovede. Andrej Babiš musí počítat s rizikem, že když bude hodně zdůrazňovat i Pavlovu komunistickou minulost, přece jen si spousta těch, kdo k druhému kolu nechce jít proto, že bývalé komunity ze zásady nevolí, v tu chvíli přece jen řekne, jestli není čas na větší nuance. A s odporem přijdou volit Pavla.

Je každopádně pozoruhodné, jak Babišův tým najednou sáhne po antikomunistickém námětu.

U kampaní Babišova týmu je dlouhodobě zajímavé, s jakým umem oni dokážou posílat zprávy různým podpublikům. Zajímavé je i to, že on nemusí být tak konzistentní jako jiní politici. Takže Babiš teď s klidem může po čtrnáct dní mezi prvním a druhým kolem s klidem hrát notu SPD, a za dva měsíce ji zase opustit. Nevím, jestli pro voliče není trochu matoucí, jak teď na jedné straně přitvrzuje v Okamurově duchu, a zároveň nedávno jel do Paříže za lídrem Evropské unie Macronem. Nevím, jestli už tady nepřekombinovali.

Pojďme se ještě pověnovat štěpům ve společnosti. Někteří pozorovatelé dělí českou společnost na Česko A a Česko B. Co vám na tom vadí?

Všechno. Chápu, že pokud chceme publiku něco vysvětlit, nedá se mluvit v koeficientech regresních analýz. Jenže tohle je zjednodušující natolik, že ta zkratka vyloženě škodí pochopení, jak česká společnost funguje. Trochu nás to svádí vidět dění u nás prizmatem střetů v Americe. Ale ve Spojených státech je polarizace společnosti dána dlouhodobě systémem dvou politických stran; a do značné míry je v západním prostoru unikátní. Jestli u nás něco hrozí, tak je to spíš fragmentizace společnosti, rozpad na střípky, které si spolu nepovídají. Naopak z hlediska hodnotového je česká společnost velmi fluidní. Málokdy narazíte na vyhraněného konzervativce, vyhraněného neonacistu, vyhraněného liberála. Archetypů politických postojů po České republice moc neběhá. Typický Čech v sobě míchá víc pohledů a víc dimenzí. Lidé nejsou buď v Česku A, nebo v Česku B, spíš si to představme jako nit s korálky, kdy je jeden korálek hned vedle druhého a nejvíc jich je uprostřed. Ta zkratka je škodlivá i proto, že politický marketing jí může zneužívat ve smyslu: Lidi, vy možná nevíte, co chcete. Ale já vám řeknu, co nechcete. A když nechcete patřit k Česku A, například proto, že někdo z Česka A žádá 853 genderů, nebo proto, že oni vám chtějí sedřít kůži z těla, sami nechtějí platit daně, ale vám budou tvrdit, že vy je platit musíte – tak patříte k Česku B.

Takže ta zkratka nahrává babišovsko-okamurovskému táboru?

Nejenom, nahrává i prvnímu táboru. Voliči koalice Spolu si rádi opakují: Svůj úspěch jsem si tvrdě vydřel, protistranu tvoří loseři, kteří nikdy pořádně nepracovali. Pro nás je důležitá svoboda, oni pořád jen volají po jistotách, takže oni si to nezaslouží. Což je princip zásluhovosti dovedený do krajnosti. Ve skutečnosti jen málokdo, kdo vám bude vyprávět svůj život, řekne, že se nesnažil. On řekne, že nastaly okolnosti, které ho zabrzdily, srazily na zem. My když se respondentů ptáme na jednotlivá témata a na hodnoty, při pohledu do dat skoro nikdy nenajdeme dvě od sebe oddělené skupiny. Kromě situace, kdy volíte Losnu, nebo Mažňáka – což je vlastně jen druhé kolo prezidentských voleb. Trochu se tomu blížilo dilema očkovat – neočkovat. Ale i tady spousta lidí, kteří se očkovali, z vakcíny neskákala nadšením, zatímco spousta nenaočkovaných nebyli zarputilí antivaxeři. Dokud se mohla udržovat představa, že když se všichni naočkujeme, bude chráněná celá populace, byl v tom jakýsi společenský aspekt. Jenže ta představa se postupně ukázala jako lichá. A velké dělení společnosti na vakcínách ztratilo smysl.

Poslední otázka je takový krok stranou. Danuše Nerudová oznámila, že z veřejného života neodchází, poněvadž někdo musí nastolovat tak důležitá témata, jako jsou ochrana životního prostředí, domácí násilí, rovnost ve společnosti. Má Nerudová ve stranické politice šanci?

Z tematického hlediska tam prostor nevidím. Skupina, kterou oslovují tyto věci, je u nás relativně malá. Ale pokud by se prohlubovala ekonomická nespokojenost a Fialova vláda by začala dělat větší chyby, než dělá, mohou voliči hledat novou nabídku. Loni nespokojenost podle dat kulminovala v září, přesto si koaliční strany ve volebních modelech udržovaly v součtu dost vysokou podporu. Jejich voliči zkrátka neviděli alternativu v ANO nebo v SPD. Pokud by se nějaká vlna nespokojenosti překulila i do letošního roku a Danuše Nerudová by si dokázala vybudovat a udržet politický kapitál, tak tam prostor je. Část lidí, frustrovaná volbou některé z vládních stran, čeká na novou nabídku, hledá nový příběh. Kolik jich je, těžko říct, ta čísla se mění v čase, ale na vstup do Poslanecké sněmovny by to stačit mohlo, bohatě.

A volili by ji lidé, které zaskočí zdražení energie? Vždyť ona ještě víc než vláda propaguje klimatickou politiku, která za zdražováním taky stojí. Já nevím, jestli když mě vyděsí faktura za plyn, poběžím volit člověka, který chce řešit domácí násilí.

Ona je profesorka ekonomie a asi by se uměla přizpůsobit situaci. V zásadě platí, že když jednu z koaličních stran navštíví nějaká kauza, tak jako za STAN přišla kauza Dozimetr, ubere jí to měkký obal, asi polovinu příznivců. Starostové spadli z deseti na pět procent. Když se pak konkrétní situace sejde s novou stranou, může se Nerudové podařit totéž, co se podařilo Babišovi v roce 2013. Zakládalo se hnutí ANO, oni nestihli včas vystartovat s billboardy a měli pocit, že jim kampaň ujíždí, uvnitř Babišova týmu byli naštvaní, že nezačali dřív. A v tu chvíli padla Nečasova vláda, oni rychle předělali billboardy a šli si pro pravostředový elektorát, který se najednou uvolnil. To byly statisíce bezprizorních voličů. Dnes máme dva a půl roku do voleb, vláda bude muset přistoupit k nepopulárním reformám. Může se to sejít s velkou korupční kauzou – a českým politickým polem najednou bloudí půl milionu lidí.