Čtenáři si možná vzpomenou na pojem „čitelnost“, který rozvinul antropolog James Scott ve své knize Vidět jako stát. Analyzoval v ní, jak v dějinách snaha (nejen) státní moci o efektivnější ovládání šla ruku v ruce se snahou o lepší informovanost o tom, co se „tam dole“ děje, a jak se tato snaha o zčitelnění, o převedení různých aktivit na měřitelné a operacionalizovatelné veličiny, promítala do podoby civilizace. Scott svou knihu vydal v roce 1998, tedy mimo jiné ještě před expanzí kamerových monitorovacích systémů a internetu do dnešní podoby. Ty mění civilizaci dost pronikavě, a to přímo na úrovni každého jednotlivého individuálního vědomí.

Většina lidí se proti perspektivě všudypřítomného monitoringu vždy ošívala, ale tak nějak neartikulovaně. Zbraní, kterou prosazovatelé monitoringu a kontroly nasazovali, byl vždy boj proti zločinu. A děti. Nejlépe kombinace obojího – pomyslete na to, když zločinci ubližují dětem a my tomu nemůžeme zabránit!

Jednou frontou je boj proti dezinformacím na internetu, druhou je už dlouho přístup k dálkové komunikaci. S vynálezem telefonu přišla i možnost ho odposlouchávat, s nástupem internetu a pak šifrovaných komunikačních aplikací přišla snaha státu zajistit si do nich přístup, „backdoor“. Nyní se dovídáme, že Rada EU v roce 2023 zřídila expertní skupinu pro přístup k datům za účelem efektivního prosazování práva a ta zaměřila svou pozornost na další kategorii aplikací, VPN.

To je zařízení, jehož prostřednictvím můžete na internetu zamaskovat svou identitu a místo. Laik o něm slyšel jako o té věci, kterou používají ilegálně Číňané, když se chtějí podívat za „rudý firewall“, Rusové, když chtějí překonat podobná omezení internetu v Putinově státě, a vůbec obyvatelé dalších nešťastných zemí.

To se někdy, těžko přesně říct kdy, změnilo, a dnes se tedy dozvídá Evropan, že ten špatný může být i on. Proč by měl chtít používat VPN? Kdo nedělá nic špatného, nemá se přece proč maskovat. Nepotřebuje mít záclony v oknech a VPN v počítači. Nechce se náhodou dívat na týrání dětí? (Jeden důvod, proč by mohl normální člověk chtít použít VPN, čtenáři prozradíme: když se chce podívat na nějaký americký nebo jiný cizí web, jehož provozovatel, než aby investoval do splnění požadavků idiotské evropské směrnice GDPR, ho raději pro uživatele z EU zablokoval.)

Můžeme se vžít do situace kriminalistů, kteří denně narážejí na nové techniky, jimiž před nimi zločinci skrývají svou komunikaci. Ale je to riskantní myšlenkový experiment, snadno při něm objevíme skutečný problém: že když prolomíme všechny šifrovací systémy, tak spolu pořád ještě lidi budou moci mluvit. Myšleno jako tváří v tvář, hlasem. Aniž by u toho seděl nějaký policista.

Internet byl v uplynulých dnech postižen živelnou pohromou memetických obrázků ve stylu animací japonského studia Ghibli. Byl to důsledek nějaké nové verze ChatGPT, která prý tuto možnost ve své prezentaci přímo nabízela. Některé obrázky byly inspirované a přinesly těm, kdo je posílali i kdo je vyráběli, drobnou radost a zábavu. Jak už to bývá, poměr těch inspirovaných k těm snaživě trapným byl tak jedna ku deseti, nebo spíš jedna ku stu s tím, jak postupovalo mechanické vytěžování všech myslitelných nápadů. Nedávno zahájená volební kampaň koalice SPOLU se vyznačuje mimořádnou prázdnotou, takže je jen stylové, že brněnská ODS se na svém instagramovém účtu pochlubila fotkami ze svých stranických akcí upravených pomocí AI. Popiska zní „Ghibli brněnská ODS? Jasně!“. K dosažení dna nepotřebujete nijak rafinovaný důvod, naopak.

Nicméně ještě než učiníme civilizačně chmurný závěr o ryze parazitní povaze umělé inteligence, zmiňme, že v amerických kinech má premiéru restaurovaná verze filmu Princezna Mononoke od studia Ghibli a nevedla si vůbec špatně, měla o víkendu šesté nejvyšší tržby, což je v USA na zahraniční film hodně. Kolik z těch diváků vidělo třeba poprvé v životě film od Ghibli díky té „umělé“ vlně? Zvlášť když šéf OpenAI Sam Altman naznačil, že animaci v tomto stylu nevybrali jako příklad náhodou. A konečně pár titulů od Ghibli můžete chytit i v českých kinech.