Vláda Petra Fialy (ODS) odtajnila v noci ze soboty na neděli návrh státního rozpočtu na příští rok. Ten počítá s deficitem 230 miliard korun, což je podle řady ekonomů, ale i některých vládních politiků obrovské numero, které neodpovídá tomu, že rok 2025 nebude – pokud se nestane něco neočekávaného – rokem krizovým. Bude však rokem volebním.

Hospodářský růst 2,6 %, inflace pod 2,5 %, téměř žádná nezaměstnanost, nejsou předpokládány žádné mimořádné výdaje, prostě normální, celkem vlídné ekonomické časy. Co však normální není, je deficit státního rozpočtu vysoko nad 200 miliard. Tak komentoval avizovaný schodek rozpočtu bývalý ministr financí a ostrý kritik vládního hospodaření Miroslav Kalousek.

Jeho názor potvrzují i ekonomové, ale postupujme systematicky. Specifické na letošním projednávání rozpočtu byly tajnosti, které kolem něj panovaly. Vláda si totiž schválila v rámci loňského konsolidačního balíčku, že nebude muset na rozdíl od předchozích let do konce června zveřejňovat rámcové cifry, čímž se přesunulo těžiště debaty ze začátku prázdnin na jejich úplný konec. Už jen tento postup vyvolal vlnu emocí, protože hospodaření státu se úzce dotýká každého občana, veřejnost však byla z debaty na dva měsíce vyřazena. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) ten krok hájil tím, že projednávání návrhu rozpočtu patří expertům a vládním politikům, nikoli opozici, která by si z tohoto procesu udělala své PR divadlo a strašila veřejnost (což se nakonec stejně stalo).

Ale budiž. Řekněme, že tajení rozpočtu a jednání za zavřenými dveřmi není příznakem autokratického režimu a že experti opravdu potřebovali na sestavování návrhu klid. Pak se nabízejí dvě otázky. Proč vláda zveřejnila návrh nejdůležitějšího zákona v roce o půlnoci ze soboty na neděli? A proč je plánovaný schodek tak vysoký?

Odpověď na druhou otázku je v zásadě kauzální k odpovědi na tu první. Sám Stanjura opakovaně uváděl, že by si přál deficit nižší, ideálně pod hranicí 200 miliard, ale že na tom není v koalici politická shoda. Když 22. srpna oznámil, že strop na schodek je 231 miliard, rovnou avizoval, že jako „politický realista“ nepočítá s tím, že by mohl být nižší. Nakonec se ho podařilo „stlačit“ o jednu miliardu.

A co slibovaná konsolidace?

Na jedné straně jednání stojí – aspoň podle toho, jak se prezentuje navenek – koalice Spolu, tedy ODS, lidovci a TOP 09. Ta uvádí, že by chtěla šetřit výrazně víc, ale že „někteří“ kolegové ze zbylých partnerských stran to nechápou. Na mysli tím měli především ministra školství Mikuláše Beka (STAN), který požadoval pro svůj resort desítky miliard navíc oproti letošnímu roku. Zvolil k tomu zvláštní strategii jakéhosi vyhrožování politickou silou Starostů (mají k dispozici 33 poslanců), kteří prý v případě, že by k navýšení nedošlo, budou schválení rozpočtu blokovat.

Důvodem měl být dosud nenaplněný slib z vládního programového prohlášení, že vláda dostane výdaje na školství na průměr zemí OECD. V médiích se objevila informace, že naopak ministerstvo financí navrhuje rozpočet pro školství snížit, tu ministr Stanjura označil za lživou a také tvrdil, že vlastně výdaje zemí OECD nejsou dobrý ukazatel a že podle jiných ukazatelů na tom ČR tak špatně není. Školství nakonec dostalo v návrhu o 18 miliard víc, podle MŠMT je to však stále málo.

Případ ministra Beka je pro projednávání symptomatický. Jednak proto, že zhruba dvacet miliard navíc chtěl ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), dostal „pouze“ asi třetinu. Stejně tak ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti), který hned v neděli avizoval, že strana návrh nepodpoří, pokud nedostane sedm miliard navíc na podporu bydlení. Druhou podobností je mlžení okolo vládních rozpočtových slibů.

Vláda ústy premiéra Fialy slíbila, že i díky takzvanému konsolidačnímu balíčku dokáže snižovat strukturální deficit o jedno procento HDP (tedy 70 miliard) ročně. Úspora v návrhu na příští rok je oproti letošku přitom jen 22 miliard. Fiala to prokazatelně řekl 30. března 2023 po jednání s generálním tajemníkem OECD Mathiasem Cormannem. Stanjura však ve vysílání TV Nova uvedl, že žádný slib o výši snižování schodku nepadl. „My jsme mluvili o výdajích, řekli jsme, že budeme snižovat výdaje například o jedno procento HDP,“ uvedl Stanjura s tím, že rostou výdaje na obranu, což ale vyplývá ze závazku NATO, ale také platy učitelů či důchody. To však vláda musela jednoznačně vědět už loni. Podle Stanjury je důležité, že schodek bude nižší než 3 % HDP, což splňuje maastrichtská kritéria.

Volební rok 2025

Takže bude stát s příjmy z WFT počítat ještě příští rok, navíc dojde opět ke skokovému zvýšení odvodů na zdravotní a sociální pojištění (kterým sám Stanjura říká prostě „daně“). Deficit rozpočtu se tedy nepodařilo stlačit navzdory vyšším příjmům; vládní sliby splněny nebyly.

Mít v krizovém roce deficit 230 miliard je bez obalu řečeno strašně moc. Stanjura argumentuje rekordními investicemi a s ohledem na to, že rok 2025 je rokem voleb do Poslanecké sněmovny, by bylo naivní si myslet, že pětikoalice bude nějak výrazně utahovat opasky. To se ukazuje i nyní, kdy jednotliví ministři zuby nehty hledali ve svých resortech volné prostředky, které by se mohly použít na zvýšení platů státních zaměstnanců už od září (tedy krátce před krajskými a senátními volbami). Vláda přitom opakovaně mluví o tom, jak je český stát nenasytný, a ministr Stanjura dokonce označil jeho zeštíhlení za svou letošní prioritu, zatím se však ukazuje spíše opak.

Pro současný návrh hovoří to, že Stanjura přebíral státní kasu zdecimovanou některými nesmyslnými plošnými opatřeními z období covidu. Do toho přišla válka na Ukrajině, energetická krize atd. Nicméně sebevědomě hovořícím předsedům pětikoalice zřejmě už došlo, že vrátit rozpočet na nějakou rozumnou úroveň nebude v současné době tak snadné, jak slibovali v roce 2021. Nelze než zmínit, že Fialova vláda naseká větší dluh než předchozí kabinety s Andrejem Babišem (buď jako s ministrem financí, nebo potom jako s premiérem). I proto jen na obsluhu státního dluhu půjde v příštím roce 100 miliard.

Zmíněná NRR sice poukazuje na to, že vláda navrženým schodkem, který musí do konce září dostat na stůl sněmovna, dodrží zákon o rozpočtové odpovědnosti. Navíc stejně jako další ekonomové oceňuje zmíněný loňský ozdravný balíček, jímž byl proces konsolidace veřejných financí aspoň zahájen. Zdá se však, že už nepokračuje.

Celou letošní šarádu okolo rozpočtu podtrhl ministr spravedlnosti a jakási šedá eminence ODS Pavel Blažek, když na síti X napsal, že mu „vždy trhá uši klišé, že státní rozpočet je ‚nejdůležitější zákon‘ roku“. „Není. Na rozdíl od jiných zákonů je tvořen na pouhý rok a de facto to žádný zákon není, byť se tak nazývá. Každý rok se schválí množství zákonů dotýkajících se životů lidí mnohem podstatněji. A s předem neomezenou časovou účinností,“ uvedl Blažek.

Nepochybně se nemýlí v tom, že jsou zákony, které na lidi dopadají více. Například jim zvyšují daně. Nebo stanoví věk odchodu do penze. Blažkovo vyjádření je opět jaksi příznačné. Pětikoalice zjevně už vyčerpala svůj potenciál. Shodu nenachází prakticky na ničem, na úsporách už vůbec ne a voleb v příštím roce se zjevně už nemůže dočkat. Snaží se jich dožít s co možná nejmenším počtem utržených ran, k čemuž slouží mimo jiné i PR divadlo, že rozpočet není tak důležitý a že „my jsme přece pořád lepší než Babiš“.

Pokud čeští voliči navzdory prognózám umožní Fialově vládě ještě jeden mandát, nabízí se řada relativně snadných opatření, včetně návrhů Národní ekonomické rady vlády (NERV). Jenže koalice se už nyní nedokáže shodnout ani na takových věcech, jako je spotřební daň na tiché víno či legalizace marihuany. A už vůbec neexistuje shoda na velkých věcech, jako je slučování obcí, sektorová daň na banky či výpověď bez udání důvodu.