Rostoucí počet německých firem experimentuje s čtyřdenním pracovním týdnem. Počátkem února se celkem 45 společností a stovky jejich zaměstnanců zúčastní pilotního šestiměsíčního programu, jehož cílem je zjistit, zda díky dnu volna navíc budou zaměstnanci spokojenější a hlavně produktivnější.

Zkušební projekt je podle agentury Bloomberg výsledkem snahy části německého průmyslu se adaptovat na dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Nadbytek práce povzbudil zaměstnance a odbory, které je zastupují, aby usilovali nejen o zvýšení mezd, ale i o další nové výhody.

„Buď mohu být aktivní a vystupovat jako moderní zaměstnavatel, a nebo můžu říkat, že holt všichni musíme víc pracovat, a potom už pro mě nebude pracovat nikdo,“ popisuje situaci Henning Röper, ředitel výrobce oken Eurolam, který se do experimentu se zkráceným pracovním týdnem také zapojil.

Firmy si kromě větší přitažlivosti pro potenciální zaměstnance od své účasti ve zkušebním programu slibují i větší produktivitu stávajících pracujících. Očekávají, že odpočatí zaměstnanci budou zdravější a odolnější vůči stresu. Zastánci čtyřdenního pracovního týdne také tvrdí, že by nový systém mohl podnítit dosavadní pracující na částečný úvazek, aby se do pracovního procesu zapojili naplno.

Proti nápadu se však v Německu vzedmula i vlna skeptických hlasů. Enzo Weber, makroekonom ze státního Institutu pro výzkum trhu práce a zaměstnanosti, například prohlásil, že nelze očekávat výrazné navýšení produktivity práce od pouhého omezení doby, kterou pracující ve svém zaměstnání stráví.

Ještě kritičtěji se k podobným pokusům vyjádřil sám spolkový ministr financí Christian Lindner. Podle něj by rozsáhlé osvojení zkráceného pracovního týdne mohlo ohrozit ekonomický růst a prosperitu země.

V jiných státech však obdobné experimenty skončily převážně úspěšně. Například firmy ve Spojených státech a v Kanadě, které na čtyřdenní pracovní týden přešly, se ke klasickému pětidennímu modelu v drtivé většině případů již nevrátily.