Možná poprvé si Češi uvědomují, jak důležité jsou volby do Evropského parlamentu. V nich se rozhoduje o klíčových a život ovlivňujících normách – zákonech, které v principu bezpodmínečně musejí přijmout členové Evropské unie a kterým se musíme podřídit.

Česká republika se stejně jako ostatní země Unie fakticky stala součástí federace. Evropská unie už dávno není jen spojením zemí, jež se shodly na čtyřech pilířích, tedy volném pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu. Do hry vstupuje ideologie a politika unifikace popírající kulturní a společenské identity jednotlivých států, které nahrazuje internacionálním socialismem prosazovaným regulacemi a dotacemi. Právě dotace nejsou ničím jiným než penězi z daní občanů Evropy a jsou hlavním mocenským nástrojem pro uplatňování politiky bruselské byrokracie. Neosocialistická politika přerozdělování, jak její reálnou podobu prožily po druhé světové válce země uvězněné v sovětském bloku, nevede ke světlým zítřkům.

Nadcházející volby ukážou, zda dosavadní směřování je také vůlí evropských občanů. Z voleb může vzejít změna. Ta by nebyla radikální, ale může přinést jiný pohled na fanatický plán Green Dealu, který vede ke snížení ekonomického výkonu evropských zemí a životní úrovně občanů, změnu přístupu k migraci, jejímž důsledkem je destrukce demokracie a ohrožení křesťansko-židovské kultury.

Čeští voliči se budou rozhodovat o 21 poslancích ze 720členného sboru europarlamentu. Jako celek mají Češi malý vliv, na úrovni 3 procent, navíc se jednotliví poslanci rozdělí do odlišných frakcí, mohlo by se říct parlamentních klubů. Na jejich síle záleží, a proto by volič měl sledovat, ke komu se jednotlivé české politické strany řadí.

Nejsilnější vládní formace SPOLU je koalicí stran s naprosto odlišným pohledem na fungování Evropské unie. Lídr kandidátky, eurorealista Alexandr Vondra z ODS, patří se svými straníky do zcela odlišné frakce než eurofederalista Luděk Niedermayer ze skomírající TOP 09. Koalice SPOLU je politickou perverzí, popřením jejího základního smyslu – spojovat pod jednu kandidátku strany s naprosto protichůdnými ideologickými programy. SPOLU spíš vyvolává ducha někdejší Národní fronty proti třídnímu nepříteli, kterým je hnutí ANO Andreje Babiše, podle aktuálních průzkumů veřejného mínění nejsilnější domácí politická formace.

Hnutí ANO však navzdory rétorice svého šéfa není součástí frakce usilující o změny politiky Bruselu.

Z tohoto pohledu jde v eurovolbách spíš o vnitropolitický souboj, ale dost vlažný. Petr Fiala i Andrej Babiš volební kampaň spíš vyklusávají, není vidět žádné osobní nasazení, nejsme svědky žádného referenda o současné vládě.

Volby do europarlamentu u nás dosud nepřilákaly k urnám víc než třicet procent voličů a chodí k nim lidé, kteří mají nejblíž k současné vládní koalici. Tentokrát může být účast vyšší. Pomůže spíš k prosazení neparlamentním stranám typu Stačilo! pod vedením komunistky Kateřiny Konečné nebo Přísaze s Motoristy s novým politickým objevem Filipem Turkem. Oni jsou nejviditelnější hráči volební kampaně a nepochybně získali pozornost i díky alternativním mediálním kanálům, které zasahují a oslovují stále větší část společenského spektra.

Nejzajímavější na výsledku voleb bude, jak dopadnou mimoparlamentní strany. Ty nejsilnější hrají při zdi, na jistotu, odevzdaně, jsou obětí politikaření, což je právě zmiňovaná politická perverze SPOLU a na druhé straně nominace Kláry Dostálové jako lídryně ANO. Nakonec půjde o ukázky politických alternativ.