Nedávný rozruch kolem odměň pro vedení Karlovy univerzity ukázal i na to, že mezi fakultami stále bují dlouhodobé rozpory kolem platů jednotlivých zaměstnanců. Podle rektorky UK Mileny Králíčkové ale není pravda, že by se za jejího funkčního období nic nezměnilo. Ve vysokém školství podle ní i nadále zůstává deficit několika miliard. To jsou tedy i důležitá témata do dalších let, říká v rozhovoru s deníkem Echo24 Milena Králíčková.

Blíží se volby na rektorskou funkci, což provází už teď poněkud bouřlivé události. Odchody zaměstnanců, hlasování v akademickém senátu o vaší kandidatuře, kauza odměn. Platí, že budete chtít svou funkci obhajovat?

Ráda bych řekla, že cítím ohromnou podporu rozsáhlé části akademické obce. Vnímám, že mnoho kolegů a kolegyň z různých fakult mě k tomu pokračování vyzývá, takže já jsem na to připravena.

S jakými prioritami budete do dalšího období kandidovat?

Velké téma pro naši univerzitu do dalších let je odměňování akademických i neakademických pracovníků. Velmi vítám, že se o tom na různých fakultách naší univerzity hovoří, a že už je to téma branné v celé komplexnosti. Mzdy pracovníků na fakultách stanovuje jejich vedení, ale samozřejmě to, jak vypadá odměňování uvnitř každé fakulty, ovlivňuje jak fakultní svět, tak rozdělování prostředků na úrovni univerzity, ale také to, jak na úrovni univerzity pomáháme fakultám získávat i další externí zdroje.

Existuje velmi dobrá analýza od autorů z GovLab a od pana profesora Jakuba Fišera, která se věnuje tomu, co jsou ty faktory, které někdy vedou k velkým rozdílům, například i uvnitř Univerzity Karlovy. Je jich celá řada, zdaleka ne hlavně tzv. koeficient ekonomické náročnosti, ale i další aspekty, jako je schopnost fakulty mít nastavenu vzdělávací činnost, tak aby byla ekonomicky udržitelná, schopnost získávat externí prostředky, ať už jde o příjmy z poplatků od zahraničních studentů či z grantů a projektů, nebo celoživotního vzdělávání a tak dále.

O potřebě řešit rozdíly v odměňování na jednotlivých fakultách se mluví dlouho, i nedávný rozruch kolem výše odměn poukázal na to, že nespokojenost na fakultách trvá. Proč se tedy zdá, že se za poslední roky nic nezměnilo?

Nemyslím si, že se nic nezměnilo. Na úrovni univerzity každý rok projednáváme dokument, který upravuje rozdělování prostředků mezi fakulty. Promítáme tam motivačním způsobem některé dílčí věci. Druhá věc je, že co se musí měnit na úrovni jednotlivých fakult, se také už na řadě z nich mění. Neříkám na všech, ale na řadě z nich vidíme konkrétní kroky, ať už je to v poslední době třeba i Filozofická fakulta, kde se celá řada věcí efektivizuje, spojují se pracoviště, máme jiné fakulty, kde se spojují studijní programy. Byť máte pravdu, že problém s odměňováním není vyřešen, tak není pravda, že by se za těch uplynulých několik let nic neposunulo.

To, co je pro mě podstatné, je nastavit uvnitř univerzity pravidla tak motivačně, aby fakulty i ti jednotliví akademici a akademičky věděli, že jsou nástroje, které jim v odměňování budou nápomocné, a na této cestě si myslím, že jsme.

Velkým tématem je dosud požadavek na více peněz do vysokého školství, apel zástupců vysokých škol na navýšení rozpočtu byl splněn sotva z poloviny.

Jak Česká konference rektorů, tak Rada vysokých škol vyčíslila společně před několika měsíci, že podfinancování vzdělávací činnosti uvnitř vysokých škole je mínus deset miliard. Navýšení v roce 2025 bylo fakticky o tři až čtyři miliardy, tedy podfinancování nadále trvá. Je to důležité pro celou společnost. Když budeme mít vzdělanou mladou populaci, budeme schopnější měnit naší ekonomiku na tu s vyšší přidanou hodnotou. Budeme tu mít startupové firmy na IT, umělou inteligenci, mít populaci, která bude schopná podporovat ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Díky tomu se bude lépe v Česku žít každému.

Pevně věřím tomu, že propojení vysokoškolského vzdělávání s tím, jak se daří ekonomice, se nám bude dařit čím dál tím více prosazovat. Jako vysoké školy jsme v aktivní komunikaci se Svazem průmyslu a dopravy, Hospodářskou komorou, vidíme, že se dokážeme postupně přibližovat. Svět akademiků a aplikační sféry někde ještě zcela není v propojení, ale zlepšuje se to, například i v tom, že se nyní snažíme vytvářet mikrocertifikáty – menší vzdělávací úseky, které by měl studenta či i člověka po studiu naučit praktickou dovednost, která mu pomůže na současném trhu práce.

Řeší se to kvůli kondici rozpočtu i v řadě jiných otázek, zmiňovala jste snahu o zefektivnění jednotlivých fakult, není to také cesta, jak jít množství finančních prostředků naproti? Je třeba skutečně těch deset miliard?

Máte pravdu v tom, že musíme systém efektivizovat. Ale nemyslím, že by stačilo méně než bylo vyčísleno. Šlo skutečně o výpočty z reálných dat. Efektivizace systému je velmi podstatná věc, uvnitř naší univerzity se snažíme velmi věnovat například studijní úspěšnosti, aby když už vám do systému přijdou studující, aby úspěšně dostudovali. V rámci ČR ji sledujeme trochu nešťastně v tom, že pro nás je neúspěšný každý, kdo začne jeden studijní program a skončí ho. Novela zákona o vysokých školách, která nám umožňuje přestupy z jednoho do jiného studijního programu uvnitř instituce, snad povede k tomu, že i studující, který kupříkladu nastoupí do studijního programu na MatFyzu a zjistí, že je pro něj problematika příliš komplikovaná, si možná najde jiný studijní program či oblast, kde využije to, co se naučil na MatFyzu, ale dokončí to na jiném studijním programu. Věřím tomu, že i tohle je součástí efektivizace.

Existují nějaké odhady, kolik lze efektivizací ušetřit?

Je třeba si uvědomit, že Univerzita Karlova se svou velikostí, sedmnácti fakultami, které jsou fakticky sedmnácti různými světy, má i potřebné efektivizační kroky všude poněkud jiné a potřebujete k nim třeba někdy i jiný recept. Jsou to různé typy opatření, díky té různorodosti je tedy nemáme kvantifikované.

Jak hodnotíte za uplynulé roky postoj vlády směrem k vysokému školství, v čem vidíte pozitiva či negativa?

Uvědomuji si, že jsme prožívali roky, které nebyly hospodářsky příznivé. Bývala bych si přála vyšší navýšení prostředků, ale bohužel jsme žili v nějaké ekonomické realitě. To je spíš to negativní, ale s pochopením nepříznivé situace. Naopak schválená novela zákona o vysokých školách, byť má některé své mouchy, tak například i umožněním zmíněných přestupů přinesla některé pro školy pozitivní věci. Stejně tak zákon o vědě, který je v Poslanecké sněmovně a například se věnuje oblasti transferu, je krokem správným směrem a obecně – už jsme to zmínili – vše, co do budoucna podpoří spolupráci akademického světa a aplikační sféry, je určitě dobře pro celou českou společnost.

V poslední době se opět řeší spory na Katolické teologické fakultě. Naposledy jsme se před rokem a půl bavili o propuštění pana Petráčka, nyní po necelém roce akademický senát fakulty odvolává děkana, opět se dohady točí kolem tlaku na šetření a od kritiků zaznívají obavy, že jde o kroky směrem k omezení vlivu církve. Byl by to za vás správný směr?

Když se vyjednávala vatikánská smlouva, názor Univerzity Karlovy zazníval ve smyslu, že jsme ze zákona veřejná vysoká škola. Chápu, že máme teologické fakulty a ty jsou napojeny na církve, kterým se věnují, kterým vzdělávají teology a tak dále. Ale jsme veřejná vysoká škola, která se musí řídit zákonem o vysokých školách, a to včetně autonomie a samosprávy dané konkrétní fakulty.

Vidíte to tedy spíše tak, že by tam vliv církve neměl být?

Otázka je, co to znamená. Jsem si vědoma toho, že na katolické teologické fakultě, kde se budou vzdělávat katoličtí kněží, musí být spolupráce s katolickou církví. Tomu naprosto rozumím. Jen nesmíme zapomínat, že v řízení té instituce se musíme řídit zákonem o vysokých školách, který autonomii té fakultě, univerzitě dává. Ve statutu KTF je, že zvolení děkana podléhá schválení ve Vatikánu. To naprosto respektuji, sama fakulta si to do statutu dala a tento předpis schválila, ale jinak se řídíme zákonem o vysokých školách.

Mluvili jsme o efektivizaci, ze strany kritiků zní obavy i do té míry, že se připravuje půda pro sloučení teologických fakult. Je něco takového v plánu?

V této věci se chci vyjádřit zcela jasně, žádné spojování či sloučení teologických fakult se určitě nechystá. V minulosti jsme jednali s tajemníky a děkany o tom, že bychom jim rádi některé služby, které mají – právní, veřejné zakázky – pomáhali řešit tak, aby to bylo efektivní. Aby si každá malá fakulta nemusela některé věci obsluhovat sama a byl jí větším místem pomoci rektorát, to se snažíme dělat i v projektové podpoře a v dalších oblastech. Pokud se nám podaří nastavit nějaký režim tak, abychom některé centrální obslužné služby dokázali dělat efektivněji, tak to je správná cesta.