Nakonec to nebude tak složité. Budou to sice pro některé hodně angažované voliče trochu nervy, ale s největší pravděpodobností se naplní i další předpoklady, které dlouhodobě vycházejí z průzkumů. Obecně politické průzkumy nemají dobrou pověst, ale zvláště ty neveřejné jsou poměrně přesné. V případě třetí přímé volby směřuje k vítězství a prezidentem se stane Petr Pavel.

Samozřejmě se může objevit černá labuť. Mohou to příznivci generála přehnat se svou frenetickou podporou, stejně tak média, která většinově preferují jednoho kandidáta a zároveň vyjadřují jednoznačný odpor k Andreji Babišovi. Na druhé straně tento odrazující efekt může vyvážit Andrej Babiš svým agresivním způsobem vedení kampaně. Ne nadarmo mu Miloš Zeman radí, aby tolik neútočil, více se usmíval a byl milý. Lze si takového Andreje Babiše vůbec představit? Je to v rozporu s jeho osobním založením. Vyžaduje to bájnou představivost – vidět Andreje Babiše v této emoční poloze, zvlášť když je nyní jako dravá šelma uzavřená v kleci, do které si leckdo rád píchne klackem. Zároveň tým Petra Pavla, když efektivně vyrušil konkurenci z prvního kola, nedělá velké chyby.

Dlouhodobou střídmost a obezřetnost kandidáta Petra Pavla nejlépe dokumentuje, že v jeho štábu v den vyhlašování výsledků prvního kola voleb byl jen kandidát s manželkou a oficiální volební tým. Žádní donoři, vlivní lidé v pozadí nebo juchající kulturní fronta. Navíc manévrovací možnosti týmu Andreje Babiše změnit stav na bojišti snižuje rekordní volební účast v prvním kole, která ukazuje, že nemá kde brát. Andrej Babiš má vlastně jedinou možnost: odradit labilní voliče Petra Pavla.

Nezamlčitelnou skutečností zůstává, že po třiceti třech letech od pádu komunistického režimu stojí ve finále přímé volby dva jeho kariérní mladí kádři, kdy jeden si zadal s tajnou policií, druhý s vojenskou rozvědkou, ale i tento handicap se daří týmu Petra Pavla rozptýlit věrnou službou novému demokratickému systému, což je nepochybně pravda, zatímco Andrej Babiš byl součástí divokého kapitalismu 90. let, spojený s privatizací, drsnými metodami, obchodem se státem a následným dotačním byznysem.

Profesní kariéry obou po listopadu 1989 jsou v tomto ohledu nesrovnatelné, zcela zřetelně jin a jang. Andrej Babiš nevstupoval do politiky proto, aby kultivoval společenské poměry, ale aby ochránil své ekonomické zájmy. Nechtěl už platit stále rostoucí výpalné lobbistům a šedým eminencím. Když říká, že sám politiku dělat nechtěl, skutečně tolik nepřehání. Vzpomeňme na jeho tehdejší první veřejná vystoupení v Otázkách Václava Moravce v České televizi, hledal lídry, kteří by to dělali za něj i pro něj. Oslovoval Vladimíra Dlouhého a jiné. Nenašel, a tak do toho vstoupil sám se svým obrovským kapitálem. Nejprve ale v červnu 2013 na Úřad vlády vtrhl s policejním komandem plukovník Šlachta s návladním Ištvanem, po zásahu padla vláda ODS Petra Nečase. Několik dní poté Andrej Babiš oznámil nákup nejvlivnějšího mediálního domu Mafra s MF DNES, iDNES a Lidovými novinami a paralyzoval potenciální mediální odpor. Tehdy měl Andrej Babiš se svým hnutím tříprocentní podporu, ale v mimořádných volbách v říjnu získal pravicové voliče ODS, dohodl se na koalici s Bohuslavem Sobotkou a stal se ministrem financí. Další řádné volby vyhrál a dnes loví na druhé straně společenského spektra. Nemá žádný jasný politický program, je mu jedno, jestli získá podporu zprava, nebo zleva, proto říká, že má catch-all party. V politice nepochybně uspěl. Vedle ochrany svých ekonomických zájmů určitě usiluje i o společenské uznání. Je typický selfmademan, ale na sestupné vlně. Vítězství v parlamentních volbách neobhájil. Prohrál s konceptem Spolu Petra Fialy o 0,67 %, podobně těsně o 0,41 % prohrál v prvním kole s Petrem Pavlem. A tyto dvě těsné porážky jsou pro něj psychologicky velmi nevýhodné.

Na druhé straně Petr Pavel skutečně žádnou politickou zkušenost nemá. Opírá se o svůj volební štáb, tým poradců a také struktury v pozadí, které tolik vidět nejsou. Svoji image buduje na výstavní vojenské kariéře. Pro kandidaturu byl vybrán a je dohledatelné, že byl pro tuto roli několik let systematicky připravován. Stojí za ním v nemalé míře stejní lidé a stejné peníze jako za Jiřím Drahošem, neúspěšným protikandidátem Miloše Zemana v prezidentské volbě před pěti lety. Poučení z chyb v minulosti je na této nové operaci vidět. Konečně i Petr Pavel působí mnohem sympatičtěji, uvolněněji, lidštěji než suchý akademik Drahoš. Deficity veřejného vystupování a absence společenského rozhledu jsou umně potlačovány, a proto na všechny důležité politické nebo společenské otázky, kromě oblasti armády, slyšíme, že o jakémkoli rozhodnutí v prezidentském úřadu se poradí s odborníky. Nezpochybnitelnou předností je, že vypadá dobře, reprezentativně, nevystupuje arogantně a z povahy profese vojáka mluví úsporně, nechá se navést, v čemž se samozřejmě skrývají i rizika plynoucí řekněme ze spojeneckých závazků. Ve druhém kole tak proti sobě stojí neřiditelný selfmademan s kontroverzní minulostí a důstojně vystupující muž s pestrým pozadím poradců a donorů.

V těchto dnech by skutečně vyhrál Petr Pavel. Není nejmenší důvod nevěřit datům, která dlouhodobě ukazují nepřijatelnost Andreje Babiše; ta je například mnohem vyšší, než byla před pěti lety u Miloše Zemana. Andrej Babiš teď musí hrát vabank s cílem odradit stávající a potenciální voliče Petra Pavla.

Všechny dosavadní průzkumy před prvním kolem navíc potvrdily trendy, stabilní podporu obou mužů a klesající přízeň Danuše Nerudové. Překvapila jen výsledná čísla – oba získali přes 30 procent a Danuše Nerudová klesla až pod 14 procent.

V prvním kole, ve kterém faktor Andreje Babiše absentoval, se ukázala efektivita práce týmu Petra Pavla. Tématem nebyly žádné hodnotové nebo politické otázky, ale slabá místa soupeřů Andreje Babiše pro druhé kolo.

Jak mladý, entuziastický tým Danuše Nerudové ji pozitivní kampaní dovedl v jeden okamžik až do čela v preferencích na přelomu listopadu a prosince, tak se náhle projevila absence seniority, krizové komunikace a nedostatečná vazba na pražské vlivové struktury. Média se v okamžiku jejího průběžného vedení začala opět zabývat tématem netransparentního doktorandského studia na Mendelově univerzitě v době, kdy ji řídila. Klíčovou roli sehrála neveřejná, neoponovaná zpráva akreditační komise o dění na univerzitě, kterou zveřejnil Deník N. Ten má mimochodem zakladatele, z nichž je mnoho sponzorů kampaně Petra Pavla, a sám prezidentský kandidát byl na počátku v redakční radě Deníku N. Toto médium pochopitelně dříve přineslo i několik zpráv o problematické komunistické minulosti Petra Pavla, ale text s titulkem „Univerzita pod rektorkou Nerudovou porušovala zákon…“, jehož citace se pak objevila i ve většině médií, stál na začátku jejího propadu. Danuše Nerudová a její tým selhaly, neuměly na kauzu reagovat. Jako kandidátka, která bodovala s transparentností, jí najednou nebyla schopna.

Takové chyby tým Petra Pavla neudělal, a také proto se Petr Pavel stal vítězem prvního kola. Pokud nadále zůstane stejně chladný, nekompromisní, vyhraje i kolo druhé. Andrej Babiš totiž tahá za kratší konec.