Objeví-li se jednou za čas filmový brak, který nemá větší ambice než zdařile odvyprávět žánrový příběh, ale nad kterým přitom lze seriózně uvažovat, byla by škoda nechat takovou příležitost ležet ladem.

Včelař (The Beekeeper) je vyprávění o osamoceném muži, jenž se po tragickém iniciačním zážitku vydává na cestu nekompromisní pomsty a nechává za sebou hromady mrtvých a ruiny zdevastovaných nemovitostí – přičemž lidi, stavby, vozidla likviduje vynalézavě a nápaditě pomocí čehokoli, co mu přijde pod ruku. Podstatné také je, že se nemstí pouze za útrapy někoho blízkého, nýbrž zároveň devastuje odporný zločinecký systém, který léta bobtnal, až neudržitelně začal zasahovat do života mnoha nevinných. Hrdina, trénovaný zabiják, byl přitom již na odpočinku a netoužil po ničem jiném než klidně dožít, avšak osud mu rázně vysvětlí, že své výjimečné schopnosti nedostal do vínku proto, aby je nechal zakrnět, protože – jako v tomto případě – se stará o včelstva a vyrábí med pro hodné sousedy.

Není to nový typ hrdiny, v posledních letech byl v podstatě totožný vidět v sériích 96 hodin a John Wick. Mezi nimi však je rozdíl: zatímco tvůrci Johna Wicka našli způsob, jak rozvíjet a obohacovat svůj fikční svět, a pokračují v sérii s cílem zkoumat, nakolik lze skloubit akční film a balet, tvůrci 96 hodin potenciál svého vyprávění vyčerpali úvodním filmem, jejž v pokračováních pouze variovali. V čem je přínos Včelařův? Jeho tvůrci (v čele s producentem a hlavní hvězdou, hercem Jasonem Stathamem) vystavěli příběh jako antické drama a jako generační disputaci.

Stathamův Adam Clay je bývalý příslušník tajných agentů zvaných včelaři, kteří nespadají pod tajné služby, ale pracují nezávisle tam, kde se dění vymkne jakékoli kontrole. Když se Clayova sousedka – jediná bytost, jež se k němu kdy chovala hezky – zastřelí, jelikož byla hackery okradena o své úspory včetně milionů, které spravovala jako vedoucí nadace pro chudé děti, přivede mstitele pátrání po původci krádeže až do Bílého domu: viníkem je mladý syn prezidentky Spojených států. To je první zajímavé na Včelařovi – dělí figury takřka bez výjimky podle generačního klíče: mladí jsou zlí, nemají skrupule, myslí pouze na snadný zisk, na pohodlný život, a tak suverénně okrádají generaci svých prarodičů o její statky a úspory. Staří jsou naopak pracovití, dobrotiví, naivní, zranitelní. A střední generace, to je ta Clayova, má toto neudržitelné napětí vyvažovat, tedy starcům projevovat úctu a mládež jaksepatří usměrnit (třeba ji zabít, když si to výchova žádá).

Nelze se obejít bez vyzrazení pointy, a tak kdo se chce na film podívat, nechť přeskočí k poslednímu odstavci: Ke střední generaci náleží také prezidentka USA, proto se i ona zachová mravně. Když se doví, že svou kampaň vedla za nakradené peníze, je odhodlána se přiznat a nést následky hanby za synův zločin. Potomek jejímu rozhodnutí nerozumí, cítí se zrazen: vždyť se jen snažil zavděčit matce, chtěl jí být milován jako schopné a pozorné dítě. V závěru se také osvětlí, proč se tajní zabijáci jmenují včelaři a proč se dialogy hemží poznámkami o úlech, královně, rojích (včetně rozkošné slovní hříčky: to bee, or not to bee): ačkoli to vypadá, že Clay zastřelí prezidentku, aby se pomstil za smrt sousedky, zastřelí jejího syna, aby před nehodným trubcem ochránil královnu i celý úl. Aby ochránil Spojené státy včetně jejich nejvyššího ústavního symbolu – prezident totiž nemůže být zlý člověk. Obzvlášť je-li to žena a obzvlášť před volbami hrozícími návratem Donalda Trumpa. Matka tedy ve státním zájmu zrazuje syna, ale truchlí pro jeho smrt a je jí otřesena.

Je to výtečný škvár a je dobře, že neskončil na streamech, ale šel v Americe do kin. U nás ne. Producenti asi mají spočítáno, že Jason Statham není tahoun, takže se film stojící na něm u nás v kinech nevyplatí, ale je to škoda. Včelař totiž strčí do kapsy kdekteré navoněné trápení, jež do nabídky biografů projde.

The Beekeeper. Režie: David Ayer, scénář: Kurt Wimmer, kamera: Gabriel Beristain, hudba: Jared Michael Fry, hrají: Jason Statham, Josh Hutcherson, Jeremy Irons, Emmy Raver-Lampman, Bobby Naderi a další. 105 minut.