Na zpravodajském webu Novinky, kde se jinak rychle střídají titulky, čtenáře několik dní vítal titulek slibující vyvrátit konspirační teorii jménem Deep state, jež je prý oblíbená mezi Trumpovými voliči. Je to dobrá ukázka, jak žurnalistika bojující proti dezinformacím ve skutečnosti čtenáře ochuzuje. Snaží se natlačit realitu do binárních kategorií pravda–výmysl, jenže realita často nemá potřebné vlastnosti.

Předně, „deep state“ není pojem, který by před pár lety vymyslel Donald Trump. Používá se dlouho a popisuje něco, co nepochybně existuje. Kdo si v posledních desetiletích četl třeba něco o turecké politice, nemohl na něj nenarazit. Určitá forma deep state, tedy stálá vrstva nevolených vlivných činitelů, jež pojí sdílená kultura, zásady a přesvědčení o tom, že jsou strážci národních zájmů, a taky osobní známosti, existuje do jisté míry v každé společnosti, naši nevyjímaje. Těžko to může být jinak, a dokonce je to možná dobře.

Za americkou potřebou odfactcheckovat ten výraz k nebytí se může skrývat něco jiného než to, že je to dezinformace. Ten pojem dělá z Ameriky zemi třetího světa. Historicky se používal jen pro něj. To tam plukovníci organizovali puče, když se jim nelíbily výsledky voleb. Na Západě vždy jen úředníci vykonávali příkazy volených politiků a všichni se přitom pohybovali v mezích vytyčených zákonem jako vlaky po kolejích. Jenže dnes Západ občas vypadá jako třetí svět.

Konkrétně k té americké konspirační teorii: V únoru 2021 vyšel v časopise Time článek zkušené reportérky Molly Ballové s titulkem Tajné dějiny stínové kampaně, která zachránila volby v roce 2020. „Zní to jako paranoidní sen – dobře financované spiknutí mocných lidí z různých odvětví a ideologií, kteří v zákulisí spolupracují, aby ovlivnili vnímání, změnili pravidla a zákony, řídili mediální pokrytí a kontrolovali tok informací,“ charakterizuje své vyprávění sama autorka. „Nefalšovali volby, ale obrnili je,“ dodává ihned. Čtenář nemusí být paranoidní, aby právě o tom pochyboval. Autorka popisuje, jak fungovala síť levicových činitelů, stratégů, aktivistů a lidí ze sociálních sítí spolu s pár symbolickými „Never Trump“ republikány, kteří prý neformálně, ale systematicky pracovali na tom, aby volby proběhly v pořádku. Nesnažili se prý zabránit Trumpovu vítězství, ale volební kalamitě.

Opravdu je tak nepochopitelné, že leckterý čtenář usoudí, že lidé, kteří šest dní v týdnu prohlašovali, že Trumpa je potřeba zastavit za každou cenu, se asi sotva sedmý den scházeli a plánovali, jak zajistit férové volby, padni komu padni? Možná si to nezaslouží označení deep state. Protože deep state, který nedokáže odolat pokušení vychloubat se, příliš hluboký není.

Mezi volebními reformami, jež autorka přičítá této síti k dobru, je rozšíření volebních pravidel ve prospěch korespondenčního hlasování a hlasování předem. Fungování těchto reforem blíž nasvítila zpráva ze západního pobřeží, kde ve dvou městech ve státech Washington a Oregon ve dvou volebních urnách vybuchla zápalná zařízení a způsobila požár, jenž v jednom případě zničil několik set hlasovacích lístků. Na zápalných zařízeních bylo napsáno „Free Gaza“, nicméně podle úřadů je prý o motivech pachatelů předčasné spekulovat.

Evropský čtenář zírá ani ne tak na to, že propalestinští aktivisté sahají k násilí – na to už si zvykl –, ale na to, že volební urny stojí týdny na ulici jako u nás recyklační kontejnery a tak jako ony jsou i chráněny. Ale teď prý už budou nepřetržitě hlídány.

Určitě taky někde vyšel nějaký factcheck konspirační teorie, že v amerických volbách hlasují lidé, kteří nejsou občany. V Ann Arbor ve státě Michigan se ovšem právě to stalo. Čínský student se zaregistroval pomocí své studentské průkazky, podepsal prohlášení, že je americký občan, a odhlasoval. Místní prokurátor to charakterizoval jako „extrémně izolovanou a vzácnou událost“. Což ale nemůže vědět, protože na tento případ se přišlo jen proto, že ten student se sám od sebe přiznal. Jak by vypadalo zpravodajství o takovýchto volbách, kdyby probíhaly někde ve třetím světě?