Vydělali jste si a pobírali jste dotace, teď snižte lidem ceny potravin, vzkázal premiér Petr Fiala (ODS) velkým hráčům na poli výroby potravin a jeho slova vyvolala pobouření. Má předseda vlády vyvíjet tlak na potravináře, aby zlevnili lidem jídlo, nebo mu to nepřísluší? Navíc za situace, kdy i jeho kabinet dotační toky směrem k velkým podnikům podporoval.

„Osobně se domnívám, že apel pana premiéra ve skutečnosti nemířil přímo na potravináře, ale spíše směrem k veřejnosti. Jednalo se tedy o upozornění na skutečnost, že firmy v tomto sektoru evidentně žádnou krizí neprošly, naopak, zažívají časy nebývalé hojnosti. Toto konstatování z úst pana premiéra tak může část kritiky za propad kupní síly obyvatel přesměrovat od vlády k firmám. Nepředpokládám totiž, že by návrh pana premiéra, aby firmy oželely své zisky ve prospěch spoluobčanů, jakákoliv z nich vyslyšela. Ani si nemyslím, že by tomu sám premiér věřil. Firmy nastavují ceny tak, aby maximalizovaly své zisky, nikoliv společenský blahobyt. Dokud jim to tedy trh dovolí, budou držet ceny tak vysoko, jak je to jen možné,“ řekl k tomu redakci Echo24 hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

Hradil upozorňuje, že vláda nemůže a ani by neměla ceny či zisky firem určovat, má se však snažit o zajištění fungování konkurence na trhu.

„V tomto ohledu naše vlády po dlouhé roky selhávaly a dovolily v potravinářství vyrůst oligopolním strukturám, kdy trh ovládá několik málo velkých hráčů. Ti pak mají dostatečnou sílu na to, aby šroubovali ceny nahoru, aniž by jim hrozil významnější odliv zákazníků. Hořkou třešničkou na dortu pak jsou vládní dotace, včetně stropů na ceny energií. Tyto měly být od začátku koncipovány jako půjčky, nikoliv dary. Vláda, potažmo daňoví poplatníci, nenesou zodpovědnost za ziskovost soukromých firem a je skutečně zvrhlé, že se jim složili na desítky miliard nevratné podpory, aby následně sledovali jejich rekordní ziskovost,“ domnívá se Hradil.

Jiní ekonomové si myslí, že tlak je morálně ospravedlnitelný. „Základním mechanismem hledání té správné, rovnovážné ceny, je v tržní ekonomice souboj nabídky a poptávky. Z tohoto učebnicového pohledu je jakýkoli tlak ze strany vlády přebytečný a nežádoucí. Máme ale za sebou zcela výjimečný cenový šok, v jehož stínu může to tržní hledání nových správných cen trvat nezvykle dlouho a může jednu z obou stran trhu na jistou dobu velmi výrazně zvýhodnit. Za těchto výjimečných okolností mám pocit, že jistý morální nátlak veřejných autorit, zejména je-li opřen o relevantní data, smysl dávat může. Se stanovováním jakýchkoliv maximálních marží, míry zisku nebo cen bych ale byl hodně opatrný,“ řekl deníku Echo24 ekonom Michal Skořepa.

V souvislosti s drahými potravinami se nabízí také téma nedostatečné konkurence na českém trhu. Na nedostatečnou konkurenci v oblastech základních potravin upozornil nedávno i antimonopolní úřad, který ale zároveň tvrdí, že oligopolní podstata trhu, která existuje u pěti základních sledovaných potravin, tedy u mléka, vajec, másla, mouky, kuřecího masa, nemá vliv na cenotvorbu.

„Antimonopolní úřad konstatoval, že nenalezl důkazy o nezákonném jednání, tedy například o existenci kartelu. To je sice potěšující informace, ovšem nelze to vnímat jako konstatování, že trh je v pořádku. Naopak, samotným zjištěním, že se jedná o oligopolní strukturu, úřad de facto říká, že zde konkurence silná není, což nutně zhoršuje pozici spotřebitele. Podobně i zjištění, že se firmám v tomto sektoru podařilo udržet si předchozí marže – a v některých případech je ještě navýšit – v podstatě znamená, že žádnou „krizí“ zasaženy nebyly, což je samo o sobě zarážející. Při tak dramatickém propadu kupní síly, jakého jsme byli svědky, by v normálně fungujícím trhu část bolesti nesly na svých bedrech právě i firmy. To se ovšem nestalo. Nedostatečná míra konkurence způsobila, že veškerý růst nákladů odnesl výhradně spotřebitel,“ uvedl Hradil.

Vysokou inflaci a zvýšené náklady tedy velké firmy obratně převáděly na spotřebitele vysokými maržemi, které dalece překonaly zvýšené náklady kvůli energetické krizi, a jejich zisk rostl.

„V obecné rovině lze konstatovat, že inflační vlnu evropské firmy skutečně dokázaly prakticky kompletně přenést na zákazníky prostřednictvím vyšších konečných cen a v mnoha případech byly schopny i navýšit své marže nad rámec růstu nákladů. Podle odhadu Mezinárodního měnové fondu lze přibližně polovinu evropské inflace přičíst růstu ziskových marží velkých firem, které využily převis post-pandemické poptávky nad omezenou nabídkou k navyšování vlastní ziskovosti. Lze spekulovat, že u nás pak byl tento fenomén ještě o něco silnější, jelikož se jedná o trh s omezenou mírou konkurence a inflační vlna Česko zasáhla nadprůměrnou silou,“ říká Hradil. Více o vysokých maržích firem jsme psali zde,

Největší tuzemské potravinářské podniky pobíraly v uplynulých letech vysoké částky na národních dotacích. V rámci dotačních škrtů má nyní zaniknout jeden z nejštědřejších programů, ze kterého desítky milionů čerpaly například i podniky z Agrofertu nebo mlékárna Madeta. Podrobněji si o jednotlivých příjemcích dotací můžete přečíst zde.

Co se týče firem z holdingu Agrofert, který premiér Fiala přímo vyzval ke snížení cen, v roce 2021 čerpal dotaci ve výši zhruba 25 milionů korun mimo jiné podnik Vodňanská drůbež, podobnou částku dostala mlékárenská firma Olma nebo Mlékárna Hlinsko. V loňském roce Vodňanská drůbež čerpala z programu přes 20 milionů korun, Olma téměř 22 milionů. Ta také obdržela více než 27 milionů z programu podpora na účast producentů a zpracovatelů mléka. Například pekárna Penam v loňském roce z programu na podporu zpracování zemědělských produktů dostala šest a půl milionu korun, v roce 2021 to bylo téměř 10 milionů korun.