Tomu, kdo sledoval americké předvolební dění, nemohl uniknout osud Peanut. Tak se jmenovala ochočená veverka, jejíž skon zarmoutil a rozlítil davy. Davy ji znaly proto, že její chovatel byl internetový influencer. A rozlícené byly proto, že orgány státu New York veverku usmrtily, přestože nikomu neškodila a vedlo se jí dobře – jen proto, aby dostály zákonu, který chov veverek zakazuje. Čtyři dny před volbami tu byl případ, který dával za pravdu přesvědčení, že státní úředníci, jednající údajně pro naše dobro, ve skutečnosti jen škodí. Přesvědčení, jež v Americe zastává mnoho lidí a zpravidla volí republikány.

Den po volbách, krátce předtím, než Kamala Harrisová vešla na pódium na washingtonské Howard University, aby promluvila k příznivcům po své volební porážce, se stalo něco, čemu by snad nikdo neuvěřil, kdyby to nezaznamenaly kamery. Přes pódium přeběhla veverka.

„Mám teorii, že když Tom Wolfe zemřel, pověřil ho Bůh vedením scenáristického týmu a zatím jsem neviděl nic, co by ji vyvracelo,“ okomentoval to na Twitteru čtenářům patrně známý technologický podnikatel a příležitostný spisovatel Antonio García Martínez.

Tom Wolfe, spisovatel, jehož román Ohňostroj marnosti vyšel i u nás, zemřel v roce 2018. Začínal jako reportér, a i když psal fikci, bylo pro něj nejdůležitější, aby byla sociálně realistická. Chtěl být Dickensem a Balzacem své doby, zobrazit nejen dobové materiální detaily, ale i souboj o společenský status, uvažování různých společenských vrstev, sociální neurózy hýbající společností. Rád zachycoval i konstruoval situace, v nichž se to všechno zračí, takže tu předvolební a povolební veverku by si vychutnal.

Občas někdo poznamená, že se teď v něčem opakují sedmdesátá léta, kdy Amerika taky zažila napětí mezi rasovými menšinami, proměnu elit a společenských koalic. Tady Wolfe může být průvodcem. Jeho slavná beletrizovaná reportáž Radical Chic o party, kterou uspořádal v roce 1970 slavný dirigent Leonard Bernstein ve svém newyorském bytě pro černošské radikály ze strany Černých panterů, může posloužit jako jakási matrice, k níž se můžeme co chvíli vracet. Kulturní smetánka kořící se radikálům z Black Lives Matter a kupující si čisté svědomí a bezpečí za finanční příspěvky – zárodek byl už tam, přimíchejte špičky korporátu a k černochům ještě imigranty a další „marginalizované“ skupiny... a máte to.

Postava reverenda Bacona z Ohňostroje marnosti byla inspirovaná newyorským „vůdcem občanské společnosti“ Alem Sharptonem. Tento odporný demagog v osmdesátých a devadesátých letech rozdmýchával v černošských čtvrtích nenávistnou kampaň proti židovským a korejským obchodům, jež vedla ke krvavým násilnostem. Rozpoutal mediální cirkus kolem černošské dívky, jež si vymyslela, že ji znásilnili čtyři běloši. Odškodné, k němuž byl odsouzen, nikdy nezaplatil.

Ale protože pro černochy platí jiná pravidla, Sharptonovi se podařilo vyprat reputaci tak, jak by to žádnému bělochovi neprošlo, a ve 21. století se vynořil s vlastní talk show v televizi MSNBC. Kdo chce v demokratické newyorské politice uspět, musí mu políbit prsten. A nyní vyšlo najevo, že krátce před velmi měkkým rozhovorem Harrisové v Sharptonově programu její kampaň poslala Sharptonově neziskové organizaci půl milionu dolarů.

O volební noci museli policisté zasahovat v Seattlu v domě třiatřicetileté Corey Burkeové. Našli ji rozjásanou a celou od krve. Umlátila svého otce kuchyňským sekáčkem, protože nemohla vystát, že se radoval z Trumpova vítězství. Burkeová pracuje v Blue Origin, raketové firmě zakladatele Amazonu Jeffa Bezose. Její manžel se dnes jmenuje Samantha Leigh Allenová a je „spisovatelkou“ a „redaktorkou“ webu Them věnujícího se transgenderismu. Není to žádná domácká iniciativa, nýbrž projekt slovutného vydavatele „glossy“ časopisů Condé Nast. Vražda prý měla „pomoci lidem změnit svá pouta k rodičům“, řekla Burkeová policistům. Projekt předělání člověka, za něhož se postavily prakticky veškeré americké elitní instituce, tady ukázal svou odpornou povahu scénou jako z Wolfeova románu. I když ne tak půvabnou, jako byla ta s veverkou.