„Platí to Trump,“ dověděli se řidiči přijíždějící k okýnku pro výdej objednávek ve fastfoodu McDonald’s v Pensylvánii. Jejich hamburgery a hranolky jim přitom neservíroval nikdo jiný než sám exprezident. Celá asi čtvrthodinová Trumpova šichta v mekáči byla naplněna památnými momenty. Několikrát uctivě a nadšeně zopakoval, že „hranolků se nedotkly lidské prsty“, když zjistil, že jsou smaženy jen pomocí nástrojů. Trump je znám svým strachem ze špíny a z nečistoty a případné lidské doteky ho u hranolků evidentně velmi trápily. Při jejich solení prohlásil, že je „velmi pověrčivý“, a hodil špetku soli přes rameno pro štěstí. Když mu jeden zaměstnanec nadšeně říkal, jak je skvělé, že se nebojí pracovat s obyčejnými lidmi, Trump mu odpověděl: „Nejste obyčejní.“ A hlavně z okýnka Drive Thru pokřikoval na shromážděné novináře: „Teď jsem pracoval o 15 minut déle než Kamala.“

Celá akce ve zkratce ukazuje sílu Trumpovy kampaně a problémy Harrisové. Bylo to naplánované jako snaha vytrolit demokraty. Harrisová tvrdí, že během studií na vysoké škole měla letní brigádu v McDonaldu. Tématem voleb se to stalo poté, co to zopakovala v jedné talk show. Harrisová, dcera dvou univerzitních profesorů, tím chtěla zdůraznit své údajně skromné počátky. Ne všichni ale Harrisové věří. Není totiž schopná identifikovat přesnou pobočku, kde pracovala. O její práci neexistují žádné záznamy, i když je třeba přiznat, že McDonald’s je nevede. Hlavně o brigádě ve fastfoodu Harrisová nikdy nemluvila před rokem 2019, kdy poprvé kandidovala na prezidenta. Mlčí o ní ve svých memoárech i v životopise, který předložila při hledání práce ihned po absolvování univerzity. Nic z toho ji sice neusvědčuje ze lži, ale je to podezřelé.

Triumf z toho udělala až protitrumpovská média. Ta celou akci označila za bizarní a upozornila, že byla nahraná. Stěžovala si na absenci síťky na vlasy, údajné plýtvání solí a Trumpovy zlaté manžety. Tím zajistila celkem standardnímu politickému kousku pokrytí na tři dny.

Trump tak svou směnou v McDonald’s upozornil na problémy Harrisové a zároveň získal plusové body svým zábavným a milým vystupováním. Rozený showman se evidentně dobře bavil. To je svým způsobem důležité. Když Harrisová zahájila svou kampaň, jejím heslem bylo „joy“, tedy radost. A zpočátku se to díky podpoře nejrůznějších celebrit i dařilo. Zdálo se, že po Bidenově unylé kampani přichází energií nabitá alternativa. To se ale nyní vytratilo. Je to naopak Trump, kdo působí odpočatě, spokojeně a dělá vtípky, kudy chodí.

Z tohoto hlediska byla ze strany Harrisové chyba vynechání „večeře Ala Smitha“. Jde o charitativní akci, kterou pořádá newyorská katolická diecéze. Ve volební roky se jí tradičně účastní kandidáti na prezidenta a přednášejí vtipné projevy, kde si utahují sami ze sebe i ze svých protivníků. Pro Harrisovou to mohla být šance ukázat méně vážnou stránku a také si naklonit katolíky. Místo toho je první z prezidentských kandidátů za 40 let, kdo večeři vynechal. Veškerou pozornost na sebe upoutal Trump.

Nic z toho není zásadní pochybení, Harrisové samo o sobě to neprohraje volby. Ale tyto chyby se pomalu sčítají. Trump je momentálně velmi mírným favoritem, což berou v potaz bookmakeři. Demokraté panikaří, republikáni již nakupují nábytek do Bílého domu. Důvody pro trumpovský optimismus jsme popsali v minulém čísle. Historicky průzkumy mají tendenci Trumpa podceňovat. Harrisová ztrácí mezi černými muži, tradiční baštou demokratů. I jen malý odliv by pro ni znamenal katastrofu. Oba kandidáti jsou zhruba stejně neoblíbení, což je znovu spíš výhoda pro Trumpa. V ekonomických otázkách, tradičně rozhodujících volby, voliči preferují Trumpa před Harrisovou.

A jsou ještě další ukazatele pro Trumpa, které jsme před týdnem nezmínili. Velké bolení hlavy způsobuje Blízký východ. Demokraté usoudili, že si nemohou rozhněvat muslimy, hlavně kvůli klíčovému státu Michigan, kde jich žije asi 220 tisíc a mohou tam rozhodnout volby. Nejspíš to je částečně důvod rozpačité politiky vlády vůči Izraeli a Gaze, kdy se snaží nenaštvat ani jednu stranu. Bidenova administrativa proto neustále volá po příměří a snaží se na Izrael uvalovat nejrůznější omezení. Výsledek? Podle průzkumu YouGov Američané arabského původu dávají přednost Trumpovi poměrem 45 % ku 43 %.

Podívejme se ale nyní na výhody Harrisové. Jeden argument překvapivě dodala samotná Trumpova kampaň. V tiskové zprávě se chlubí, že v sedmi přelétavých státech (Arizona, Nevada, Pensylvánie, Michigan, Severní Karolína, Georgie, Wisconsin), které rozhodnou volby, vede v průměru o dva procentní body. Zároveň tvrdí, že jeho podpora narostla o 20 bodů u černochů a o 32 bodů u Hispánců proti roku 2020. To by potvrzovalo zprávy, že Trump si vede u menšin nad očekávání dobře. Jenže jak upozorňuje Henry Olsen v magazínu National Review, pokud je to pravda, Trump by měl mít mnohem větší náskok než jen dva procentní body. Tedy buď vydaná zpráva lže, nebo Trump ztrácí v jiném segmentu voličů, u bělochů. Navíc příklon menšin k Trumpovi průzkumy věštily již v roce 2020, nakonec nenastal.

Dále sice historicky průzkumy podhodnocují Trumpa, demokraté ale doufají, že se bude opakovat situace z kongresových voleb v roce 2022, kdy průzkumy naopak nadhodnotily republikány.

Průzkumy také ukazují, že voliči, kteří se rozhodují později, se přiklání spíše k Harrisové. „Voliči, kteří se rozhodli, koho podpoří, před víc než měsícem, se přiklonili k Trumpovi v poměru 52 % ku 48 %, zatímco voliči, kteří se rozhodli během posledního měsíce nebo týdne, se přiklonili k Harrisové v poměru 60 % ku 36 %,“ hlásí analýza průzkumu od Emerson College. Je dost dobře možné, že ti, kteří váhají do poslední chvíle, rozhodnou volby.

Také tu máme „říjnové překvapení“, jak se říká tendenci volebních kampaní vypouštět skandální odhalení krátce před volbami, kdy mají největší dopad. Zdá se, že demokraté odpálili svou velkou nálož. Magazín The Atlantic přinesl svědectví generála Johna Kellyho, který sloužil jako šéf Trumpovy prezidentské kanceláře. Trump se ho prý zeptal, „proč moji generálové nemohou být jako ti Hitlerovi“. Média a demokraté se z toho snaží vygenerovat skandál. Harrisová dokonce měla tiskovku, kde Trumpa nazvala fašistou. Jenže demokraté mluví o Trumpovi jako o novém Hitlerovi už posledních osm let. Je dost pochybné, že to zafunguje.

Přes to všechno volby zůstávají na vážkách a šance obou kandidátů jsou de facto 50 na 50.

Podlézání oběma stranám

To je mimořádně frustrující pro zahraniční politiky, kteří se zběsile snaží podlézat oběma stranám. Dobrým příkladem jsou britští labouristé, nově u moci. Názorově je jim jistě blíž Kamala Harrisová, což se projevilo třeba vysláním stovky dobrovolníků, aby pomohli demokratům s kampaní. Ministr zahraničí David Lammy v minulosti nazval Trumpa „rasistou sympatizujícím s Ku-klux-klanem a nacisty“.

Nyní labouristé couvají. Premiér Keir Starmer se od akce dobrovolníků distancoval, prý to dělají ve svém volném čase, a zdůraznil, že se s Trumpem v minulosti osobně setkal. Lammy hlásá, že s Trumpem dokáže najít „společnou řeč“.

Další problém pro Starmera představuje neziskovka Center for Countering Digital Hate (Centrum pro potírání digitální nenávisti). Uniklé dokumenty ukazují, že má v plánu „zabít Twitter“ pomocí zastrašování inzerentů a regulací. Spoluzakladatelem organizace je Starmerův šéfporadce Morgan McSweeney. Ten sice z organizace odešel v roce 2020, když se Starmer stal lídrem labouristů, neziskovka si ale udržuje jistý vliv. Například její zástupci byli pozváni na jednání krizového štábu, který se sešel během letních nepokojů v Anglii.

Twitter, oficiálně nyní X, patří nejbohatšímu člověku na světě Elonu Muskovi, který je velkým Trumpovým fanouškem a jeho kampani věnoval 75 milionů dolarů. Působení Centra pro potírání digitální nenávisti tudíž dobrým vztahům příliš nepřidá.

Muska levice nenávidí skoro stejně jako Trumpa. Stěžuje si, že jeho Twitter údajně šíří dezinformace a straní Trumpovi. Jeho finanční podpora je prý neférová. Německý magazín Der Spiegel ho nedávno nazval „veřejným nepřítelem číslo 2“, jedničkou je samozřejmě Trump.

Ať už vyhraje volby kdokoli, jedno můžeme říct jistě: pro druhou stranu bude velmi těžké přijmout výsledek jako legitimní. Trumpova kampaň už nyní tvrdí, že vyslání stovky labouristických aktivistů je nelegální zahraniční zasahování do voleb. Dokonce podala oficiální stížnost k Federálnímu volebnímu výboru. „Když zástupci britské vlády naposledy chodili v Americe od dveří ke dveřím, nedopadlo to pro ně dobře,“ uvedla Trumpova kampaň v memorandu s odkazem na válku o nezávislost.

Demokraté naopak znásobí své stížnosti, že lid nemohl volit správně, jelikož měl vymyté mozky dezinformacemi a fake news. Jen tentokrát vymývačem nebudou Rusové, ale Elon Musk. Amerika se může těšit na dlouhou povolební kocovinu.