Až třetina Čechů má zájem o odkládání si peněz na důchod do dlouhodobého investičního produktu (DIP). Na rozdíl od dosavadních penzijních spoření jde konečně o efektivnější způsob, jak si ukládat peníze na stáří. Lidé si mohou vybrat, do čeho budou investovat a volit i mnohem rizikovější strategie. Navíc lze získat daňovou úlevu a příspěvek od zaměstnavatele. Zaměstnanci by si však měli dát pozor, na jaké produkty a od jakých poskytovatelů zaměstnavatel přispěje.

„Dlouhodobý investiční produkt umožní, aby si každý nakombinoval portfolio podle vlastních preferencí z různých aktiv, typicky akcií, dluhopisů, podílových fondů nebo ETF či bankovních produktů. DIP si můžeme představit jako jeden majetkový účet, který bude shromažďovat prostředky v uvedených nástrojích. Smyslem je, aby prostředky klienti z DIP nevybírali, ale zhodnocovali je minimálně do šedesáti let věku,“ říká obecně k DIP Jan Pivoda ze společnosti Broker Trust.

DIP v tuto chvíli poskytuje už 25 finančních subjektů evidovaných u centrální banky. Mezi ně patří například bankovní domy Česká spořitelna, ČSOB, Moneta Money Bank a Raiffeisenbank, investiční společnosti Amundi, Atris, Colosseum, Conseq, Cyrrus, EnCore, Generali, Investika, KK Investment Partners, Moneco, Prosperita a Uniqa, investiční platformy Fondee a Portu a obchodníci s cennými papíry Patria Finance a Efekta. Očekává se, že jejich počet bude ještě přibývat.

Stěžejní výhodou DIP je možnost volby vlastní investiční strategie a produktů, do kterých lidé budou investovat. Nerozhoduje o tom tedy banka nebo investiční společnost, u které je DIP založen. Počítat je nutné s tím, že spořit v rámci DIP je nutné minimálně deset let a čerpat peníze je možné až po dosažení šedesáti let věku.

U DIP je možné využít daňové úlevy do výše 48 tisíc korun ročně, což se rovná úspoře na dani až 7200 korun. Limit 48 tisíc korun platí i pro doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění. U DIP pak také může zaměstnavatel přidat ročně až 50 tisíc korun. Pokud by si chtěl člověk vybrat peníze z DIP dříve než po deseti letech od založení a po dosažení šedesátky, bude muset vrátit to, co si odečetl z daní. Stejně tak platí, že investované prostředky není možné vybírat postupně.

Co se ale příspěvků zaměstnavatele týče, má právo rozhodnout se nejen zdali, ale i kolik chce přispět. Může svoji podporu také omezit jen na určité produkty nebo poskytovatele DIP. Může zaměstnancům omezit i frekvenci změn produktů, na které přispívá. Zaměstnance tím nijak neomezí, protože mu nic nebrání sjednat si více smluv DIP a svobodně se rozhodovat o ostatních investicích nezávisle na zaměstnavateli. Zaměstnanec má navíc možnost odečíst si jím samotným zaplacené příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří od základu daně až do výše 48 tisíc korun ročně. A tento limit může libovolně rozdělit mezi více produktů (penzijní pojištění, životní pojištění, DIP a pojištění dlouhodobé péče),“ řekl redakci daňový poradce ze společnosti KODAP Vlastimil Sojka.

Investice v rámci DIP budou velmi pestré, poskytovatelů je hodně, a existují proto dobré důvody, aby zaměstnanec nevyužíval jen jednoho z nich. „Může si založit více DIP, příspěvky mezi nimi v podstatě libovolně rozkládat a své rozhodnutí průběžně měnit,“ říká Sojka s tím, že pro zaměstnavatele to na druhou stranu bude znamenat růst administrativní zátěže, a tedy i nákladů.

Zaměstnanci tedy musí počítat s tím, že zaměstnavatel není povinen příspěvky poskytovat. „A pokud se k tomu zaváže, může pro ně vymezit v podstatě jakákoli nediskriminující pravidla. Pravidla se mohou týkat jak věcného směřování investic do určitých druhů DIP nebo k určitým poskytovatelům DIP, tak i frekvence akceptovatelných změn. Příkladem může být, že zaměstnavatel se rozhodne přispívat jen prostřednictvím určité finanční instituce nebo sjednané určitým makléřem a připustí změnu směřování příspěvku jen jednou ročně,“ upozorňuje Sojka.