Bezzubé básnictví, řekl by jeden. Jenže současný kanadský filozof Charles Taylor ukazuje, že mnohé moderní revoluce stojí na roznícené představivosti. Básníci v tom tradičně hráli ne nevýznamnou roli – a ač romantici osmnáctého a devatenáctého století svou politickou revoluci prohráli, kulturně zvítězili. Stěžejní roli sehráli třeba ve stvrzení i formulování moderního individualismu. To oni řekli – a žili, že podstatou života, každého života, je jedinečný umělecký výkon. Romantismus, nejen kapitalismus, zdůraznil nemírnost, exces. Hrdinným se už nejevil umírněný mudrc, ale pro filozofy i umělce postavy typu Mefistofeles, Faust nebo Don Giovanni. Není snad na každém zlu i něco pozitivního?

„Vinou zákonů se plazí jako hlemýžď, co mohlo lítat s orlem,“ čteme v Schillerově dramatu Loupežníci. Sepětí revolučního vzmachu je v temných barvách patrný na Martinu Heideggerovi. Ve třicátých letech, kdy se stal rektorem freiburské univerzity, považuje tento německý myslitel básníka za jedinou postavu, která je schopna ustavit nový vztah ke skutečnosti. Heidegger se přitom obrací právě na jazyk i obrazotvornost romantiků osmnáctého a devatenáctého století, zvláště na Friedricha Hölderlina, a v duchu Karla Moora, protagonisty Loupežníků, tvrdí, že „průměrnost je větší nebezpečí než barbarství“.

Nehledě na politický rozměr básnictví, který může být temný, má Heidegger zato, že kdo není básník, nemůže vynikat ani v myšlení. To definuje jako schopnost vymaňovat se z frází, ustálených obrazů a světonázorů. Myšlení bez představivosti obkresluje to, co je, aniž by v tom objevilo možnosti, které nejčastěji tkví ve slepých úhlech statusu quo; myšlení s představivostí umí skutečnost měnit. Skutečný politik je básník.

Echo 24

Jen básník je pravým politikem. O revolucích vzešlých z romantismu

Odkaz na RSS feed zkopírován.

0.5x 0.75x 1x 1.25x 1.5x 1.75x 2x

0:00 0:00

Stáhnout MP3

Na tomto pozadí je význačná sbírka Myslet veršem, kterou vydalo nakladatelství Dybbuk v roce 2024. Obsahuje Heideggerovy básně, které psal od dvacátých let do své smrti. O brilantní překlad se postarala Věra Koubová. Heidegger zde nabízí své hlavní myšlenky z Bytí a času formou veršů. Zvláštní žánr nechává vystoupit nové aspekty klasikovy filozofie, třeba typicky romantický – a znovu i revoluční – důraz na přírodu. Od přírody máme odkoukat, jak být na světě nově. A jak? Nemáme přestat pátrat po jakýchsi mezistavech, v nichž jsme nejživější, nejbdělejší, nejvýjimečnější: „ne loučení, ne trvání, sotva přicházení“.

Kapitoly

I. Revoluce se rodí snad jen z básní [úvod až 26:40]

II. Heidegger: Filozofie, práce sedlácká [26:40 až 38:50]

III. Problém není, že něco funguje, ale že něco nefunguje. [38:50 až 55:55]

IV. Smrtelník [55:55 až závěr]

Bibliografie

Martin Heidegger, Nač básníci?, přel. Ivan Chvatík, Praha: OIKOYMENH, 2017.

Martin Heidegger, Myslet veršem, přel. Věra Koubová, Praha: Dybbuk, 2024.

Friedrich Schiller, Loupežníci, přel. Otokar Fischer, Praha: Artur 2005.

Charles Taylor, Etika autenticity, přel. Marek Hrubec, Praha: Filosofia, 2001.

Charles Taylor, Cosmic Connections. Poetry in the Age of Disenchantment, Cambridge, Mass. – London: Harvard, 2024.

Bernard Williams, Morálka. Úvod do etiky, přel. Šimon Haikl Koukal – Tereza Matějčková Praha: OIKOYMENH, 2021.