V Česku za březen stoupl počet nakažených svrabem. Zatímco za únor bylo podle Státního zdravotního ústavu hlášeno 1486 případů, tento měsíc jich je už 2020. Lidé onemocnění často sami nerozpoznají a často si ho spletou například s ekzémem. Pokud tedy nenavštíví lékaře, který by svrab diagnostikoval, šíří ho po okolí. Včasné vyšetření a léčba je přitom jedním z hlavních způsobů, který by přispěl k zamezení šíření onemocnění.

Svrab je velice nakažlivé onemocnění, které postihuje kůži. Nejčastěji se parazit, kterým je zákožka svrabová, usazuje na jemné, tenké kůži a tou se také živí. Může proto napadat například vnitřní strany stehen, kůži v oblasti pasu a podpaží, prsní dvorce, pohlavní orgány, podkolenní a loketní jamky nebo meziprstní prostory. „Zákožka svrabová se zavrtá do kůže svého hostitele již během 2 až 3 minut,“ upozorňuje Kateřina Fabiánová, epidemioložka ze Státního zdravotního ústavu. Parazit si pod kůží vytváří asi centimetrové chodbičky a na jejich koncích může být pupínek. Nakaženého proto trápí silné svědění, které se zhoršuje například při sportu a v noci pod peřinou, kdy dochází k zahřátí těla. Tím, že si postižený svědivá místa škrábe, roznáší si zákožku po těle.

Fabiánová upozorňuje i na další možné projevy onemocní. „Nákaza může vyvolat alergickou reakci s výrazným zduřením lymfatických uzlin, které mohou přetrvávat i několik měsíců po vyléčení,“ popsala.

Svrab nemusí být jednoduše rozpoznatelný

Nakazit se svrabem můžou lidé všech věkových skupin přímým kontaktem nemocným, ale i s kontaminovanými předměty. Nejcitlivější jsou podle Fabiánové děti do 14 let. „U nich dochází k rychlému promoření,“ upřesnila. Lidé ve věku 15 – 25 let si onemocnění mohou předat také pohlavní aktivitou. „Přenos onemocnění mezi sexuálními partnery je považován za nejčastější cestu přenosu,“ uvedla. Svrab se také řadí na seznam nemocí z povolání. Nejčastěji se vyskytuje u osob pracujících ve zdravotnictví a sociálních službách.

Pokud člověk na těle objeví drobné pupínky, nemusí se automaticky jednat o svrab. Může jít například o atopický či jiný ekzém. S tím se ale svrab může jednoduše zaměnit a lidé tak v domnění, že mají kopřivku, kterou se snaží přeléčit bez návštěvy lékaře, šíří svrab po okolí. „Prvotní projevy svrabu můžou být překryty dermatitidou, což výrazně ztěžuje diagnostiku onemocnění,“ doplnila Fabiánová.

Léčba může trvat dlouho

K léčení svrabu se používají speciální masti a krémy. „Přípravky je nutné opakovaně a důkladně aplikovat na celé tělo, od krku dolů. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat, proto je nutné, aby přípravek byl nanesen tak, aby působil na roztoče přímo, kontaktně,“ vysvětlila Fabiánová. Malým dětem se navíc musí natírat i obličej a vlasy. „Po každé kúře je nutno se vykoupat, vyměnit prádlo a povlečení a všechno prádlo opět vyvařit nebo ošetřit doporučeným způsobem,“ dodala Fabiánová. Onemocnění a jeho léčba tak může být běh na dlouhou trať. Léčení pacienti mohou po zahojeních kožních projevů cítit svědění i několik týdnů. Neléčené osoby mohou nepříjemnosti spojené se svrabem trápit měsíce, dokonce i roky.

Proč se onemocnění celosvětově zatím nepodařilo vymýtit, není zcela jasné. Fabiánová si myslí, že za jeho opakovaný výskyt můžou kolektivní přecitlivělosti a pokles imunity populace. Zvýšený výskyt svrabu může mít na svědomí také zhoršená sociální a hygienická úroveň, kterou způsobuje masivní migrace obyvatelstva. „Odhaduje se, že svrabem je každý rok na celém světě postiženo 200 až 300 miliónů osob. Pro zamezení šíření onemocnění je velmi důležité včasné vyšetření a léčba nemocných se svědivou dermatózou odborným lékařem,“ dodala Fabiánová.