Vraťme se ještě k tématu platů na humanitních fakultách. Minulý týden na Filozofické fakultě UK proběhla debata na téma „Česká republika by měla zakázat soukromé školy“. Měli bychom v zájmu korektnosti upřesnit, že šlo o soutěžní debatu, vlastně akademický sport, takže to téma nelze brát stoprocentně vážně, na druhou stranu organizátorům se zjevně rojí hlavou samé takové nápady. Ale ukazuje se tu, myslím, ještě něco víc.

Když George Orwell v roce 1942 napsal esej o Rudyardu Kiplingovi, dokázal tento přesvědčený antikolonialista na bardovi britského impéria leccos ocenit. „Ztotožnil se s vládnoucí mocí, ne s opozicí. To nám u nadaného spisovatele připadne zvláštní, a dokonce odpudivé,“ psal, „ale Kiplingovi to poskytovalo tu výhodu, že neztrácel ponětí o realitě. Vládnoucí moc vždy stojí před otázkou ,Co byste za takových a takových okolností udělali?‘, kdežto opozice přijímat žádnou odpovědnost a činit žádná skutečná rozhodnutí nemusí. Jde-li o trvalou a penzionovanou opozici jako v Anglii, kvalita jejího myšlení úměrně tomu klesá.“

Nejsem si jist, co přesně Orwell myslel tím „penzionovaná“. Ale naši humanitní akademici, kteří se vidí v roli ideové opozice vůči stávající moci, si zároveň přinejmenším podvědomě uvědomují své postavení. Jejich finanční ocenění je výrazem toho, že politická moc i ekonomické elity je přezírají a jejich rady nevyhledávají. Mohou řešit ptákoviny, jako jestli zakázat soukromé školy, protože na to nikdy nedojde. Nikdy nebudou muset stát před učiteli a rodiči a vysvětlovat jim, že končí. Bezmoc plodí nezodpovědnost. A kvalita myšlení úměrně tomu klesá.

Na konci března se objevila nová studie od organizace Acceleration Research Consortium o teroristickém útoku loni v říjnu v Bratislavě, kdy devatenáctiletý útočník zavraždil dva lidi před gay barem. Zasazuje útočníka do prostředí pravicových akceleracionistů – revolucionářů, kteří vycházejí z toho, že nejdřív musí být hůř, aby bylo líp. Říkají si Terrorgram (podle sociální sítě, kde vegetují) a teroristy, kteří je inspirují, jako pachatele útoku v Christchurchi na Novém Zélandu v roce 2019, označují jako „světce“. Tak se stal světcem i Juraj Krajčík. Zřejmě hlavní novinkou studie je, že autoři na základě lingvistické analýzy Krajčíkova manifestu a jeho produkce na sociálních sítích vyslovují hypotézu, že mu s textem (anglicky psaného) manifestu pomáhal nějaký starší a vzdělanější Američan. Což by modifikovalo představu o „osamělých vlcích“ terorismu.

Autoři nastiňují rodinné pozadí útočníka (jeho otec byl příznivcem strany neblaze proslulého Štefana Harabina). Jako samozřejmé se ve studii traktuje to, že organizujícím principem Krajčíkovy nenávisti byl rasismus a antisemitismus, především v americkém pojetí. Gayové pro něj byli druhotný, podřízený cíl. To všichni, kdo se trochu zajímali, vědí. V mainstreamových médiích a v usnesení Evropského parlamentu byl ovšem útok odsuzován primárně jako akt homofobie.

K jinému teroristickému útoku došlo v americkém Nashvillu, kde 27. března Audrey Haleová zastřelila tři dospělé a tři děti v křesťanské škole. Anebo je zastřelil Aiden Hale. Pachatelka se totiž identifikovala jako muž. Americká média, jež obvykle respektují genderové „self-ID“ i u zločinců, tentokrát zaváhala a nakonec se jala popisovat teroristku jako ženu a transosoby jako skutečné oběti. Protože jsou nyní vylekané, že je lidi budou s útočníkem/-nicí spojovat.

Proč by to lidé dělali? Protože by to nebyl první teroristický útok spáchaný transosobou a už vůbec ne první výhrůžka násilím. Tito lidé se v uzavřených on-line komunitách navzájem přesvědčují, že jsou vystaveni doslova genocidě. Hraje to v jejich radikalizaci podobnou roli jako „Grand Replacement Theory“ u alt-right. Proto taky jedna organizace chystala na 1. dubna ve Washingtonu demonstraci „Trans den pomsty“, nakonec zrušenou. A Bidenův Bílý dům vydal 30. března podpůrné prohlášení k „Transgender dni viditelnosti“. Jako by se v Nashvillu nezviditelnili dost.

To máme hned dvě americké extremistické ideologie, na jejichž dovážení musíme dávat pozor.