Petr Fiala čelí dvěma potížím. Ta první je v delším výhledu vážnější a týká se jeho pověsti. Je to samozřejmě případ uloženého skoro milionu korun v Podnikatelské družstevní záložně (PDZ). Nikoli proto, že by premiér neuměl prokázat původ uložených peněz, jak to kdysi neuměl Stanislav Gross, a také nikoli proto, že by se vyhýbal placení daní, jak to provedl Andrej Babiš, když přes nákup dluhopisů Agrofertu nemusel několik roků odvádět desítky milionů korun ročně na dani z příjmu.

Jde o povahu prostředí, do něhož Fialu jeho poradce Miloš Růžička přivedl. Kamil Bahbouh, jedna z klíčových postav kolem PDZ, je osoba na pomezí obchodu a tajných služeb, v našem případě české rozvědky. Že nějaký podivný obchodník Matias Zubak odnese v hotovosti ze záložny několik milionů eur a desítek milionů korun, které do ní doputovaly krkolomným způsobem z Ukrajiny přes prostředníky a původně byly určeny na nákup munice pro ukrajinskou armádu, je pro Fialu potenciálně velmi nepříjemné politicky. Zlomky zpráv ne o Fialovi, ale o záložně přicházejí jako naschvál v době, kdy se na Evropské radě jedná o nouzové pomoci pro ukrajinskou armádu (na rozdíl od pomoci v unijním rozpočtu ve výši 50 miliard eur vojenská injekce pro Kyjev nebyla zatím schválena) a kdy současně čteme zprávy z Ukrajiny o akutním nedostatku munice.

Druhá Fialova potíž s tou první souvisí, tedy aspoň v hlavách některých významných politiků ODS. Dohadují se, že informace o záložně, které před Vánocemi začal přinášet Seznam.cz, vzešly buď od ministra vnitra Víta Rakušana, nebo od lidí kolem něho. To je hypotéza neprokázaná a téměř neprokazatelná a zatím vypovídá hlavně o podezřívavosti, kterou hnutí STAN a jeho agilní předseda u svých partnerů vyvolávají. Jak k tomu mohlo dojít?

STAN má strategii

Tak především se mění atmosféra v pětikoalici. Jistá asertivita vůči občanským demokratům jako nejsilnějšímu činiteli vlády a vůči premiérovi se stává obecným jevem. Lidovec Marian Jurečka, který ještě před půlrokem prosil Fialu o společnou kandidátku do eurovoleb a operoval přitom vyšším dobrem, jímž je trvání koalice Spolu, v minulých dnech jen těsně obhájil funkci předsedy KDU-ČSL. Vzápětí po tomto úspěchu Jurečka slíbil tvrdší postup vůči vládě a implicitně i premiérovi: „Míra toho, kde jsme ochotni přistupovat na kompromisy, se zmenší.“

Piráti si na sjezdu ponechali v čele místopředsedu vlády Ivana Bartoše, ale v předsednictvu ho obklopili čtyřmi ženami, které jsou spíš nalevo od něho a které se s politiky zbylých stran 5K osobně moc neznají.

V Pirátské straně ovšem panuje shoda na tom, že do příštích voleb půjdou asi sami, a rozhodně ne s Rakušanovými Starosty a nezávislými. Zkušenost z voleb, kdy je STAN přeskákal tak, že jim zbyli jen čtyři poslanci, přičemž v průzkumech mají konstantně o polovinu větší preference než jejich „partneři“, nevybledla ani za dva a půl roku. A tím jsme u Starostů a nezávislých.

Ti určitě neprocházejí svým hvězdným obdobím. Už několik měsíců se STAN v průzkumech pohybuje mezi šesti a sedmi procenty. To není moc, a při nějakém vývoji v kauze Dozimetr anebo po černé labuti, jakou byla masová vražda na Filozofické fakultě UK, na kterou by policie reagovala zmatečně a ministr vnitra by se ji pak snažil tutlat, se STAN může z koridoru 6–7 poroučet pod pět procent. Tady také hledejme vysvětlení pro marketingovou a politickou ofenzivu, jíž jsme svědky od přelomu roku.

Pobyt dlouholetého oblíbeného starosty okresního města Kolín Víta Rakušana v celostátní politice je do nějakého stupně marketingem odedávna. Marketingová povaha tohoto fenoménu byla potvrzena zprávou z podzimu, že si STAN najal marketingového gurua ze Slovenska Michala Repu. Muž představený jako „stratég“ má straně pomoci s trojicí voleb letos, a pokud se spolupráce osvědčí, i s parlamentními volbami příští rok. Smlouva byla uzavřena na tři sezony a je ve výši 18 milionů korun.

Repa připravil docela širokou ofenzivu. Obsahuje změnu loga a barev, dokonce je ve hře změna názvu ze STAN na Starosty. Repa disponuje interními průzkumy, v nichž prý se potvrdilo, že Rakušanův potenciál zaujmout i voliče jiných stran je vyšší než například potenciál Petra Fialy. Odtud startovní klip z volejbalové šatny a odtud i Rakušanův slib z klipu, že mu to, to jest Fialovi, „řekne“. Odtud i dezolát tour mezi občany Karviné, Sokolova, v příštích dnech Mostu a dalších lokalit, v nichž STAN a vládní strany většina voličů nesnáší. Repovská ofenziva už dosahuje některých cílů, především se daří takzvaně nastolovat agendu pro zpravodajství v médiích, ale kromě toho má nevyžádané dopady. Po zpětvzetí slov o zestátnění ČEZ vypadá Rakušan jako diletant. Hraje poněkud riskantní hru a výsledky kampaně půjdou za ním. O celkovém postupu totiž rozhoduje předseda sám s malou skupinou mladších, čti progresivističtějších, poslanců a poradců. Stranická fóra se například o politice STAN, o této ofenzivě a jejích podrobnostech dovídají ex post.

Naproti tomu představa, že místopředseda vlády svou ofenzivou míří až někam nad předsedu vlády, že Rakušanovou ambicí je stát se lídrem tzv. Demokratického bloku, lidí a voličů, kteří se definují proti Andreji Babišovi a Tomiu Okamurovi a povšechně proti populismu, nemá reálný základ.

Prvotní Rakušanovou motivací je udržet aspoň přibližně sílu poslaneckého klubu po příštích volbách, které budou už bez pirátské zdviže. Rakušan svým poslancům tvrdí, že z dnešních sedmi procent v průzkumech se dobrou kampaní a viditelnou přítomností ve vládě lze dostat až třeba na 15 procent, což by pro mnohé z těchto poslanců znamenalo další čtyři roky ve sněmovně. Nakolik je v Rakušanových odhadech realismus a nakolik přání otcem myšlenky, uvidíme už v červnu, po volbách do Evropského parlamentu. Vedení STAN interně hovoří o zisku v rozmezí 12 až 30 procent, v závislosti na celkové účasti. V eurovolbách si Rakušanův tým hodně slibuje od lídryně kandidátky Danuše Nerudové.

Druhá námitka proti představě, že Rakušan vyrazil do ofenzivy, v níž chce brát všechno, je ta, že jeho ofenziva šarmu není ani zdaleka namířena na všechny. K poznání stačí nastoupit do osobního vlaku napříč českým venkovem a vidět reklamní plochu, na níž ministerstvo vnitra vyhrožuje dezolátům mezi cestujícími: „Cílené lhaní může být trestný čin“, „Zákony platí i na internetu“ a podobně. Ministr vnitra prostě soupeří o stejných 15, 20, snad 25 procent elektorátu, který bychom mohli označit slovem pokrokářský a na který mají políčeno Piráti, TOP 09, nově i KDU-ČSL a také levé křídlo ODS.
Zatřetí Repa není kouzelník. Pracoval sice pro stranu Progresívné Slovensko, jíž se před půlrokem podařilo z docela slabého postavení vyhajpovat málem k vítězství ve volbách, ale pracoval pro ni čtyři roky před tímto úspěchem.

Hrad, Úřad vlády

Kde v této marketingové konstelaci stojí Petr Pavel? I tady pro podezřívavost mezi některými občanskými demokraty poskytuje Hrad úrodnou půdu. Jediná politická strana, která nemá svého člověka v prezidentově poradních grémiích, je – ODS. Pokud bychom hledali prezidentskou stranu, byl by to asi STAN. Ostatně i Repa před rokem pracoval pro Pavlovu prezidentskou kampaň. Prezidentova překvapivá zmínka v novoročním projevu o tom, že bychom konečně měli přijmout euro, působila jako nahrávka na smeč, kterou Rakušan nebo další členové vlády za STAN, především ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, s chutí odpálili. Tu zmínku však do projevu nevsunul nikdo ze STAN ani z jiné menší strany 5K, například přítel po boku Petr Kolář, volně počítaný k TOP 09. V prezidentově textu se ocitla z iniciativy podnikatele Martina Vohánky, většinového vlastníka firmy Eurowag. Ten do prezidentské kampaně Pavlovi přispěl, je přesvědčeným eurofilem až eurohujerem a vstup do eurozóny považuje za imperativ v éře definované válkou Ruska proti Ukrajině.

Pocit, že Petr Fiala se ocitá v ohrožení ze strany dosavadních partnerů v koalici, je dán především premiérovým osobním stylem. Fiala není přirozeně razantní, na konci loňského roku se k tomu ještě přidaly zdravotní potíže. Že to dělá výtečně, v tom premiéra utvrzuje jeho nejbližší okolí, zatímco členská základna pasivně čeká na výsledky voleb letos na jaře a na podzim. Bude to propad dramatický, nebo propad, který takzvaně jde vysvětlit? V Evropském parlamentu má dnes ODS čtyři mandáty. Přijatelnou porážkou budou tři mandáty, neomluvitelným propadem a hlavně důkazem, že koalice Spolu byl špatný nápad, mandáty dva a méně. Neúspěch v krajských volbách by byl pro postavení Petra Fialy ve vlastní straně ještě dramatičtější.

Vztahy ve vládě dnes do značné míry definuje fakt, že čtyři a půl z pěti stran vládního tábora (tou zbývající půlkou je konzervativnější část ODS) tíhnou všechny jedním, „proevropským“ a „moderním“ směrem. Navyšují povinný podíl obnovitelných zdrojů v energetice, navrhují ženskou kvótu v orgánech velkých firem, zahlcují se tématy jako Istanbulská úmluva nebo manželství pro všechny. Jejich volba a jejich bitvy.