Nedávná řeč generálního ředitele Volkswagenu Thomase Schäfera, o níž Echo24 referovalo ve čtvrtek, dokončila o víkendu cestu přes média, která jsou ještě ochotna všímat si také ideově nevhodných skutečností a trendů. Ta řeč obsahuje přiznání, že mezi zákazníky dramaticky klesá poptávka po elektroautech. Schäfer sám ji popisuje jako „poslední zvonění“.

Tento manažer předtím, než převzal celý koncern, vedl jeho divizi Škoda Mladá Boleslav a už u nás proslul víc než ctnostmi ekonoma jako zelený ideolog. Těžko zrovna od něho můžeme čekat brutální analýzu stavu a jeho příčin. Schäfer chce „hořící střechu“ svého koncernu uhasit šetřením na výdajích – a současně asi doufá, že státní příspěvky na koupi e-auta budou v Německu vráceny na původní hladinu. Z té je spolková vláda letos ve dvou krocích významně a rozumně snižuje.

Málokoho z advokátů elektroautomobility napadne, že trh je prostě nasycen, že prudký růst čísel prodaných elektroaut v posledních dvou letech způsobili jednak fandové technologií, především ale příslušníci zelené buržoazie, pro něž je hlavně Tesla statusový symbol. A těch není na skutečném trhu tolik jako ve zveřejňovaném mínění.

Dramatické tóny z Volkswagenu přicházejí ve stejnou dobu jako varování o tiché deindustrializaci Německa. Chemičtí a strojírenští giganti BASF nebo Siemens v Evropě uzavírají nebo jen udržují staré provozy, zatímco větší investice směrují do Číny, případně ještě do Ameriky. Nedávno oznámená velká investice BASF v jihočínské provincii Kuang-tung má hodnotu téměř deseti miliard eur, tedy čtvrt bilionu korun.

Jedním z hlavních důvodů odchodu průmyslu ze střední Evropy je samozřejmě vysoká, politicky uměle vyhnaná cena elektřiny. Na Německu je to jenom rychle a dramaticky vidět, má spolu s Českou republikou nadprůměrně vysoký, až „neevropský“ podíl průmyslu na HDP. Takzvaná energeticky intenzivní odvětví vyrábějí letos v Německu o dvacet procent méně než v roce 2015. Většina vládní koalice se raduje z menšího počtu emisí, část ekonomů začíná artikulovat obavy o vývoj země.

Tady je třeba si uvědomit, že vysoký manažer v korporaci už dnes nutně není ekonom, ale především oportunista. Oportunisté jako Schäfer, kteří pomáhali vyvolat požár a teď se omezují na bezradné „hoří“, ovlivňují svým oportunismem kromě Německa i většinu středovýchodní Evropy včetně České republiky.

Postup k deindustrializaci Německa je pro nás zásadní zprávou, že náš vcelku úspěšný ekonomický model posledních 30 let končí, aniž bychom měli k dispozici jiný, aspoň srovnatelně dobrý.

Evidentně nastává doba, kdy pravdu budou častěji mít lidé s nižším formálním vzděláním, respektive méně skvostným profesním životopisem. Podobně v politice bude ztrácet váhu kritérium, kolikrát jste se stihli vymezit proti populistům.