Pro českého investora dnes neexistuje sledovanější domácí akciový titul než ČEZ. Jak často opakuje ředitel pražské burzy Petr Koblic, stažení této státem majoritně ovládané energetické společnosti z burzy by znamenalo konec tuzemského kapitálového trhu. Podivné manévrování a měnící se tvrzení ze strany vlády ale investorům už dlouho motá hlavu. To, jak stát a top management ČEZ rozhodnou o budoucí podobě společnosti, je přitom klíčové i pro nyní horké téma výstavby nových jaderných bloků a jejich financování.

Jen od počátku letošního roku klesly akcie ČEZ o čtrnáct procent a aktuálně jsou na hodnotě lehce přes 820 korun za kus (údaj ze 17. 2.). Cena akcie rychle šplhala nahoru, když byla vysoko cena elektřiny na trhu, z čehož plynul i vysoký zisk ČEZ. Zlom přišel loni v květnu, kdy akcie z hodnoty víc než 1200 korun padaly postupně k tisícové hranici a poté se dostaly až pod ni. Právě v květnu přišla vláda s novelou zákona o přeměnách obchodních společností a družstev č. 125/2008 Sb., jehož součástí je i tzv. lex ČEZ. To je paragraf 311, podle kterého by pro rozdělení firem mělo místo dosud potřebných 90 procent stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě, za splnění podmínky účasti majitelů nejméně dvou třetin akcií. To znamená, že stát jakožto držitel skoro 70 procent akcií ČEZ by si mohl vzhledem k obvyklé neúčasti všech menšinových akcionářů na valných hromadách rozdělení odhlasovat. A to například tak, že by stoprocentně ovládl výrobní část v čele s jadernými elektrárnami a minoritářům by přenechal distribuci a obnovitelné zdroje, čímž by se státu usnadnila výstavba nových jaderných bloků. Rozdělením by se ale ohrozila pozice minoritních akcionářů a část firmy, která by se na burze dál obchodovala, by výrazně ztratila na své kapitalizaci. Premiér Fiala i ministr financí Stanjura od začátku tvrdili, že novela necílí na žádnou konkrétní firmu, přitom takto nízké kvorum pro nerovnoměrné rozdělení společnosti nemají žádné jiné evropské státy.

Lex ČEZ z kola ven?

O možném rozdělení ČEZ na dvě části, z nichž jedna by byla zcela vlastněna státem, se přitom mluvilo už dřív. Nejen akcionáři se upnuli i k slovům českého premiéra, když v polovině roku 2022 v dobách velmi vysokých cen elektřiny promluvil k národu. Oznámil, že stát chce mít v blízké budoucnosti pod kontrolou síť klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny, což by znamenalo, že by mohl ovlivňovat ceny elektřiny. Předpokládalo se, že stát nabídne menšinovým investorům, že jejich třicetiprocentní podíl vykoupí a nabídne jim k tomu prémii, což by pro ně mohlo být výhodné. Takové řešení zvolil i francouzský prezident Emmanuel Macron v případě tamní energetické společnosti EdF. Následný lex ČEZ proto brali investoři jako útok, protože celý vládní manévr působil jako snaha o výhodnější postup, a to právě takový, že se menšinových akcionářů zbaví. Klesající hodnota akcií snižuje i celkovou hodnotu společnosti, a klesá tak i hodnota menšinového podílu, což je pro stát výhodné.

Po několika měsících relativního klidu udělal další zářez do debaty o zestátnění a do hodnoty akcií ministr vnitra Rakušan, když na jednom ze svých setkání s občany nečekaně vypustil větu o tom, že vláda jedná o vyplacení minoritních akcionářů a že doufá, že to stihne ještě ve svém funkčním období. Ještě týž den to popřel s tím, že uvedl nesprávnou informaci a že žádné takové kroky neprobíhají, premiér Fiala reagoval slovy, že ho Rakušanovo prohlášení překvapilo. Výroky přesně tohoto typu, které hýbou s hodnotou akcií, by se přitom mohly stát municí akcionářů v potenciálních soudních sporech, pokud by k rozdělení ČEZ opravdu došlo. Vládní novelu projednával ústavně-právní výbor sněmovny od loňského září a nyní k radosti minoritních akcionářů doporučil pasáž lex ČEZ vyškrtnout. Zdá se tedy, že vedení ČEZ a vláda touto cestou nakonec jít nechtějí a nepůjdou.

Ziskovost klesla, windfall tax platí

Tři čtvrtě roku ale hrozící lex ČEZ manipuloval s hodnotou celé společnosti. Tu navíc ovlivňuje i stále platná mimořádná daň, tzv. windfall tax. Tu stát uvalil na energetické, petrochemické a těžební firmy a na velké banky. Zdůvodnil to jejich neočekávanými příjmy kvůli velkému růstu cen energií a v případě bank výraznému zvýšení úrokových sazeb. Producenti energie navíc měli platit odvod z příjmů za dražší elektřinu než vládou stanovené prahy podle jednotlivých zdrojů energie. Sazba windfall tax je 60 procent ze zisků, které o víc než dvacet procent převyšují průměrný zisk let 2018 až 2021, platit má za roky 2023 až 2025. Zdaleka nejvíc se daň dotýká právě společnosti ČEZ. Ve svých naposledy zveřejněných hospodářských výsledcích z loňského listopadu uváděla, že na ní odvede 28 až 34 miliard korun, přičemž podle ministerstva financí stát za loňský rok na mimořádné dani vybral celkově kolem 40 miliard. Finální čísla za celý rok 2023 stále nejsou k dispozici, ČEZ ale odhadoval pokles očištěného čistého zisku z předloňských téměř 75 miliard na maximálně 37 miliard.

Ministr financí už loni začal naznačovat, že by se platnost mimořádné daně mohla zkrátit, a to dokonce už od tohoto roku. „Očekávám vážnou debatu, jestli zdaňovací období roku 2023 nebude poslední, ve kterém windfall tax použijeme. Říkali jsme, že tyto mimořádné příjmy mají pokrýt mimořádné výdaje. Když nepředpokládáme kompenzace, tak by toto neplatilo,“ uvedl loni na podzim. Výnosy z windfall tax totiž původně měly korelovat s náklady, které měla vláda s řešením energetické krize. To se ale změnilo, protože ceny energií výrazně klesly, tím klesla i ziskovost energetiků; a vláda lidem přestala elektřinu a plyn kompenzovat. Dalo by se tedy předpokládat, že podstata daně tím byla naplněna. Například autor myšlenky zavedení windfall tax, šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, by daň nechal doběhnout do konečného roku 2025, protože firmy už nebudou mít nadměrné zisky, a stát tím pádem stejně nic nevybere. V tuto chvíli se v každém případě počítá s tím, že debata o zkrácení platnosti daně proběhne v tomto pololetí.

Největší investice v historii

Potenciální zestátnění výrobní části ČEZ je úzce propojeno s výstavbou dalších jaderných bloků. Vláda překvapila oznámením, že chce postavit rovnou čtyři jaderné reaktory, což vysvětluje tím, že tendr na víc reaktorů může snížit cenu až o čtvrtinu za jeden. Z tendru také vyřadila americký Westinghouse, ve hře tedy zůstala jen francouzská EdF a korejská KHNP, které musejí své závazné nabídky představit do poloviny dubna. „Na jejich základě potom vybereme dodavatele a rozhodneme, zda si necháme postavit víc reaktorů, nebo ne,“ tvrdí premiér. Zdaleka ale není jasné, jak by vláda tak obrovskou investici financovala. Předpokládá se, že by za ni zodpovídala zřízená dceřiná společnost Elektrárna Dukovany II. Může se ale stát i to, že právě tuto společnost stát od ČEZ vykoupí. Kabinet k tomu uvedl jen tolik, že „o investorském modelu diskutuje a bude předmětem rozhodování vlády o formě výstavby dalších bloků“. ČEZ i vláda dřív uváděly, že jeden blok by vyšel zhruba na 160 miliard korun, to ale bylo vyčíslení z roku 2020 a náklady na  výstavbu se od té doby výrazně zvedly. Později se na základě vládních propočtů mluvilo o částce za čtyři bloky ve výši zhruba 1,75 bilionu korun. Nejvýraznější minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr tomu ale oponuje a udává příklad britské elektrárny Hinkley Point, kterou staví francouzská EdF, kde se cena za jeden blok dostala v přepočtu až na 700 miliard korun. Podle Šnobra by stavba nových čtyř reaktorů u nás vyšla ne na dva, ale na tři biliony.

To by bylo možné ufinancovat jen v případě, že by investici nesl jen stát, který by si na rozdíl od komerční společnosti mohl prodloužit návratnost projektu na vyšší desítky let a zdůvodnil by to strategickým významem. Ve hře je také to, že ČEZ uzavře se státem smlouvu o výkupu elektřiny z nového jaderného zdroje na šedesát let za garantovanou cenu, tedy na způsob contract for difference. Návratnost investice se má zajistit tak, že stát by dorovnával garantovanou výkupní cenu, pokud by tržní cena byla nižší. V době, kdy by tržní cena převyšovala tu garantovanou, by se naopak výrobce dělil o zisk.

Šéf ČEZ Daniel Beneš uvedl, že v jiných zemích se ceny elektřiny u podobných projektů pohybují mezi 70 a 100 eury za megawatthodinu a že by chtěl dosáhnout podobně vysokých výrobních cen u nových zdrojů i u nás. Státní podpora výstavby nových bloků ale závisí na notifikaci od Evropské komise. To se teď částečně zkomplikovalo plánem postavit ne jeden, nýbrž čtyři nové reaktory. Vše ale záleží na dohodě ČEZ s vládou na tom, jaká bude další podoba společnosti. Nevíme-li, zda a co budeme zestátňovat, nemůžeme vědět ani to, jak a za jaké peníze vůbec nové jaderné zdroje postavíme.