No dobrá, ono to vlastně není jisté; o titul druhého nejstaršího řemesla světa se hlásí kdekdo, od právníků až po propagandisty (nikdo asi nepochybuje o tom vůbec nejstarším řemesle). Nicméně pirátství je řemeslo velmi, velmi staré. Tím myslíme to námořní pirátství, nikoliv snad stahování filmů z pofiderních úložišť situovaných kdesi v Kazachstánu.

První bod k zamyšlení: vzrůstající pirátská aktivita je vždycky znamením toho, že síla civilizace v dané oblasti slábne. Už staří Egypťané a staří Římané považovali za zásadně důležitý státní úkol potlačovat pirátství a činili tak různými, leckdy extrémně nevybíravými metodami; v éře britské dominance sloužilo k témuž účelu nejdelší ráhno na dané lodi, případně popravčí dok v londýnském Wappingu, pokud někdo přivezl živé zajatce do Anglie. Pro piráty vznikl i speciální právní termín, hostis humani generis čili nepřátelé lidského rodu, který značil, že právo zasáhnout proti nim má jakákoliv námořní mocnost, aniž by se musela doptávat ostatních o svolení. Tolik kdysi funkční model.

V základních rysech platí toto pravidlo dodnes, ale k jeho praktickému uplatnění je potřeba do dané oblasti opravdu poslat lodi a svést s piráty vítězný boj; teprve potom se dá uvažovat o tom, jaký trest je pro přeživší adekvátní. Jenže po desítkách let, která uplynula od konce studené války, jsou západní námořní síly poněkud atrofované a krizí se najednou urodilo přespříliš.

Byla by poněkud ostuda, kdyby světový námořní obchod zahnali do úzkých jacísi jemenští kmenoví válečníci v sandálech. Je ale docela dobře možné, že se jim to podaří.