KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Druhé nejstarší řemeslo světa

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Druhé nejstarší řemeslo světa

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

No dobrá, ono to vlastně není jisté; o titul druhého nejstaršího řemesla světa se hlásí kdekdo, od právníků až po propagandisty (nikdo asi nepochybuje o tom vůbec nejstarším řemesle). Nicméně pirátství je řemeslo velmi, velmi staré. Tím myslíme to námořní pirátství, nikoliv snad stahování filmů z pofiderních úložišť situovaných kdesi v Kazachstánu.

Většina světového obchodu vždycky proudila po mořích a dnes je tomu nejinak; nákladní letecká doprava je moc drahá a železnice funguje lépe spíš na kratší vzdálenosti. Plavební koridory mezi Čínou a Amerikou vesměs vedou po širém oceánu, a jsou tedy bezpečné. Jenže lodi, které vozí zboží z Evropy do východní Asie a naopak, obvykle proplouvají hned dvěma úzkými místy. Jedním z nich je Malacká úžina mezi Malajsií a Sumatrou, tím druhým pak nudlovité Rudé moře, propojující Indický oceán se Středozemním mořem.
 
Taková místa jsou pro piráty jako dělaná a vskutku, zejména v té Malacké úžině se piráty nikdy nepodařilo úplně potlačit. Rudé moře ale bývalo o něco klidnější. Teď už to není pravda, protože jemenští povstalci – Húsiové – dostali od Íránu do rukou jak zbraně (útočné drony, přísavné miny), tak i instrukci, že mají pořádně zatopit izraelským lodím. Zatím došlo k únosu jedné lodi i s posádkou a dronovým útokům na několik dalších, včetně francouzské fregaty Languedoc a amerického torpédoborce USS Carney. Motivace je očividně spíše ideologická než komerční, ale z hlediska těch ohrožených lodí je to v podstatě jedno.

První bod k zamyšlení: vzrůstající pirátská aktivita je vždycky znamením toho, že síla civilizace v dané oblasti slábne. Už staří Egypťané a staří Římané považovali za zásadně důležitý státní úkol potlačovat pirátství a činili tak různými, leckdy extrémně nevybíravými metodami; v éře britské dominance sloužilo k témuž účelu nejdelší ráhno na dané lodi, případně popravčí dok v londýnském Wappingu, pokud někdo přivezl živé zajatce do Anglie. Pro piráty vznikl i speciální právní termín, hostis humani generis čili nepřátelé lidského rodu, který značil, že právo zasáhnout proti nim má jakákoliv námořní mocnost, aniž by se musela doptávat ostatních o svolení. Tolik kdysi funkční model.

V základních rysech platí toto pravidlo dodnes, ale k jeho praktickému uplatnění je potřeba do dané oblasti opravdu poslat lodi a svést s piráty vítězný boj; teprve potom se dá uvažovat o tom, jaký trest je pro přeživší adekvátní. Jenže po desítkách let, která uplynula od konce studené války, jsou západní námořní síly poněkud atrofované a krizí se najednou urodilo přespříliš.

Byla by poněkud ostuda, kdyby světový námořní obchod zahnali do úzkých jacísi jemenští kmenoví válečníci v sandálech. Je ale docela dobře možné, že se jim to podaří.

19. prosince 2023