Po zahradnictví se prochází pár a vybírá si tu ovocné stromky, tam nějaký ten stříhaný zimostráz. No a zem? Nehodila by se? Není moc těžká? Kamera se na ně dívá svrchu a zákazníci jsou podivně teple oděni, dokonce bych řekl nabaleni. Aha, oni to jsou neplatící zákazníci. Troufale bych si dovolil říci: zloději za bílého dne. Nakupují bez úmyslu zaplatit. Tedy pořizují. Kdepak, sprostě kradou. Kolegové zahradníci uveřejnili video se zloději a mohou se leda klepat, aby je lupič nezažaloval pro ochranu jeho osobnosti, soukromí a klidu na kradení. Já vím, tak to přece není, máme právo a spravedlnost.

Ti dva kradli velice uvolněně, ukázněně, s pečlivým výběrem a pěkně na přestupek. V hlavě pečlivě sčítali sumu a nálož si rozdělili, aby to byl sichr, kdyby něco. Zdrželi se jen pár minut, asi se zastavili přes den, aby věděli, pro co si po zavíračce zajít. Mohli se dokonce na plotě srazit i s dalším zlodějem, který zavítal krátce po nich. Zřejmě začátečník, ještě neměl kapucu a nebyl dostatečně obeznámený s výběrem v zahradnictví. Nejspíš ho pro něco poslali rodiče, bylo zavřeno, tak se cítil oprávněný přelézt plot a obsloužit se. Jejich vina.

Sotva se setmí, pán si prostříhá plot, uvnitř si nabere vozík jehličnanů a keřů, které nutně potřebuje, a zatímco nakládá do auta, povšimne si ho soused v okně. Situaci rozklíčuje správně a zavolá policii. Přivolaní muži zákona uvědomí majitele a ouha. Soused se unáhlil. V autě bylo naloženo jen tak kapinku na přestupek a to, co zůstalo připraveno za plotem, se nepočítá. Ta díra v tom plotě už tam byla? Ne? A jak to tak dobře víte?

To jsou věci, které se odehrály za plotem. Co teprve před plotem. Před lety jsme s přáteli vyseli louku a doplnili vysazenými květinami s ovocnými stromy. Stala se z toho senzace a cesta podél louky se stala barevnou promenádou těšící stovky lidí. S nimi časem přišli nenechavci. Začali uždibovat a my dosazovat. Až přišel den, kdy vytrhané kytky ležely podél louky jako to postřílené ptactvo nad ránem před hospodou z povídky Šimka a Grossmanna. Nebyl z nich nápis. Pravda. Ten jsem musel dodat já: „Omlouváme se, ale kradete rychleji, než my stačíme sázet.“ Několikrát jsme je i přistihli. Byli velmi hrubí a hlavně oprávnění: „Tak to máte mít za plotem.“

Vinen je okradený, to neznáte? S úžasem sleduji kontinuální ničení parků a veřejného prostoru vůbec. Četli jste si možná v tomto sloupku například o močení. K tomu je ale ještě nutno přičíst například takový drobný jev obecně rozšířeného chmatáctví. Když do večera nedokončíte výsadbu záhonu, do rána vám ho lidi rozeberou. Vrcholem bylo, když si ochranka u historické budovy přišla sáhnout k nám do bedny se slovy: „Máte toho dost, že jo.“ To už předčila populární herečka slovy: „Připravte mi do tašky tuhle pivoňku a tuhle jahodu, já takhle kradu normálně, víte?“ Zkazila mi tím spoustu večerníčků.

Jako malý chlapec jsem chodil na dědečkovy aleje, co vysázel před válkou. Dnes se o ně starám. V rámci pozemkové reformy dostal každý z obce, a tak se chodí přes sousedovo. Samozřejmě, skotačili jsme – coby děti – za babičkou a nic nám nebylo svatý. Zejména jsme toužili po sousedovic černé chrupce, která byla velmi pozdní, dlouho držela na stromě a šly o ní legendy. Panoval přísný zákaz si jedinou utrhnout. Stokrát jsme se ptali: „Prooč, dyk to nikdo netrhá, to tu jenom spadne.“ Prostě jsme nesměli. Jestli jsem ji ochutnal? No samozřejmě. Byla nejsladší. Jak jinak. Ale krást se nemá a vysadil jsem si svoji. Tu si budu hýčkat a její úrodu budu bránit. Jen pojďte, rudí noci.