Sedmačtyřicetiletá Vanda Jandová bydlící v Mělníku se stará o devítiměsíčního chlapce, kterého zanedlouho bude muset předat další rodině. Je zvyklá. „My si ho brali už s tím, že dítě není naše, jsme teta a strejda, jen loď převážející to dítě z jednoho břehu na druhý,“ vysvětluje Vanda, už čtyři roky evidovaná v registru přechodných pěstounů. Rodin vykonávajících pěstounskou péči na přechodnou dobu je v ČR nyní zhruba 600.

Chlapeček je už šestým z dětí, které prošly Vandinou pěstounskou péčí. Jeho jméno nesmí zveřejnit. Přechodní pěstouni musejí splnit spousty podmínek, tato je jedna z nich. Dítě jim totiž nepatří a nemají na ně práva. Je na ně kladeno víc požadavků než na trvalé pěstouny. Například musejí absolvovat speciální přípravu v trvání 72 hodin, zatímco ti dlouhodobí pouze 48 hodin. O dítěti nemohou jen tak rozhodovat. Dítě totiž patří státu a vy dostáváte peníze za to, že se o ně staráte. Jako kdybyste byli placeni za to, že hlídáte nějaký objekt. Zodpovědnost je veliká. Všechno se musí řešit soudně, vy coby pěstouni se dostáváte do zvláštních situací. „Chlapeček neměl několik měsíců jméno a tím se protáhlo vyřizování dokladů,“ vzpomíná Vanda, která je připravena tohle řešit opakovaně. Situaci nezlehčuje ani jednání s úřady. Vyřizování kartičky zdravotní pojišťovny a dalších dokladů bývá často kovbojka.

Pěstouni nejsou pány svého času, jsou zařazeni v registru a dítě jim mohou přidělit kdykoli. „Když čekáte na dítě, tak musíte být na telefonu a nesmíte odjet. Někdy to trvá den, týden nebo i několik měsíců. A čím je to delší, tím víc jste v napětí. Nevíte třeba ani za půl roku, jestli budete mít nějaké dítě,“ objasňuje Vanda.

Pěstouni dělají službu společnosti a musejí se naučit, že dítěti pomáhají vrátit se do jejich. Často ani nevědí, jaké mělo zázemí. „Jen okrajově něco znám o původní rodině těch dětí, o které se starám, ale celý příběh vím málokdy,“ přiznává Vanda. Nejčastější důvody, proč se dítě ocitne v pěstounské péči, je nedostatek rodičovských kompetencí, zanedbávání dítěte, opuštění novorozeněte v porodnici, projev nezájmu, týrání i zneužívání. S tím vším by si měli pěstouni poradit a dítěti pomoci se s traumaty vyrovnat. Je to náročná práce a zasloužila by lepší finanční ohodnocení. To je dnes zhruba na úrovni minimální mzdy. Plus náhrady na dítě podle jeho věku.

Zdraví, bezúhonní, psychicky odolní

Pěstouni také musejí projít psychologickými testy. A s nimi všichni členové domácnosti, i děti. „Přibude jim nový človíček v rodině, u přechodných pěstounů dokonce na dobu krátkou, pak se musejí vyrovnat s tím, že je nutné se s tím novým členem rozloučit,“ vysvětluje Vanda. Je to tedy náročné pro všechny. „Bylo běžné, že osobou v evidenci se stávali oba partneři, ale jen jeden byl primární pečující osobou s nárokem na odměnu. A byla respektována dohoda partnerů, kdo z nich to bude. Mohou se i střídat. Nebo primární pečující osobou může být jen muž. Opravdu je to na dohodě. Bohužel nároky, které jsou pak kladeny na sekundární pečující osobu (většinou je to muž), která má většinou své zaměstnání, donutily nejednoho muže požádat o ukončení vedení v evidenci, nebo aspoň o přerušení vedení v evidenci,“ dodává pro upřesnění předsedkyně profesního sdružení přechodných pěstounů Radka Švecová.

Nejčastějším důvodem, proč se pěstounem nestanete, je to, že neprojdete psychotesty. Podmínky jsou docela přísné. Samozřejmostí je trestní bezúhonnost, dobrý stav jak psychický, tak fyzický, u přechodných pěstounů uspokojená touha po vlastních dětech. Což Vanda splňuje, má dvě dospělé dcery a čtrnáctiletého syna. Dávat pryč dítě, o které se staráte třeba půl roku, není žádná legrace. Vanda to pokaždé opláče, i když to má racionálně odůvodněné. „Sice o ty děti svým způsobem přicházíte, ale zároveň vám přibývají další,“ říká.

Přechodný pěstoun se zákonným zástupcem dítěte nestane, dítě pošle dál většinou do roka, ale i ten trvalý musí počítat s tím, že by dítě mohlo putovat dál, třeba zpátky ke své biologické matce. Každopádně přechodný pěstoun by měl být připraven, že do roka se u něho mohou vystřídat klidně i čtyři děti.

Velký počet pěstounů neodhadne své síly. Například v Olomouckém kraji čtyři z deseti podaných žádostí o zařazení do evidence pěstounů jejich autoři berou zpět. Většinou si uvědomí, že by mohl nastat problém mezi jejich vlastními dětmi a těmi pěstounskými. Nebo se partneři rozejdou. Není ani výjimka, když se páru mezitím narodí dítě. A ne všechny žádosti vyřizuje Krajský úřad Olomouckého kraje automaticky kladně.

Nejkratší doba, kdy Vanda měla doma miminko v pěstounské péči, jsou tři měsíce, náhradní rodiče to riskli, a i když dítě ještě nebylo tzv. právně volné, vzali si jej. Vanda nyní čeká, až se najde náhradní rodina pro devítiměsíčního chlapečka. Aktivně kontaktuje OSPOD, aby věděla, zdali není něco nového, v jaké fázi je hledání nové rodiny. Přiznává, že jednou se jí náhradní rodiče nelíbili. Samozřejmě že může na OSPOD dát podnět, že v nové rodině něco skřípe, ale s osobními sympatiemi nic nenadělá.

Vanda to bere tak, že pomohla dítěti překonat těžké období: „Nejde o něj pečovat s odstupem, vidíte, že to má smysl, že dítě díky vám získá pocit bezpečí, cítí, že v tom není samo, tety v domově to nemohou stíhat, i když chtějí. Pak takové zanedbané děti nevěří lidem, mají pocit opuštění, hůř v dospělosti navazují vztahy.“

Proč nejde dítě rovnou k adopci a Vanda je mezistupněm, vysvětluje tím, že každá maminka po porodu má určitou ochrannou lhůtu, kdy si může svoje stanovisko rozmyslet. OSPOD se ale snaží, aby dítě bylo buď u své biologické matky, pokud to jen trochu jde, nebo u svých příbuzných. Nejvíc pěstounů je právě v rodinném kruhu. Když vezmeme data ze Středočeského kraje, tak v regionu je 131 pěstounů na přechodnou dobu, dlouhodobých pěstounů je 295. A pěstounů z řad příbuzných je 1400. Možnost, že se dítě vrátí do původní rodiny, je samozřejmě priorita.

Z výzkumu Nadace Sirius vyplývá, že nejčastěji jde o malé děti, které potřebují přechodnou pěstounskou péči. „Ze sledovaného vzorku bylo 76 % dětí mladších jednoho roku. Jen v 8 % případů šlo o děti starší šesti let,“ píše se v analýze. Nicméně vzrůstá počet dětí, které jsou starší, většinou jde o děti z problémových rodin, kde docházelo k zanedbání.

Tady se pak náhradní péče hledá hůř. Obzvlášť když si pěstouni mohou vybírat. Vanda má jako hlavní kritérium věk, vybírá si miminka do dvou let, což je logické, jde jí o to, aby děti byly věkově odlišné od jejích biologických dětí. Někteří pěstouni se specializují například na děti z rodin drogově závislých či s nějakou specifickou nemocí. Ovšem pak jsou tací, kteří mají na dítě velké nároky. Ve hře je etnikum, pohlaví, zdraví. A tak dítě odmítnou s tím, že mají jinou ideu.

Modrooká blondýnka bez handicapu

„Představa, že budu mít blonďatou modrookou holčičku bez handicapu kromě minimálních alergií, je celkem naivní,“ říká vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí Krajského úřadu Středočeského kraje Libor Mojžíš.

I na jihu Moravy pěstouni touží po krásné holčičce. „V současné době máme v evidenci Krajského úřadu Jihomoravského kraje celkem 77 aktivních pěstounů na přechodnou dobu a 20 aktuálně volných dlouhodobých pěstounů, přičemž většina z těchto neobsazených pěstounů striktně preferuje přijetí holčičky většinového etnika a co nejnižšího věku,“ uvádí tisková mluvčí Krajského úřadu Jihomoravského kraje Alena Knotková.

Nakonec si ale vyberou. Kolik ze 600 rodin, které vykonávají pěstounskou péči na přechodnou dobu, má aktuálně v péči dítě, nelze říci, jelikož situace se každým dnem proměňuje. Ale zhruba 90 % přechodných pěstounů je obsazeno.

To je docela dost na to, že přijetí dítěte předchází velké martyrium. Na dítě je určitý pořadník, a pokud rodina nevyhovuje požadavkům, sáhne se hned po další, aniž je dítě do nového domova umístěno. „Procesu výběru rodiny a seznamování se spisem se dává velká pozornost a dostatečný čas právě proto, aby se pěstounská rodina mohla v klidu rozhodnout, aby se zvážily všechny okolnosti a eliminovala se možnost selhání,“ vysvětluje vedoucí oddělení sociální ochrany a prevence Krajského úřadu Kraje Vysočina Martin Jelínek. Mylný je tedy obrázek, že dítě jde od jednoho pěstouna ke druhému.

V těchto dnech Středočeský kraj spustil kampaň na podporu náboru nových pěstounů. A tak můžete vidět na různých billboardech plakáty šťastné rodinky s názvem Staň se pěstounem. Stát se jím je však náročné. Dostanete za to sice zaplaceno, ale být „jen pěstounem“ a dítě si neadoptovat znamená, že vám nepatří. Děláte službu pro ty ostatní a s tím do toho musíte jít. Sobecká láska je i tady na obtíž.