KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY

Co zavinilo úpadek Západu a vzestup Číny

KOMENTÁŘ LUKÁŠE KOVANDY
Co zavinilo úpadek Západu a vzestup Číny

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Západ za 30 let totalitní Číně odevzdal, aniž za to něco dostal, plody svého 350 let trvajícího úsilí – výsledky celé průmyslové a IT revoluce. A Afriku k tomu. Navíc sám sebe dále ochromuje regulačním spoutáváním se právě na čínský způsob. Jde asi o největší porážku svobody v dějinách. Například republikáni v USA už si ale začínají uvědomovat, že zelená a ESG agenda nahrávají režimům právě v Číně či v Rusku. Zideologizovaným byrokratům v Bruselu se oči ale stále neotevřely. Bohužel ani Fialově vládě ne.

Máloco demonstruje vzestup Číny a úpadek Západu jako dění v odvětví elektromobility. Čína „převezla“ Západ, co se dobývání niklu týče, klíčové složky elektrobaterií. Přitom německá sázka na elektromobilitu krachuje.

Ale popořadě. Ještě před půldruhým rokem australský těžař BHP, největší na světě, věřil, že produkce niklu bude klíčovým prostředkem v jeho dekarbonizačním úsilí. A že si díky němu zlepší své ESG skóre. Nikl je totiž stěžejní složkou baterií elektrovozů. BHP navíc sázel i na takzvaný zelený nikl, environmentálně šetrnější, ale také dražší. Jenže se přepočítal.

Čína v uplynulých letech masivně investovala do dolů v Indonésii. Tam prostřednictvím špinavé elektřiny z uhlí těží a zpracovává málo kvalitní nikl, ovšem v obrovském objemu. Plundruje přírodu, řeklo by se na Západě. Jenže Číňané, jemně řečeno, neberou ESG tak vážně jako Západ.

Inovace ve zpracování Číňanům umožňují kvanta niklu nízké jakosti přeměňovat v mnohem kvalitnější materii. Zaplavují jí svět, čímž činí nikl z jiných částí světa nekonkurenceschopný.

Pláčou nejen v BHP, ale třeba i ve Francii. Francouzi plánovali z Nové Kaledonie, své odříznuté tichomořské državy, učinit jedno ze světových center produkce niklu. Teď ale tamní doly musí Paříž za peníze daňových poplatníků sanovat. Neobstojí tváří v tvář právě čínské produkci v Indonésii.

Navíc ani nevychází sázka Západu na nikl v environmentálně šetrnější variantě. Výrobci elektrobaterií a elektroaut všude po světě nejsou ochotní platit za ni více; jsou spokojení s indonéským niklem, zpracovaným prostřednictvím špinavého uhlí.

Západní vlády pak elektrovozy štědře zadotují, jakož tedy i baterie v nich, takže západní řidič elektrovozu jezdí vlastně na špinavé čínské, vlastně indonéské uhlí, zatímco západní daňový poplatník mu na to nechtěně a z donucení přispívá. Tyto peníze končí v Indonésii a pak v Číně, která i díky tomu geopoliticky dále expanduje. Pozitivní dopad na globální životní prostředí samozřejmě žádný.

Západní firmy si možná zlepší ESG skóre, ale jen proto, že přitom odevzdají trh třeba právě čínské konkurenci nebo že je musí sanovat často již tak předlužené vlády západních zemí typu Francie.

A pak tu máme Německo. To je kapitola sama pro sebe. V rámci již tak pošetilého Západu je to tedy už co říct.

Německo po fiasku své imigrační a energetické politiky čelí dalšímu velkému průšvihu: i sázka na elektromobilitu krachuje. Poptávka po elektrovozech má letos v zemi klesnout o 14 % (viz graf Bloombergu níže). Přitom pořádná revoluce elektromobility v zemi ještě ani nezačala. Jen 2 % aut na německých silnicích jsou plně elektrická.

Při tak nízké základně by měl růst poptávky pokračovat nerušeně ještě řadu let, nikoli přecházet v propad. Jenže i přes agresivní cenovou politiku Tesly jsou elektroauta pro Němce stále drahá. A to právě i kvůli nezvládnuté energetické politice, jež jim výrazně zdražuje elektřinu. Navíc se v Německu nedaří uspokojivě budovat síť nabíjecích stanic.

Do toho vláda v Berlíně ustupuje od dotací na podporu elektromobility. Pokud útlum elektromobility v Německu přetrvá, spadnou do „černé díry“ miliardy eur investic autoprůmyslu a Německo nebude s to plnit přísné emisní cíle související se zelenou agendou EU.

Vedle vlastních problémů s nastartováním revoluce elektromobility Němci navíc nemusí být schopni čelit dravé čínské konkurenci, která srovnatelná elektroauta umí znatelně levněji – i proto, že si na sebe neušila tak přísné ESG, zelené a jiné regulace.

Obecněji, Němce v posledních zhruba 25 letech drtí jejich sklon hnát věci do extrému. Do 90. let minulého století tlumilo tento sklon válečně trauma a – v Západním Německu – nutnost obstát ve studené válce. Německo dlouho dokázala krotit Británie a její pragmatismus. Po znovusjednocení Němci stále zřetelněji jedou svoji extrémní, ideologickou linku bez korektivu, čímž stále nebezpečněji „zatápí“ celé Evropě.

Německo si v rámci radikálního ideologického následování zelené a ESG linky nechává bez výraznějšího vzdoru pohřbít po více než století budovaný a precizovaný tradiční autoprůmysl, tedy výrobu aut se spalovacími motory. Přestože v řadě případů neumí elektrovozy vyrobit tak konkurenceschopně jako Číňani. Ti proto Evropu začínají zaplavovat svými elektrovozy, jako se jim podařilo svět zaplavit indonéským niklem.

Štěstí, že k rozumu – a tradičnímu anglosaskému pragmatismu – začínají přicházet alespoň Spojené státy. Zejména tamní republikáni si v rostoucí míře uvědomují, že zelená a ESG agenda nahrávají režimům v Číně či Rusku. Stát New Hampshire už dokonce usiluje ESG praktiky kriminalizovat.

Nově zásadně otáčí také Bank of America, druhá největší americká banka. Ruší svůj dva roky starý závazek, za nějž jí otevřeně tleskali západní klimatičtí aktivisté a skrytě Peking a Moskva, že nebude financovat uhelné doly ani uhelné elektrárny.

Otočka Bank of America je nejnovějším zásadním výsledkem boje republikánů proti takzvanému woke kapitalismu. Již loni tomuto tlaku ustoupil šéf BlackRocku, největšího správce majetku na světě, když uvedl, že dále nebude používat výraz „ESG“.

Takzvaný woke kapitalismus je ve skutečnosti novým socialismem, jehož stoupenci chtějí pod rouškou údajné starosti o životní prostředí či genderových záminek zničit trh a nastolit totalitní řízení společnosti, jak se o to – nakonec neúspěšně – pokoušeli komunisté 20. století, i v tehdejším Československu. Snaha o nastolení nové totality ovšem už nyní podvazuje produktivitu a inovace ekonomik Západu, zejména EU, ale v menší míře i USA, z čehož nejvíce těží opět geopolitičtí rivalové typu Číny či Ruska.

Bohužel, v tuzemsku Fialova vláda zatím nic nepochopila. Nepochopila, že agenda ESG je jedním z projevů krajně levicové agendy. Nyní totiž tuzemská vláda plánuje nařídit povinné zastoupení žen ve vedení soukromých firem, na což si netroufly ani levicové kabinety. Poškodí tím českou burzu a kapitálový trh, neboť kvóty jej poškozují, jak dokládají odborné studie ze světa. O to právě ESG ideologům jde zejména: poškodit a zničit trh. Ostatně i marxistům-leninistům 20. století byl trh stěžejním nepřítelem. Je totiž nejviditelnějším odrazem institutu soukromého vlastnictví, které je v příkrém rozporu s kolektivistickým fundamentem jejich smýšlení.

Žen ve vedení velkých firem má být třetina

Údajně středopravá Fialova vláda se následováním ESG linky chystá zasadit další ránu českému kapitálovému trhu. Již se jí podařilo ochromit důvěru investorů v něj kurzotvornými výroky pronášenými nahodile a zmateně, zjevně bez znalosti věci a vůbec bez koncepce, případně jako v banánové republice v prostředí ducha venkovské hospody.

Teď společnostem obchodovaným na burze vláda plánuje přikazovat – na což si netroufl ani žádný z dosavadních levicových kabinetů –, aby měly ve vedení třetinu žen. Přitom je empiricky prokázáno, že takové kvóty zpravidla snižují výkonnost firem, tedy poškodí celý tuzemský kapitálový trh.

Například metastudie publikovaná v recenzovaném vědeckém žurnálu Economic Affairs v říjnu 2021 (zde) hovoří celkem jasně. „Kvóty zastoupení žen ve vedení společností většinově snižují jejich finanční výkonnost.“

Evropské akcie jsou přitom už teď v historicky rekordní slevě vůči těm americkým. Vyplývá to ze srovnání poměrového ukazatele vyhlížené tržní ceny akcie a čistého zisku na akcii na horizontu dalších dvanácti měsíců. Brány jsou přitom v potaz všechny klíčové akciové tituly jak ve Spojených státech, tak v Evropě (viz graf níže).

Klíčovým důvodem je to, že Evropa nemá žádnou světově významnou technologickou společnost, dále vykazuje slabší vyhlížený ekonomický růst, slabší hospodářskou odolnost a konečně také na ni tíživěji dopadá současná geopolitická situace.

Evropu také poškozuje to, že do její ekonomiky už přespříliš promlouvá ideologie, zejména ta zelená, ale právě i genderová. Mezinárodní investoři Evropě věří méně a méně; její ideologie poškozuje životní úroveň zejména budoucích generací. Pokud mnohé evropské burzovně obchodované společnosti musí vybírat lidi do vedení na základě pohlaví, a tedy nikoli nutně na základě schopností, přičemž je to empiricky prokázaná nevýhoda v konkurenčním boji, nepřekvapí, že kapitál směřuje více a více do Spojených států a jiných částí světa, na úkor Evropy.

Akciové trhy varovný signál tedy už vysílají. Doplňuje jej například článek z Wall Street Journal z tohoto týdne.

Podle něj brzdí schopnost konkurovat Spojeným státům a Číně evropská regulační mánie. Evropská unie je podle listu jedničkou v jedné oblasti – v regulacích. Včetně těch genderových. Agresivní tvorbou pravidel si ale pod sebou řeže větev. Připravuje se – kromě jiného – o schopnost konkurovat Číně v oblasti elektromobility a Spojeným státům v umělé inteligenci.

Co dodat? Že hořký kalich jsme ještě nedopili, opravdu hořký konec je teprve před námi, protože ani varování akciových trhů, ani zmíněný článek Wall Street Journal evropské a bruselské zideologizované byrokracii oči zřejmě neotevře. Škoda že oči neotvírá ani česká vláda, hlásící se k politickému středu, či dokonce pravici.

5. února 2024