Parky potřebují chránit, a my nevíme jak

Mezi ploty

Parky potřebují chránit, a my nevíme jak
Mezi ploty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Městský park je součástí našeho veřejného prostoru bezmála dvě stě let a minimálně od konce 19. století můžeme parky vnímat jako běžné. První zahrady ovšem otevřela veřejnosti šlechta a dobové popisy již tehdy nešetří poznámkami k chování veřejnosti, které někdy vedlo až k opětovnému uzavření či omezení vstupu. Znám je například příběh pražské Kanálky, která byla zčásti v místech dnešních Riegrových sadů.

V některých zemích podnes převažují parky na noc zavírané a střežené. Běžně se s nimi lze setkat zejména v jižní Evropě, pobývání přes noc v parcích je tam trestáno. Ostatně uzavřené návštěvnické objekty máme hojně zastoupeny i u nás například botanickými zahradami nebo zámeckými parky. Diskuse, které rozhodně rozvířily aspoň regionálně toto téma, jsme ojediněle zažili i u nás. Park v Lednici na Moravě otevřeli veřejnosti již Lichtenštejnové a pro odpor obce se ho Národnímu památkovému ústavu nedaří uzavřít. Dalším zajímavým případem byla prostupnost Botanické zahrady v Praze-Troji pro pěší provoz místních a trasy nahoru do Bohnic.

Stále nám tu probublává téma vandalismu a poškozování parků, které je sice doménou velmi malého procenta osob, ale je i přes narůstající trend silně tolerováno. Zejména správci zeleně a zahradníci jsou nuceni toto jednání prostě strpět. Podstatnou roli v tom hraje to, že dodržování vyvěšeného návštěvnického řádu ve skutečnosti nikdo nevymáhá. Proč?

Městské parky vznikaly obvykle z široké vůle obce, tedy lidí v ní žijících, a jako takové byly dlouhé dekády vnímány. Stromy byly sázeny při různých příležitostech a o park se staral městský zahradník, který byl živou součástí společnosti. Všichni ho znali. Při květinových slavnostech získávali vztah k parkům občané již jako děti a šlo to s nimi celý život. Hlídač parku byla často poněkud formální úloha zejména pro vysloužilce, kteří ale byli dostatečně důrazní v případě ničení parku a prostřednictvím píšťalky ihned přivolali nejbližšího strážníka pochůzkáře, nebo věc vyřešili sami holí. Když jsme u toho, hlídači parku byli součástí veřejného prostoru až do 60. let, a pokud se díváme na staré fotografie plné květin, vitálních stromů, fontán a laviček, nešlo zdaleka tolik o peníze. Šlo především o souhru osobně zodpovědného zahradníka, hlídače a místní komunity, všichni společně si dokázali park ochránit.

Dnešní pohled je nejbizarnější v tom, že park považujeme za něco, co patří „městu“; a to se má o něj starat. Vzdálené uživatelské pasivní vnímání je hlavní příčinou lhostejnosti vůči osudu parků. Jako společnost jsme si zvykli na absolutní svobodu chování v parcích a prohřešky nijak závažně neodsuzujeme ani netrestáme. Zapálení jednoho z největších dubů ve Stromovce zaujalo opravdu jen pár místních a dojalo zahradníky. Škody na stromech a keřích či mobiliáři jsou obvykle malé a policii nezajímají. Z četných rozhovorů se strážníky je třeba i cítit osobní sympatie mezi lidmi, kteří slouží ve stejném prostoru a denně se potkávají, ale převažuje bezmoc.

Čelakovského sady byly obnoveny investicí 140 milionů Kč ku slávě stého výročí vzniku Československé republiky. V mnoha směrech ukázaly um stovky zahradníků, kteří na díle pracovali. Loni park z významné části zničila docela malá skupina několika set osob. Škody bohužel dosáhly jen 1,5 mil. Kč a přes desítky dopisů a osobní schůzky se zainteresovanými, sliby a přísliby se nestalo vůbec nic. Praha 1 se rozhodla po dobu nutné regenerace park oplotit. Všichni doufáme, že si někdo všimne, jak zoufalý je to čin. Podle slov správců zeleně v jiných městech je to jen špička ledovce.

13. února 2023