Česko rozjelo obří jadernou investici v podobě dostavby dvou bloků v Dukovanech. To je bezesporu dobré rozhodnutí, energii z jádra potřebujeme a životnost stávajících bloků jednou skončí. ČEZ jakožto investor už zahájil jednání o smlouvě s vítěznou korejskou společností KHNP. Vláda by ale měla lidem narovinu říkat, že konečná cena 200 miliard korun za jeden blok je nereálná. A stejně tak neslibovat, že nové bloky budou znamenat levnou elektřinu do budoucna. Stejně tak máme notifikaci, tedy schválení modelu veřejné podpory, pouze na jeden blok. Ta ještě k tomu není úplně vyhovující. Jak to bude s druhým blokem, zatím netušíme. O druhou notifikaci jsme zatím nepožádali.

Důvod, proč zvítězili v tendru Korejci, a ne Francouzi, byl podle ministra financí především ten, že francouzská EdF by nechtěla nést odpovědnost za velmi pravděpodobné prodlužování, a tím pádem zdražování výstavby. „Posuzovali jsme i platební kalendáře, jestli někdo chce zálohy, nebo jestli budeme platit až za odvedenou práci. Důležité jsou i garance za dodržení termínu,“ uvedl Zbyněk Stanjura.

Vláda tvrdí, že celkové náklady budou 200 miliard korun za jeden blok, tedy 400 miliard za dva bloky. KHNP už hned po oznámení vítěze tendru uvedla, že jde pouze o odhad české vlády. „O konečné hodnotě zakázky bude rozhodnuto po jednání se společností KHNP. Celkové náklady projektu vyčíslené českou vládou, které zahrnují náklady na výstavbu a rezervní fond pro nepředvídatelné události, zatím neuvádějí konečnou výši smlouvy s dodavatelem, ta se může lišit v závislosti na výsledku společných jednání,“ uvedli Korejci.

I šéf české pobočky KHNP Minhwan Chang nyní sám uvedl, že cena je stále předmětem jednání s českou vládou. „Už jsme odevzdali technický i cenový návrh. Než se dostaneme ke konečné smlouvě, budeme ještě diskutovat a jednat. Budeme finalizovat jak cenu, tak podrobné harmonogramy. Ale nemyslím si, že by se cena nějak výrazně měnila,“ uvedl.

Cena 200 miliard korun za blok je totiž cena aktuální, která by platila v tuto chvíli bez započtení finančních, tedy výpůjčních nákladů. Rozhodně tedy nelze tvrdit, že jde o celkové náklady na jeden blok. To, že stát na sebe vezme po dobu výstavby bezúročnou půjčku (zkušební provoz prvního bloku by měl začít v roce 2036), neznamená, že náklady neponese nikdo a zmizí. Přes státní rozpočet je zaplatí daňoví poplatníci, kteří jsou v tomto případě zároveň spotřebiteli elektřiny.

U Evropské komise jsme žádali o notifikaci, tedy o povolení státní podpory a model financování, pouze pro jeden, tedy pátý dukovanský blok. Jeho financování by mělo proběhnout formou třicetileté půjčky od státu s po dobu výstavby nulovým úrokem pro společnost Elektrárna Dukovany II, což je dceřiná společnost ČEZ, která má nové bloky stavět. Následně by mělo jít o úrok, který nemá být nižší než dvě procenta, odvidí se ale od toho, za kolik si půjčuje stát. Jenže už na onu „bezúročnou“ půjčku si bude muset stát půjčit.

To znamená že si je půjčí prostřednictvím státních dluhopisů a náklady na jejich splácení ponese daňový poplatník. Pokud by dál rostlo zadlužení státu, mohou růst i úroky na dluhopisech, protože investoři chtějí rizikovou přirážku. A lze čekat, že zadlužení poroste právě kvůli tomu, jak velkou investici Dukovany představují. Ze zkušeností u jiných jaderných projektů lze vyčíst, že finanční náklady jsou nakonec násobně vyšší než náklady, do kterých je započítána samotná stavba a použité technologie. Pokud má být podle vlády cena za dva bloky 400 miliard korun, lze vzhledem k růstu úroků na státních dluhopisech počítat minimálně s dvojnásobnou konečnou cenou.

Nebezpečné fungování kvůli OZE

Podle notifikace má pak dluh splácet společnost Elektrárna Dukovany II z prodeje elektřiny vykupované od ní státním obchodníkem, a to za garantovanou cenu, která má pokrývat náklady a přiměřený zisk elektrárny. Jenže podmínky nastavené v notifikaci jsou silně nevýhodné. Podle nich by nový jaderný zdroj fungoval kvůli působení obnovitelných zdrojů v síti omezeně, protože by s nimi musel na trhu fungovat společně.

Podle vlády bude elektřina z nových jaderných bloků nejvýše 90 eur za MWh, což je přibližně stejně, jako za kolik se obchoduje nyní elektřina s dodáním v příštím roce, kde je to lehce přes 90 eur.

Problémem je to, že státní obchodník bude prodávat elektřinu na trhu, a pokud ji prodá za nižší cenu než je ta garantovaná, společnost Elektrárna Dukovany II mu ji musí dorovnat. Pokud ji naopak prodá dráž než za garantovanou cenu, bude se o něj muset dělit s Dukovany II. A dorovnávání mezi společností a státním obchodníkem bude probíhat až s časovým odstupem. To má fungovat jako „motivace“ pro Dukovany II, aby elektrárna přerušila výrobu, když budou ceny elektřiny na trhu nižší, než za kolik vyrábí ona sama. To znamená v té době roku, kdy budou ceny na trhu srážet dolů obnovitelné zdroje. To znamená, že na tom bude prodělávat a náklady ponese daňový poplatník.

O notifikaci na druhý blok jsme zatím nepožádali. Ministr Stanjura tvrdí, že model financování pro oba bloky bude k dispozici nejpozději na konci prosince. Je možné, že investorem druhého bloku nebude ČEZ ve stávající podobě s třicetiprocentním podílem minoritních akcionářů. Stále je totiž ve hře varianta, podle níž by nové bloky stavěla plně státní společnost, a to zmíněná Elektrárna Dukovany II. Objevuje se stále i spekulace, že by stát tuto dceřinou společnost ČEZ vykoupil. Stávající jaderné bloky by ale do této společnosti nepatřily, zůstaly by pod ČEZ, který by zůstal v současné „polostátní“ podobě.