Strategická komunikace je zřejmě ta činnost, o níž současná vládní garnitura usoudila, že se jí má nyní nejvíc věnovat. Vedle úsilí plukovníka Foltýna na celostátní úrovni se rozjela další kampaň v Praze. Náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib zaštítil kampaň Dopravního podniku proti sexuálnímu obtěžování ve veřejné dopravě. Snesla se na ni vlna kritiky, což Hřib považuje za doklad toho, že kampaň je dobrá a potřebná. Tvrdíme, že nemá pravdu.

Nejde o peníze. Vizuály jsou prezentovány v reklamních vitrínách na zastávkách, jež patří městu. A kampaň pro město zpracovala nezisková organizace Konsent za 65 tisíc korun. Což jsou opravdu drobné nejen pro město, ale i pro Konsent, který, jak upozornil na síti X Ondřej Fér, získal za poslední tři roky od veřejného sektoru 19 milionů korun. Z toho 18 milionů přišlo přes Dům zahraniční spolupráce, organizaci ministerstva školství, kterou vede Michal Uhl, stejně jako šéfka Konsentu Johana Nejedlová politik Zelených. Není to jediný případ, kdy jsou členové této strany úspěšnější v získávání státních financí pro šíření svých názorů než v získávání veřejnosti pro tyto názory (v posledních volbách do Evropského parlamentu získali Zelení, jejichž kandidátku Nejedlová vedla, 46 127 hlasů).

A teď k té kritice. Za příklad vizuálu, nad nímž lidé nevěřícně kroutili hlavou, uveďme ten s nápisem „6 % cestujících bylo v MHD donuceno k pohlavnímu styku“. Není divu. Je to lež.

Co to vůbec znamená? Šest procent z cestujících, kterých přepraví Dopravní podnik milion denně, je znásilněno? Za jakou dobu? Kde se to číslo vzalo? To víme, z průzkumu, který v roce 2021 zpracovala agentura Focus pro odbor lidských práv Úřadu vlády.

Jenže tam se ta šestka vyskytuje u odpovědi na otázku, jež zněla „Setkal/a jste se s daným chováním (tedy v tomto případě vynucení sexu výhrůžkami, silou) někdy v minulosti ve veřejné dopravě?“ Tedy „setkal/a se“, nikoli „byl/a donucen/a“. To vyplývá jednoznačně z dalších otázek, kdy byli respondenti zvlášť dotázáni: „Víte o někom ve vašem okolí, kdo se setkal se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě?“, „Stal/a jste se někdy svědkem sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě?“ a „Stal/a jste se někdy vy sám/a v minulosti objektem sexuálního obtěžování ve veřejné dopravě?“ Data u každého jednotlivého druhu obtěžování ve studii nejsou, nicméně je jasné, že ta šestka zahrnuje celé spektrum od člověka, který byl znásilněn, po toho, který o něčem takovém třeba jen slyšel.

To je fundamentální rozdíl. Tak fundamentální, že u organizace, jež se profesionálně zabývá školením a vzděláváním, nemůžeme předpokládat naivitu či nedorozumění. Tvrdíme, že jde o vědomou manipulaci. Vyskytuje se i na dalších vizuálech.

I tak ovšem výzkum obsahuje množství výsledků budících otázky. Což není překvapivé. Téma je to intimní a explozivní zároveň, není divu, pokud někteří lidé odpovídají emocionálně a zmateně.

A hlavně je tu silná motivace výsledky interpretovat manipulativně. To, že někteří lidé sexuální násilí bagatelizovali a bagatelizují, jako by opravňovalo, ne-li vyžadovalo přicházet s co nejdramatičtějšími daty. Aby všechna ta sexistická prasátečka a macho hejtři zmlkli. A, v neposlední řadě, aby se potvrdila důležitost kampaní. Člověk, tedy hlavně muž, který zpochybní konkrétní číslo, jako by zpochybňoval existenci sexuálního násilí vůbec. Tak jako tak morálně prohraje, ve stylu: Tak to není šest procent, ale tři procenta. To je podle vás málo?!

Pakliže nepřistupujeme k tvrzením pražské kampaně v dobré víře, což přiznáváme, je to proto, že je takříkajíc v dobré společnosti. V USA bylo svého času omíláno, že „se odhaduje, že jedna z pěti žen se po dobu svého vysokoškolského studia stane obětí sexuálního útoku“ – ocitoval to v projevu i prezident Obama. Nebyla to pravda, bylo to manipulativní zkreslení výsledků studie, již sám autor označil za nereprezentativní.

Pokud si říkáte, kdo vyrábí ty vystresované mladé ženy, které vidí sexuální násilí všude a dožadují se, aby muži při jejich spatření přecházeli na druhý chodník, jsou to i takovéto kampaně.