Je to příběh, který ukazuje, jak moc se změnila doba. Ve středu 23. srpna 2023 rozhodla pravostředová koaliční vláda Petra Fialy, že od německé energetické skupiny RWE koupí společnost RWE Gas Storage, která vlastní šest podzemních zásobníků plynu. To je 36 procent celkové kapacity zásobníků na území České republiky. O plánu na tento nákup se nikdy nevedla žádná veřejná debata. O nápadu zestátnit plynovou infrastrukturu nikdy předtím veřejně nemluvil premiér Petr Fiala ani ministr průmyslu Jozef Síkela, který celý obchod připravil a do vlády přinesl. Kabinet rozhodoval v utajeném režimu, takže se k detailům obchodu a záměru nikdo nemohl dostat. Den nato byla oznámena cena 360 milionů eur, tedy zhruba 8,6 miliardy korun. Novým vlastníkem zásobníků se stane státní firma ČEPS, která ovládá přenos elektřiny.

Tím ale vládní plány na zestátňování nekončí. Kabinet se podle dostupných informací chystá k zásobníkům pořídit i plynovody, které nyní vlastní společnost Net4Gas. Tu v poměru padesát na padesát ovládá německá pojišťovna Allianz a kanadská skupina Borealis. Na ni se zatím připravují ocenění od investičních poradců. Jde o silně zadluženou firmu, která po odříznutí od ruského plynu přišla o víc než dvě třetiny svých příjmů z tranzitu této suroviny. Celkové dluhy nyní dosahují 33 miliard korun. Net4Gas si mimo jiné půjčoval i na dividendy, na nichž si vlastníci postupně vytáhli 68,3 miliardy korun. I kdyby tedy stát koupil Net4Gas za symbolickou korunu, zůstane mu na krku 33 miliard korun dluhů.

Nákupy za 42 miliard

Spolu s již zakoupenými zásobníky to znamená, že stát za nákup plynové infrastruktury utratí přinejmenším 42 miliard korun. Jen pro představu. Konsolidační balíček, který kabinet dlouho připravoval, představil ho 11. května a teď ho posílá do Poslanecké sněmovny, počítá s celkovými úsporami zhruba 66 miliard korun a s 28 miliardami korun z vyšších daní. Politicky za to koalice platí obrovskou cenu. A najednou utratí nákupem plynové infrastruktury přinejmenším 42 miliard korun. Vláda argumentuje tím, že se zásobníky a plynovody pořizují částečně z peněz, které v minulosti vydělal ČEPS. Jenže ve finále je to jedno. Veřejné peníze jsou jen jedny. Nemají mašličky. Premiér Petr Fiala tvrdí, že investice do zásobníků plynu se vrátí do deseti let. Jak je to u Net4Gas, který se podle všeho bude pořizovat stejně utajeně jako zásobníky, zatím nikdo oficiálně neřekl.

Kdo tvrdě reguluje, nepotřebuje vlastnit

Premiér Petr Fiala i ministr průmyslu Jozef Síkela tvrdí, že nákup zásobníků je nezbytná investice do energetické bezpečnosti. Na sociálních sítích to po vládním rozhodnutí oznamovali s velkou pompou. „Po začátku ruské agrese na Ukrajině jsem řekl, že musíme posilovat naši energetickou bezpečnost, a také, že musíme usilovat o získání strategické energetické infrastruktury, která není v rukou státu,“ napsal po vládním rozhodnutí premiér na síti X. „Dnes jsme udělali další naprosto zásadní krok k tomu, abychom energetickou bezpečnost České republiky posílili a abychom měli kontrolu nad plynem pro občany a firmy. Vlastnictví zásobníků dá státu jistotu, že bude schopen ovládat, jak se bude s plynem ze zásobníků v případě krize zacházet.“ Podobně mluví i ministr průmyslu Jozef Síkela.

Jenže ani jeden neříká, že stát má nad zásobníky i plynovody díky mimořádně přísné regulaci téměř stoprocentní kontrolu už dnes. Aniž cokoli z toho vlastní. Jak zásobníky, tak plynovody jsou takzvanou kritickou infrastrukturou s nejvyšší možnou mírou regulace. Stát ji nepotřebuje vlastnit, protože ji už dnes díky té regulaci plně ovládá. Je to navíc nikoli jen domácí, ale přímo evropská regulace. Ta se ještě zpřísnila za loňské energetické krize. V prosinci 2022 se země Evropské unie dohodly, že právě kvůli zvýšení energetické bezpečnosti regulaci ještě zesílí. Je v živé paměti, jak přímo energetický summit Evropské unie rozhodl, že ve všech členských zemích musejí být zásobníky plynu plné před zimou aspoň z 80 procent. Bez ohledu na to, kdo je vlastní. Pokud by majitelé regulaci nedodrželi, stát může zasáhnout a donutit je k tomu.

Žádné velké zestátňování se po Evropě nekonalo. S výjimkou Německa, kde před napadením Ukrajiny vlastnil zásobníky ruský Gazprom. A dal si velmi záležet na tom, aby byly skoro prázdné. Tam bylo zestátnění jedinou cestou.

V ostatních zemích západní Evropy nejsou zásobníky státní. Ve Francii jich například největší část provozuje společnost Engie. To je globální energetický hráč, v němž má francouzský stát podíl 23,64 procenta, další 3,27 procenta mají zaměstnanci. Většina akcií, 67,74 procenta, se ale obchoduje na burzách. Mezi největší minoritní akcionáře patří například jeden z největších světových investičních fondů Blackrock. A to je Francie, kde vláda Emmanuela Macrona nedávno zestátnila kompletně energetickou Électricité de France. Vůbec největší zásobníky v Evropě má Nizozemsko. Vejde se do nich plyn na 18 let spotřeby země. U zásobníku Bergermeer vlastní šedesát procent ve firmě, která ho provozuje, společnost TAQA z Abú Zabí. Zbývajících 40 procent vlastní nizozemský stát. Zásobník je regulován jako nejvyšší stupeň nizozemského národního zájmu a kritická infrastruktura. Ale stát nemá ambici mít v něm sto procent. A to by se o firmě z Abú Zabí dalo diskutovat, nakolik je to investor ze stejného civilizačního okruhu. A nakolik je taková investice riziková z pohledu nizozemské energetické bezpečnosti.

Němci přišli o zisky z Ruska a chtěli prodat

Petr Fiala a celá vláda přitom dobře vědí z rok staré zkušenosti, že nad zásobníky mají kontrolu. Dne 16. srpna 2022 odebral stát třinácti firmám kapacitu v zásobnících, protože ji nevyužívaly. Přišla o ni například i firma Moravia Gas Storage, kterou spoluvlastnil ruský Gazprom. Stát tehdy využil nový princip „use it or lose it“, „využívej to, nebo o to přijdeš“. Ten zavedla novela energetického zákona, která začala platit jen pár týdnů předtím, než regulátor v zásobnících zasáhl. Zásobník funguje tak, že ho plynem neplní majitel, ale obchodníci s plynem si v něm jen najímají kapacitu. Jako když si někdo najme místo ve skladu. Stát tedy ani po zestátnění zásobníků nebude mít žádný vlastní plyn. Obchodníci s plynem jsou soukromé firmy. Ti, kteří objednanou kapacitu nevyužijí, o ni okamžitě přijdou. Jako se to před rokem stalo oněm třinácti firmám. Regulace tedy byla už loni v srpnu mimořádně přísná a v prosinci se ještě zpřísnila. Proto západní vlády v klidu nechávají zásobníky soukromé, pokud v nich zrovna nemají firmy ze strategicky nebezpečných zemí, jako je uvedený Gazprom. Podobně tvrdá regulace platí i pro plynovody. I pro ten ve vlastnictví Net4Gas, který si teď chce vláda pořídit.

Celý příběh nákupu plynové infrastruktury nezačal tím, že by vláda chtěla posilovat strategickou bezpečnost a zestátňovat. Tím, kdo obchody rozjel, byli němečtí vlastníci zásobníků i Net4Gas. Zásobníky RWE Gas Storage Němci nabízeli poprvé už od konce roku 2021. Tedy ještě předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu. Už tehdy se o ně zajímal Energetický průmyslový holding druhého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského. RWE ale rozjetý tendr přerušila. Cena, kterou byl EPH ochotný zaplatit, se mu zdála příliš nízká. Ve hře byly i další privátní nabídky. Česká vláda ale nakonec podle všeho nabídla nejvíc, proto Němci kývli.

Zájem EPH byl logický. Stejně jako je u Net4Gas. Křetínského firma EP Power Europe, která je součástí EPH, už dnes vlastní plynovou infrastrukturu na Slovensku. Především plynovod Eustream, který je nejdelší v Evropě. Křetínský si chtěl poprvé pořídit Net4Gas už v roce 2013, kdy ho prodávala RWE. Zájem měl tehdy i další miliardář Karel Komárek. Jenže Němci si nakonec vybrali jako nejlepší nabídku současných majitelů, německé pojišťovny Allianz a kanadského Borealis. Za české plynovody tehdy RWE dostala 41,3 miliardy korun.

Net4Gas se tím dostala do rukou klasických finančních investorů. Tehdy to totiž byla lukrativní továrna na peníze. Proudil přes ni ruský plyn dál do západní Evropy. Jak přes Slovensko, tak přes německo-ruský Nord Stream. To ale po kompletním odříznutí od ruského plynu pro Česko i většinu západní Evropy skončilo. Net4Gas přišel o víc než sedmdesát procent zakázek. Stal se nikoli tranzitním plynovodem, ale jen tím, který plyn z Norska a terminálu LNG přivádí do Česka. Stali jsme se zemí na konci trubky. Proto přišel Net4Gas o lukrativní zisky. Majitelé, klasičtí finanční investoři, se rozhodli firmy zbavit. A vláda Petra Fialy je zjevně ochotna zaplatit víc než soukromí investoři.

Ani v případě zásobníků, ani v případě plynovodu to nejsou firmy, které by stát přímo musel vlastnit a platit za ně desítky miliard z veřejných peněz. Už to, že je tvrdou regulací ovládá, je velmi vysoký stupeň energetické bezpečnosti.

Ironií celého plynového příběhu je, že papírově středopravicová koalice Petra Fialy zestátňuje to, co před jednadvaceti lety privatizovala tehdejší sociálnědemokratická vláda premiéra Miloše Zemana. Ta prodala celé české plynárenství, tehdy ještě spojené ve firmě Transgas, německé RWE za 125 miliard korun. Byla to nejvyšší cena, jakou v historii České republiky stát získal za jednotlivou firmu. Obchod byl ukončen 16. května 2002, když RWE tuto částku zaplatila. Evropská regulace pak donutila německé vlastníky plynárenský koncern rozdělit na obchod a přepravu. V roce 2013 vyčlenila plynovody a licenci na přepravu plynu právě do společnosti Net4Gas, o jejíž zestátnění teď usiluje vláda Petra Fialy.

Divná doba, když najednou Petr Fiala, který o sobě říká, že je konzervativec a ekonomický liberál, zestátňuje to, co privatizoval socialista Miloš Zeman.